Chyťte Alexe do lasa

To nevěstí nic dobrého. Ahoj. Mám na sobě helmu. Vypadá fakt strašidelně. „Chyťte Alexe do lasa.“ „Chyťte Alexe do lasa.“ Do losa? Do lesa? Tohle je laso. Takže do lasa. „Chyťte Alexe do lasa.“ „Celou dobu musíte stát za touto čárou.“ „Nejrychlejší vyhrává.



Čas běží odteď.“ Nejrychlejší co? - Co říká první řádek? - No jo, „chyťte Alexe do lasa“. Máme s tím prostě mrsknout? Nebo se to dělá takhle? To byl debilní smích. Měl bych se zmínit o tom losu, lasu? - Radši ne. - Tak to říkáte na Zélandě? - No, ne… Jo. - Chceš vidět nějaké to l… aso? - Jasně. Dobře, začneme někým, kdo je ve znamení Ryb.



- Já. - A já. - Je to Katy Wix. Jen to zkusím. Tak s tím zkusím prostě mrsknout. Musí to být delší. Á, už vím, jak na to. Roztočíš to a pak to chvilku necháš a pak… - Můžu to zvětšit? - To je o dost větší. Můžeš se předklonit? - Připraven?



- Ano. Můžeš ještě níž? Výborně. Skoro. Předkloň se znovu, prosím. Skvělý. - Hodně štěstí, Kerry. - Nevím, jak se jí zastat. Musíš se vynasnažit aspoň o půl bodu. Nevím, co říct, bylo to strašný.



Má se to dělat takhle. Jdeš na to zezdola, dáš do toho sílu a pak s tím vyrazíš. Tak se to dělá. Vyrazíš. Musíš vyrazit. Kéž bys tam byla. - Měla mi zavolat. - To rozhodně. Nyní na řadu přicházejí Ed, Rose a Jo. - Kdy jsi naposledy jedl? - V devět. Na další jídlo si počkáš.



Ještě že máš to plexisklo. Sakra. Teď si říkám, že si tu čáru můžu posunout. - To bylo dost nízko. - Je tohle opravdový kovbojský lano? Nemůžu to trochu posunout? Yeehaw! Jsem kovboj! To je o dost blíž.



- A je to. - Díky, Jo. Podle všeho s lasem fakt neumím. Nedívej se na hodinky. - Yeehaw! - Díky, Rose. - Díky. Zastav stopky. No pojď. Ed se ptal, jestli je to opravdové… Jak jsi to… - Kovbojský lano. - To jsem si napsal: - „Je to skutečný kovbojský lano?“ - Na to moc lepilo.



Fakt to lepilo! Bylo to skutečné voskované rančerské laso s koženým vyztuženým okem. Taková Jo Brand si přečetla zadání a pak už se nepohnula. Tedy dokud nepřišla na strategii, která nezahrnovala téměř žádný pohyb. Tomu se myslím říká laterální myšlení. - Taskmasterovská klasika. - Všichni jste zapojili laterální myšlení. Uvědomila sis, že čáru můžeš posunout, ale řekla sis: „Posunu ji jen trošku.“ Pro to nemám výmluvu.



- Tak nám něco pověz. - Zaprvé, ano, Jo má pravdu, v zadání nebylo, že čáru nelze posunout, lze, stejně jako v šipkách. Zvládla to za 80 vteřin. Rose s čárou hnula po minutě a pak lasovala minutu a 20 vteřin. Takže více než polovinu času vyplýtvala po posunutí čáry? Takže to je první a druhé místo, Katy to trvalo sedm a půl minuty. Zato Edovi devět a půl minuty. Kdyby jen dostal to správný lano!



- Kdo je další na řadě? - Strýček Dave. Yeehaw! Určitě to musí jít jinak. S vařečkou to jde o něco líp. Zůstanu u vařeček. - Připraven? - Ano. Ty vařečky byly popravdě k ničemu. Můžeš tím provléct hlavu, až to bude blízko?



Už se to blíží. Můžeš si dřepnout? - Jakože kleknout? - Klidně. Tak. Modlit se nemusíš. Dobře, a teď… Ne, ne, zůstaň skrčený. Skrč se víc. O trochu víc, o trochu víc. A teď sebou zavrť. Tak, pořád se vrť.



A je to. Dobrý. - Zůstaň tam. - Připadám si jako prase. - Zůstaň. Yeehaw! Teď mě mrzí, co jsem řekla o Katy. Davide, řekl bych, že na světě není nikdo jiný, kdo by si pomyslel, že v lasování ti pomůže, když k lasu přivážeš vařečky. Ale já si fakt myslel, že to pomůže.



Nedošlo ti, že to nefunguje? Dvě vařečky nestačily? Chtěl bych být v jeho mysli, když si řekl: „Zkusím přidat další vařečku.“ - Zajímá tě čas? - To mě zajímá moc. Trvalo ti to o trochu déle než všem ostatním dohromady. Jo, Davide, skvělý! - Dvacet čtyři minut. - Dvacet čtyři. Takže jako vždycky, pak dva body pro…



- Pro Eda. - Tři body pro Katy a Kerry. Čtyři pro Rose a pět pro Jo Brand! Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz