Vyberte si povolání a zazpívejte pro něj ukolébavkuTaskmaster

Celý den jsi venčil labradora, ale nyní procházíš dveřmi, jsi konečně doma. Nohy máš unavené, kolena jsou děs, teď už se nech uspat jako pes. - Ahoj, Frankie. - Ahoj. - Ahoj, Ivo. - Ahoj, Alexi. Neukradl jsem to pero? Na vnější straně zadání se píše: „Napište do této díry název povolání. Pak zadání otevřte.“ Instalatér?

Architekt? To je chytrý člověk. - Přemýšlím, co bude v zadání. - Něco lehkého. Když tam napíšeme venčič psů, aspoň si třeba pohrajeme se psem. - Co třeba umělec? - To je dobré, to je široké. Napišme umělce. Píšu umělec. - Takže venčiče psů považujete za profesi? - Jasně. Nechci být vůči nim…

V rozbalovacím menu se to moc neobjevuje. Ale stand-up vlastně taky ne. Držme si palce. „Zazpívejte původní ukolébavku pro venčiče psů.“ „Zazpívejte původní ukolébavku pro umělce.“ „Nejvíce uspávající a profesně-specifická ukolébavka vítězí. Máte třicet minut, čas vám běží odteď.“ - Co to bude za typ umělce?

- Vodovky. Mohli bychom vyjmenovat všechny barvy, ne? Mohli bychom najít psa, co by usnul? Nějakého na pokraji sil od veterináře. Chceš přidělenou půlhodinku strávit hledáním polomrtvého psa? Akvamarín, to je dobré slovo. - Umíš harmonizovat? - Ne, spíš ne. Ale určitě můžu vymyslet nějaká plemena, co se rýmují. - Koukněte, co jsem porodila. - To je ale umělec. Dala jsem tomu tělo.

Takže to má takové tělo. - Jsem rád, že jsi to zabalila. - Zase to zabalme. Zaviňme ho. Tyjo, bramborové dítě bez končetin a mrtvý pes. Hned se mi chce spinkat. „Umíš harmonizovat?“ „Ne, ale můžu vymyslet plemena, co se rýmují.“ A tehdy se zrodili noví Lennon a McCartney. Ukolébavku pro venčiče psů zpívají Frankie B. a Ivo G. Celý den jsi venčil labradora, ale nyní procházíš dveřmi, jsi konečně doma.

Nohy máš unavené, kolena jsou děs, teď už se nech uspat jako pes. Tvá práce je životně důležitá, nevykládej si to špatně. Bez tebe bychom si psy museli venčit sami nebo žádat souseda značně. Do postele hopsa, tam se cítíš hezky a samolibě, svrašti obličej, jako bys to viděl u mopsa. Se psy na vodítku trávíš svůj život celý, přemýšlením, jestli kakali či čůrali.

V místním parku strávíš času ranec, ale po setmění je s doggingem konec. Celý den jsi venčil labradora, ale nyní procházíš dveřmi, jsi konečně doma. Nohy máš unavené, kolena jsou děs, teď už se nech uspat jako pes. Venčiči psů, pár korun se za tebe nedá dát, venčiči psů, jdi už ku*va spát.

To byla ale vlídná reakce. Ve čtyřech verších došlo k eutanazii. - Udělal sis bicí z pytlíku na hovínka? - Jo. - Hezký detail. - Bylo to uspávající. - To ano. Doufal jsem, že přijde most. To já bych skočil z čehokoliv. Spinkej, malý umělče, jsi velmi, velmi unavený.

Spinkej, malý umělče, tvé barvy jsou prošlé. Vdechuješ terpentýn, musíš si říhnout. Jsi náš malý umělec, dnes večer jsi náš milovaný malý umělec. Akvamarín. Kadmiová žluť.

Chromová zeleň. Marsová čerň. Umbra pálená. Indigová modř. Siena přírodní. Okr světlý. Alizarinový karmín. Magenta.

Francouzský ultramarín. Blankytná modř. Jeden detail mi unikl, a to že Jenny na závěr miminku zavřela oči. Strašný. Když Jenny začala vyjmenovávat barvy, přísahám, že vtom dítě vyvalilo oči. - Točila se mu hlava. - Ona je Bezem této skupiny. Překlad: ElTigre www.videacesky.cz