Sylvester Stallone u Grahama Nortona

Než skončíme, je čas na příběh v červeném
křesle. Kdopak tam asi bude? - Zdravím.
- Ahoj. - Jak se máte? - Dobře, díky.
- Jak se jmenujete? - Lana.
- Lana. A odkud jste, Lano? - Z Austrálie.
- Pěkné. A teď žijete tady? - Ano.
- A čím se živíte? - Jsem grafická návrhářka.
- Á, je to grafická návrhářka. - Pěkný. Jakea Bugga to vůbec nezajímá, Lano.

Váš život ho nudí. Dobře, dobře. Povězte nám svůj příběh, Lano. Dnešek je pro mě hodně vzrušující,
protože v mých třinácti letech jsem snila o tom,
že pan Stallone je můj otec. Hele, víš co? Můžu? Pryč s ní! Možná je moje dcera,
to je na tom to strašidelný.

Ach můj bože! Nebyl jsi před 25lety v Austrálii? Tohle žádný muž slyšet nechce. - To s tím sněním se ti líbilo.
- Bože, padli jsme na úplný dno. Tak jo, podíváme se na někoho dalšího. - Dobrý večer.
- Zdravím. Někdo vám tleská.
Jak se jmenujete? - Keith.


- Keith? A odkud jste? Odtud, co vy. - Z Bandonu. - Vážně? To je hezké.
Jste tu jenom na víkend? - Teď už tu žiju.
- Vážně? - Ano, už čtyři měsíce. Skvělé.
Úplně se vám ztratil váš přízvuk. Povězte nám svůj příběh. Dobře, stalo se mi to před dvěma lety. Měli jsme na vysoké zkouškové. Jela jsem domů z knihovny.

Byla jsem u semaforů a... Nazdar! Život je moc krátkej! Překlad: Jackolo
www.videacesky.cz

Když ti ve filmu dají pěstí, tak to vypadá,
jako by ti měl odlétnout obličej. - Jo, jo.
- Je na to nějaká metoda? Máš dvě možnosti, jak to udělat.
Zaprvé, nechat se praštit. To funguje skvěle. Je to pravda. Tak jsme to dělali u
nízkorozpočtových filmů, nestojí ti to za to. A pak když mě Bob chce praštit, tak si dáš
do pusy trochu krve nebo něco jiného. A ve chvíli, kdy
se nadechuješ, zakašleš. A takhle se vytváří ten...

efekt, aniž by to vypadalo jako... Lidi se to pokouší plivnout.
Takže když tě praští, vypadá to takhle. - Tak to nefunguje.
- Takže to musíš vykašlat. Vykašleš to. A tím se vytvoří ten... - My jsme...
- Je to nechutný. Obraz bolesti. Sehnali jsme si ten program
a dali ho do kamery číslo devět. Je to vysokorychlostní,
takže to pak můžeš zpomalit. Jenom něco plácám,
vůbec tomu nerozumím.

Můžeme s tím tohle natočit. Takže to můžeme předvést.
Nechci po tobě, abys mě praštil. - Kdybys mohl předstírat, že mě praštíš.
- Jasně, jo, jo. Vážně jenom předstírat. Na to kladeš důraz. - Dobře, chápu. - A tohle byl
poslední díl Show Grahama Nortona. Věnoval ji... kolem celého dílu
budeme mít na obraze černý rám. Pokud bys nám to mohl předvést.


Máme tu rukavici. Pardon, dovolíte? - Tahle je na pravou?
- Jo. - Dobře. Dobře. - Ale budeš předstírat.
- Jako bych byl zase doma. - Jasně.
- Vypadáš až moc vesele. Vypadáš potěšeně. - Vážně se mi líbil tvůj film. Ani nevíš,
jak moc. - Začínají se mu tvořit sliny. Nejlepší film, jaký jsem kdy viděl.

Všechny vás zvu do kina.
Koupím vám lístky. Dobře. Takže se postavíme. Dám si do pusy trochu vody. - Pak tu vodu vykašlu?
- Jo. Napřáhnu se z téhle strany. Budu to směrovat jakoby ke tvému uchu. Pak se otoč a bude to vypadat,
jako bych ti dal ránu.

Připraven? Připraven? Na tři. Jedna... dva... tři! Dobře. To bylo dobré. - Nepoplival jsem vás?
- Ne. Dobře, a teď se na to můžeme podívat. Hádám, že takhle
se to dělá i ve filmech. Tak a tady to je.

To je dobrý. - Kolik jsem si nabral té vody?
- Tolik není třeba. A já na něj pořád koukám. Ani jsi se nehnul. Ani o píď. Vypadá to, jako by
za mnou byla tvoje fotka. To jsem ještě neskončil? - To je vtipný.
- Ta tvář mi vlaje jako hadr ve větru. Když to nechají pár vteřin
běžet, tak si říkáš: "Ach bože!"

Vím, jak se cítíš.
Chce to zkrátit. Překlad: Jackolo
www.videacesky.cz