Vlčí královna ze Samoty

Život v Tamrielu jste si zkusili po svém, ale co takhle si říct víc o příběhu? Abyste se dostali k srdci příběhu, musíte se vrátit na počátek. POTEMA
VLČÍ KRÁLOVNA Byla královnou a dobyvatelkou. Vládla několika královstvím
a Císařství držela ve své železné pěsti. Byla děsivým nepřítelem.

Tvrdá jako válečné kladivo,
ale tichá jako otrávená dýka. Moci dosáhla za cenu mnoha životů. Ke konci sama vládla
království prachu a smrti. V celých dějinách vládců Tamrielu neexistuje nikdo tak
temný jako Potema Septim, Vlčí královna ze Samoty. Roku 630 3. věku, princ Pelagius Septim II., syn císařovny Kintyry, zabil vlkodlaka.

To za pomoci princezny
Quintilly, mocné kouzelnice. Duše vlkodlaka byla
uvězněna v kamenu duší, který měl Pelagius ve svém prstenu. Ten hned použil k zásnubám s Quintillou. Někteří věří, že duše spoutané bestie se z prstenu přenesla
do těla jejich prvního dítěte. Potemy.

Její rozmrzelost byla
přítomna už od dětství. Byl to její děd, Uriel Septim II., kdo ji přirovnal k vlkovi
číhajícímu na svou kořist. Potema objevila výhody
klamu už jako malá dívka. Uvědomila si,
že jí její otec využil k tomu, aby urovnal vztahy
s králem Mantiarcem ze Samoty, kterého si znepřátelil. Po svatbě s králem si Potema řekla, že jedinou možností,
jak se ochránit před těmito muži, je získat za každou cenu moc a vliv.

A když bude potřeba,
použít je jako zbraň. Jako královna Samoty se Potema
brzy dostala k velkému vlivu, protože využívala náklonnost
stárnoucího krále ke své mladé královně. Své city k Mantiarcovi vyjádřila tak, že ho uvedla do přesvědčení,
že jeho dědic není jeho synem. Jeho bolest byla neměřitelná.

Mladého prince se zřekl,
vyhnal ho z království a na místo dědice trůnu
dosadil novorozeného syna Potemy. Tím si Potema upevnila
pozici pravého vládce Samoty. Svého syna, jménem Uriel, bude
celý život používat jako pěšáka. Možná toho chlapce opravdu
milovala, pokud byla lásky vůbec schopná, avšak nakonec byl jen
prostředkem jejího prospěchu. Jedovaté lži Vlčí královny mučily
Mantiarca po zbytek jeho dní. Když se jí nepovedlo ukrást
císařský trůn jejího bratra, Potema se zaměřila na upevnění
své moci jako regentka Samoty, na což měla díky
svému synovi právo.

Královský dvůr v Samotě
navštěvovalo mnoho šlechticů a Potema chtěla, aby každý
z nich byl její politickou loutkou. K tomu využila všechny schopnosti,
které se za ty roky naučila. Intriky, diplomacie, špionáž, vydírání, úplatky i sex, to vše byly její zbraně k dosažení cílů.

Tím bylo korunování jejího
syna Uriela jako císaře celého Tamrielu. Avšak její příležitost
přijde až za 20 let. V té době byl císařem
muž jménem Antiochus. Byl obézní, často opilý a byl poznamenaný všemi
sexuálně přenosnými nemocemi, ze kterých ho královští
lékaři dokázali vyléčit. Po jeho smrti se Vlčí královna
opět pokusila získat Rubínový trůn. Panovaly spekulace o tom,
jaký druh útoku na trůn Potema zvolí.

Císařovnou se měla
stát Antiochova 15letá dcera Kintyra. Tah Vlčí královny
byl vypočítavý a nemilosrdný. Obvinění z nemanželského
dítěte v Samotě zabralo, proto ho využila znovu, aby zvrátila
názor Rady starších na Antiochovu dceru, ve prospěch svého syna Uriela. Potema byla rozzuřena,
když Kintyra Septim II. byla korunována místo
jejího syna. Kintyra nechala ještě před korunovací
vyhnat Potemu z Císařského města.

Všechny její intriky k ničemu nevedly. Potema byla velmi frustrovaná. Když korunu nemohla
získat politikou a podvody, chtěla ji získat za pomoci ohně a krve. Císařství mělo nepřátele. Národ Nordů a části
High Rocku a Morrowindu stále odolávaly pokusům
o nadvládu Septimů. Potema měla s těmito národy
vcelku přátelské vztahy, asi jako pastýř nad svým stádem.

Nyní zavelela ke sjednocení
pod standartou Samoty a válka o rudý diamant započala. Plánem Potemy nebylo
jen bojovat přímo s císařskou legií, ale i zasít chaos a vzpoury
všude, kam její armáda vstoupí. Před svou smrtí matka Potemy
přeměnila svatební prsten do amuletu a očarovala ho silným kouzlem, který svou moc čerpal z kamene duší, v němž byla uvězněna duše vlkodlaka,
který ovlivnil Potemino zrození.

Královna ho používala,
aby lidi navedla ke zradě. A jak se její armáda po
Tamrielu šířila jako nákaza, která destabilizovala Císařství. Potemina schopnost vést válku
byla stejně dobrá jako schopnost lhát. Její síly porážely Kintyřinu
armádu strategií založenou na klamu, plížení a často i na zradě. Kintyřiny síly byly demoralizovány zvěstmi, že Potema využívá nekromancery, kteří oživují těla padlých vojáků,
aby bojovala na jejich straně.

Její agenti často útočili
během temných nocí, v tichosti, nezanechávali
stopy a někdy ani tělo. Nakonec její bezcitnost
umožnila zajmout Císařovnu. Kintyra byla silná,
ale s Vlčí královnou, pro kterou byla zrada
druhým já, se nemohla porovnávat. V pevnosti v High Rocku
Potema Kintyru bezcitně zabila a po její popravě byl Uriel Septim III.

jmenován císařem Tamrielu. Po 30 letech podvodů a zkázy se její syn posadil
na Rubínový trůn v Císařském městě. Císařství leželo u nohou Vlčí královny. Ovšem během několika let se vše
před jejíma očima začalo měnit v prach. Lid Tamrielu Kintyru miloval, ale Potemě se nepodařilo
stejnou lásku převést na jejího syna.

Cephorus a Magnus neustále utočili, ve snaze obnovit
skutečnou dynastii Septimů. Tyto boje trvaly po Urielově
nástupu na trůn asi 4 roky. Vlčí královnu to stálo hodně snahy, aby udržela jednotu
mezi obyvateli císařství, kteří byli ubohými oběťmi občanské války. Zatímco Magnus se soustředil na Samotu, Cephorus ničil Urielovu
armádu v High Rocku.

Uriel byl schopným vůdcem, ale bez krutosti své matky nedokázal Cephoruse
porazit v bitvě u Ichidagu. Cephorus Uriela zajal
a sám se stal Císařem, když mu Poteminy
a Urielovy síly slíbily věrnost, výměnou za slib
minimálního vměšování Císařství. Dav, který byl rozzuřený
na muže, jenž uvedl zemi do nepokojů, přepadl karavanu,
která vezla Uriela do Gildenu, a spálila ji s Urielem uvnitř.

A jak Potema donutila
armádu jednoho Septima k ústupu, Císařství bylo dobyto jiným a Uriel za křiku vypouštěl svou duši. Říká se, že všechna lidskost
Vlčí královny zemřela s jejím synem. Nezůstalo o moc víc než zrůda, která zabila každého
nešťastníka, který jí zkřížil cestu. Zvěsti, že Potema vyvolávala Daedry a oživovala mrtvé vojáky, byly
považovány za povídačky vzniklé ze strachu.

Teď se ukázaly jako pravdivé. Ve svém hněvu, zármutku
a odhodlání rozdrtit Cephoruse Potema na svého strýce bezostyšně
vypustila vlny lichů, upírů a oživlých mrtvol. Její hněv byl tak děsivý, tak nečistý, že i ten zbytek jejích stoupenců brzy v hrůze a znechucení utekl.

Její stoupenci houfně utíkali a šeptali si, že každý,
kdo odmítne nebo urazí tuto nepříčetnou hříšnou ženu, bude obětován nečistým bohům. Nebo hůř, donucen sloužit
až do smrti a i po ní. Roky ubíhaly. Zdroje Potemy vymizely. Každý, kdo ji podporoval,
zemřel nebo uprchl.

Nakonec vládla sama rozkládajícímu se království,
které páchlo utrpením a smrtí. Už jí nezbyli žádní poddaní, s výjimkou bezduchých Draugrů a nezemských stvoření,
se kterými se spolčila ve víře, že může ovládnout Tamriel. Magnus oblehl Samotu, odhodlaný zbavit se navždy Poteminy hrozby.

Konečně prolomil její obranu, ale jeho vojáci našli
jen její seschlé tělo a rozkládající se služebníky, kteří zemřeli se svou vládkyní. Magnus jmenoval svého syna
Pelagiuse dočasným vládcem a sám se vrátil do království Gildane. Byl přesvědčen, že hrozba
Vlčí královny byla zažehnána. Říká se, že Potema
se mstila i ze záhrobí.

Někdo říká, že zlo
v této ženě bylo tak velké, že se nasáklo do zdí hradu a uvrhlo do šílenství každého,
kdo v něm trávil čas. Jiní vypráví o staré čarodějnici, se kterou se velmi
mladý Pelagius Septim setkal a která mu darovala
amulet s kamenem duší, v němž zřejmě
byla duše hladového vlka. Amulet mohl, ale nemusel, být prokletý.

Jméno Potema Septim ožilo, když se jí skupina
nekromancerů pokusila oživit. Podle jiných historek stará žena přežívala
jako nemrtvý ghůl, jen aby byla zničena
ve 4. věku Drakorozeným. Tak končí temný příběh
o Potemě, Vlčí královně ze Samoty, jejíž osud zpečetila touha po moci. Ta často vede ke zkáze.

Ale jiní mají moc, kterou se
zavázali využívat nejlépe, jak dokáží. Titul uchvatitele
nepatřil pouze Potemě. Jednou se objevil další syn Skyrimu, který toužil po větší moci,
než mu patřila. Ale to je příběh na další den. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz