Dostaňte toaletní papír co nejdál odsud

Dostaňte tento útržek toaletního papíru co nejdále odsud. - Mám hledat zadání? - Ano, prosím. - Dobře. Dobře. - Jak je? - Dobrý, co ty? - Promiň, můžu to zkusit znovu? - Jasně. - Promiň. Dostaňte tento útržek toaletního papíru co nejdále odsud. Pouze tento útržek se může dotknout země. Toaletní papír se nikde nesmí přetrhnout.



A papírová rulička musí celou dobu zůstat na držáku. Jsem celej od banánu. Dej mi chvilku. Promiň. - Máte 20 minut. To si musím přečíst znovu. - Jasně. - Dobrý. - Čeká tam na tebe úkol. - Fakt? - Všiml sis ho? - Nikde ho nevidím. - To vidím. Vytiskli jsme ho na papír. - Pokud byl tady, použil jsem to.



- Fakt? - Jo. - Byl tam, no. Může být v záchodě. Ne, naštěstí se mi nechtělo splachovat, jen jsem ho zahodil. - Jak je podle tebe toaletní papír dlouhý? - Dobrá otázka. - Díky. Lee, připojím k tomu původní útržek a pak začnu odpočet. Dobře. - Znovu ho prosím netrhej. - Měl jsem si toho všimnout, ale normálně toaleťák spíš používám… Nepříjemné… Než čtu. Máte na to 20 minut.



Čas vám běží odteď. Rychle vyřídím, co potřebuju, použiju papír a jdu dál. Tak jo. To by se dalo použít jako držák na toaleťák. Lee měl opravdu helmu zamazanou od banánů z banánového úkolu, takže šel na záchod a zadáním si helmu vyčistil. Mě okamžitě zaujalo, jak se čtyři lidé přepnuli do módu show Taskmaster, a Lee účinkoval v dokumentárním filmu o pečovatelském ústavu. To bylo tak vtipné. Zmatený. „Mám na helmě banán.“ Naštěstí jsem prase a odpadky odhazuju prostě na zem.



Ani jsi ho nehodil do koše. Co na tom je? Roste to, roste. Nejprve uvidíme Charlotte a Michaela. Dobře. Dobře, omluv mě. Ven půjde oknem. Máš izolepu?



Jde se na to. - Zpevňuju toaleťák. - Jasně. Snažím se toaleťáku vytvořit stupátko. - Udělá to podle tebe takhle každý? - Jo. - Výborně. Je to univerzální. Musím tohle monstrum odmotat, jinak z toho bude šlamastyka. Vítr s tím pěkně zatočí.



Opatrně, opatrně s tím. Slyšela jsem, jak se něco trhá. - Izolepa to nakonec zatížila. - Jaksi ano. Tak jo. Jen do toho. - Můžeš mi podržet žebřík? - Držím. Dostali jsme se do bodu, kdy jsem věci přestal pečlivě promýšlet. - Stává se z toho trochu břemeno. - Ach tak? Jo.



Částečně si přeju, abych to oblepila celé. - Jaké je počasí? - Ostře svěží. Je to dokonalé počasí na poobědovou procházku. Ale na lepení toaletního papíru lepidlem s PVA není optimální. - Buď opatrná, Charlotte. - Díky. - Zbývá pět minut. - Pět minut? Propánakrále. Dvě vteřinky. Možná bych měla… Ach! Dobře. - Často flirtuješ se zemí.



- Mám ráda napětí. To ne! To se uvolnilo. - Ne. - Dobře. - Opatrně, Miku. - Napínavý. Napínavý okamžik. Jsem zklamaná. Mírně řečeno. Dobře. A je to. Zpackal jsem to. - Díky, Alexi.



- Díky, Miku. To je fascinující. Mika už chvilku znám. Viděl jsem ho tancovat ve zlatě třpytkovaných trenýrkách. Je to naprostý maniak, ale přesto… Mike v této nahrávce říká věci jako: „Musím to odmotat, jinak z toho bude šlamastyka.“ „Propánakrále.“ „Jaké máme počasí?“ „Dokonalé počasí na poobědovou procházku.“ - To bylo opravdu… - Co se s tebou stalo? - Nevím. Ta věc s poobědovou procházkou mě opravdu rozrušila.



Charlotte, vzít to oknem byl parádní kousek. Mrzelo tě, že jsi neoblepila celou roli? Začala jsem si být příliš jistá. Řekla jsem si, že jsem zpevnila část, a tak toho nechám a dám se do toho. Aby to bylo rychlé, bryskní, dobré. V této řadě vzniklo tolik hlášek. Ani nevím, kde začít. Rychlé, bryskní, dobré. Teď to shrň ty. Bohužel měla zůstat na žebříku.



Mohli přestat. Ona na 14 metrech, on na 8. Papír se jí přetrhl, když zbývaly čtyři minuty, jemu když tři. Mike asi musel přestat, aby stihl odpolední zasedání. - Dvě báječná selhání, chceš další? - Jo. - Další na řadě jsou Lee a Jamali. Píše se tam, že papír musí celou dobu zůstat na držáku. Proč tedy držák odtamtud nesundáme? - Nemáš šroubovák? - Křížový, nebo plochý? Zkusme plochý. I když… To nebude problém.



Vezmu si taxíka. - Co to je? - Zátěž. - Kámen? - Jo. Dobrý den. Mám zvláštní požadavek, ale točím TV pořad. Mohla byste si tohle položit na sedadlo a prostě s tím odjet? Nechte si to. Děkuju. Dojeďte s tím za dvacet minut co nejdále. Nesundávejte to z držáku.



- Jsi hotový? - Kolik času zbývá? Jedenáct minut. A je to. Teď si dám čaj. - Je to dál? - Ani náhodou. Co to vůbec… Prostě tam můžu jít. - Došel ti čas. - Dobře. - Kde je ten toaleťák?



- Někde tamhle. Došel jsem daleko a pak mě to omrzelo. - Najdu to? - Jo. Jdi rovně a pak uvidíš pítko. Je vedle ní. Pítko? To je hezké. - Pítko s pitnou vodou. - Takže je funkční? - Jo. Výborně. Oba muži měli podobnou metodu, ale provedli ji rozdílně. Jamali, myslím, že sis tenhle úkol užíval.



Jo, opravdu jo. Když v tom domě strávíš tolik času, najednou chceš strhávat věci ze zdí. Dobrá metoda. Nejspíš dobře zafungovala. - Jak daleko se dostal? - Na délku 60 ležících žiraf. - 363 metrů. - Dobré. Lee, stejná metoda, vytrhnout to ze zdi. Chytré. Bavilo mě na tom to, že jsi tu ženu upřímně vyděsil. Málem jsem se zeptal, jestli nemůžu nastoupit.



Ale těsně předtím jsem se jí podíval do očí a věděl jsem, že odmítne. Nedostal jsi příležitost podívat se jí do očí, protože předstírala, že tam nejsi. Osobně mám ale obavy, že bydlí nedaleko od Taskmasterova domu. Jmenuje se Rebecca, neměla radost, ale ráda se zúčastnila. Neměla radost, protože tě nepoznala, ale pak jo, ale byla zmatená. Dojela do Kew, což je skoro pět kilometrů daleko. Ale rulička musela zůstat na držáku po celou dobu, jinak by pokus nebyl platný.



Sestavil jsem video, abych vám ukázal příklad toho, co může způsobit okamžitou diskvalifikaci. Píše se tam, že papír musí celou dobu zůstat na držáku. Proč tedy držák odtamtud nesundáme? Můžeme ho odšroubovat a dojdeme dál. Zbývá 19 a půl minuty. To ne. Ne. To si ze mě děláte srandu. O přestávce jsem se na Leeho podíval a řekl jsem, že jsem tohle asi vyhrál.



A Lee řekl: „Nevíš, čím tě překvapí. Dej mi mých pět bodů.“ Ne, to já jsem zaválel. - To je prostě… - Z toho mám takovou radost. Díky, Alexi. V podstatě ses dostal do hledáčku policie… Pro nic! Myslel jsem, že incident s cukrem a solí už nic nepřekoná, ale tohle… Mohl bych tě zabít, Alexi. Dva v řadě pro Leeho Macka. Podívejme se na Sarah.



Papír se samozřejmě používá na vytření „tam dole“, znamená to, že bude mít poslední soutěžící výhodu? Sarah Kendall. - Měla bych si postavit nějakou oporu. - Jo. Jdu na to ambiciózně. Dobře, tak jo. Byla bych ráda, kdybych to dostala rovnou tam. - Myslíš, že se mi to nepodaří? - Rád se budu dívat. Dobře.



Do prdele, ne! Dotklo se to? - Ne, ale bylo to opravdu blízko. - Už vidím, kde je problém. - Začal se odvíjet. - Jo. To ne. - Jde to líp. - Jo, jde. Je to mokrý? Mám náhradní. Hotovo.



- Díky. - Dík. Na celé této show mě fascinuje, jak rychle se tu znormalizovalo, že si začnu říkat: „Jasně, používá starý dobrý systém zadku na kyblíku.“ Hm, moudré, že kyblík osušila zadkem. Tahle holka hraje na olympijský úrovni. Odhalila jsem dovednost, kterou jsem netušila, že mám. - Skvělé.



Jak daleko se dostala? - Bude to snazší v červených krvinkách. Dva miliony červených krvinek. - To je daleko, co? - Dej nám pořádná čísla. 14 metrů. To je kupodivu druhé místo. Ale Jamali vyhrál s 363 metry. A je to. To je moje poprvé v samostatném úkolu. - To máš teď radost, co? - To jo. - Jak se ten pořad jmenuje? - Ale no tak. - Taskgames, tak něco?



- To ujde. Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz