Dojděte poslepu co nejdále a vraťte se na startTaskmaster

Je ten chleba k něčemu? Ahoj, Bobe. - Ahoj, Alexi. - Ahoj, Aisling. - Proč jsi mě zavedl do téhle díry? Můžu ti prosím zakrýt oči? Nic nevidím. - Kolik prstů ukazuju? - Dobrý příklad, to právě nevidím. - Deset? - Výborně. - Pouze jeden.

- To je správně, tak teď nevím co dál. Půjdeme na procházku. Budu tě držet za ruku, nevadí? Výborně. Díky. Teď trochu poskočíme. Skoč se mnou na raz, dva, tři. - A je to. A teď opravdu velký skok. - Dobře. - Teď. To je lepší. Trochu výš. Tak. Nějaký chleba. Budu krmit kachny?

Zatímco budete mít zakryté oči, dojděte během tří minut co nejdále je to možné. Alex půjde celou dobu po vašem boku, protože je to silný, nezávislý pohledný muž. - Dobře. To sis podle mě přidal. - Děkuji. Pak si pásku sundáte a budete mít další tři minuty na to, abyste se po svých stopách vrátili na počáteční pozici. - To je tady.

- Dobře. Nejdelší úspěšné sledování vlastních stop vyhrává. Musím mít nohy na zemi? Měla strategii. Někteří strategii měli, někteří ne. Šlo o to… Měli tři minuty na to dojít co nejdále, ale museli se vrátit na místo, odkud vycházeli. Mohli ujít jen krok a pak se vrátit, ale to by nebylo moc daleko. Ne moc daleko.

V pořádku? Koho z naší výsostně inteligentní skupinky uvidíme nejdřív? Sally si necháme na později. Začneme s Bobem. Připraven? Fajn. Čas ti… Čas ti běží… Nechám si tu kousek chleba.

Odtrhnu to, co považuju za spodní část. Líbí se mi použít tenhle… tvar. Jedna. Ne, ujdu… Odhodím kousek chleba. Dělám to tradiční metodou, ale… ale nic jiného mě nenapadá. Zůstanu tady.

- Máš třicet vteřin… - Tímhle jsem neprošel! - Máš tři minuty na návrat. - Díky. - Čas ti běží odteď, Bobe. Do prdele. Tímhle jsem neprošel. Raz, dva, tři, čtyři, pět. Raz, dva, tři, čtyři, pět. - Vrátil ses po vlastních stopách, Bobe? - Ano. A tady si přeju být pohřben.

A je to. To přichází s věkem a zkušenostmi. To byl tradiční řev rašelinového muže z Middlesbrough. Pohřběte mě. Bylo to takové dobrodružství, parádní. A dařilo se ti. Ušel jsi 54 metrů a vrátil se prakticky na totéž místo. Chlebem sis označil cestu a to zafungovalo. Ano. Kdo by si cestu neoznačil? Většina z nich.

Podíváme se na Marka a Aisling? Ano, pojďme na to. Myslím si, že jediný způsob, jak to udělat, je jít naprosto rovně. To není moc dobré. Jak jsou na tom tvá záda, Alexi? Jde se na to. Dobře. - Jdi rovně tímhle směrem. - Fajn. Na co je ten krajíc chleba? To k tomu prostě patří? Drobečky.

Mohl bych za sebou nechávat drobečky. Na chvilku mě dej na zem. Teď jsem si uvědomila, na co je ten chleba. Měla jsem ho nechat tam, kde jsem začala. - Máš ještě minutu a deset vteřin. - Tak to budu s chlebem méně šetřit. Chleba. Dolů. Teď bych dával pozor. Rozumím. Nic nevidím.

- To bylo úmorné. - Fakt? Ještě že jsem měla drobky na posilněnou. Až zapískám, máš tři minuty na to, abys našla, odkud jsme vyšli. Kde je ten chleba? Kde je? V tom psovi? Našla jsem tu starý pytlík od křupek plný vody. Musíme být blízko.

- Tam jsi podle tebe začínal? - Víceméně. Proč víceméně? Protože kvůli té pásce si upřímně nemůžu být jistý. - Tady jsme začali? - Jo. - Díky, Aisling. - Díky, Alexi. Měj se. Rád vidím, když je Alex fyzicky potrestán. - Samozřejmě.

- Takže to je pro tebe velké plus. - Ale to s chlebem sis uvědomila pozdě. - Ano. A na začátku jsem ho dost snědla, abych na úkol měla energii, takže mi ho už moc nezbývalo. Bylo to nejdále, co jsem někam nesl dospělého. Předtím jsem na svatbě nesl 120 metrů přes parkoviště jednu tetičku. Na mapě uvidíme, jak daleko jsem ji nesl. Dopravila se o 200 metrů dál. Tam začala. Pak se tímto směrem vrávorala zpátky, ale nedošla dost daleko, takže skončila pouze 64 metrů od počátečního bodu.

- Ve správném směru? - Ano. To není do života špatné. To vůbec není špatné. Mark šel 70 metrů jihozápadně a pak měl jít severovýchodně, ale pokračoval na jihozápad. Takže skončil 140 metrů od startu. Nemohl jsem najít chleba, protože tam žádný nebyl. Nebyl tam.

Je to neskutečné, Marku, svědčí to o tom, jaké ti tu přeje štěstí, ale tvůj chleba snědl pes. Kdo je na řadě? Na řadě jsou naši nejinteligentnější jedinci, Sally a Nish. Kéž bych měl odvahu běžet. Aha, běžíš. Byla tam díra, Nishi. Tady je to trochu hrbolaté. Čtyřicet.

Počítám si kroky. 41, 42… - Musím tě varovat. Stůj! - 67 a pak doprava. 1, 2, 3, 4, 5, 6… Je ten chleba k něčemu? Tady je pár hrbolů. Ještě deset vteřin. Dávej pozor. Dobře, máš tři minuty na návrat do počátečního bodu. Nemám vůbec… Myslím, že jsem došla sem a zastavila. Ano, tady jsi zastavila.

To bude konec. Ušla jsem tak… Ještě minuta, Nishi. Podle mě jsem tak daleko nešla. Bylo to asi… Máš ještě deset vteřin, Sally. Proč jsem nepoužil ten chleba? Chci se vás obou zeptat na konkrétní otázku. Na co podle vás ten chleba byl?

Na držení, Gregory! - Sally? - Na konci jsem si řekla: Sakra, to jsem měla použít jako kompas. To, co mě na tobě překvapilo, Nishi… Pokud máte doma psa a fouknete mu do tváře, naprosto ho to vyvede z míry. Je z toho naprosto zmatený. A tak se tvářil Nish po celou dobu.

Ten chleba tě zatížil, protože jsi chodil v kruzích. Ušel jsi 300 kroků, ale vzdálil se jen 15 metrů. - Chceš čísla? - Jo. Sally ušla 220 metrů a vrátila se správným směrem a skončila jen 74 metrů od startu. - To není špatné. - Vůbec ne. Běhala všude možně, ale přálo jí štěstí. - A co Nish?

- Nish skončil 15 metrů od startu a pak ušel 180 metrů špatným směrem. Skončil 195 metrů od startu. Nish má bod, Mark dva, Sally tři, Aisling čtyři a Bob Mortimer pět! Překlad: elcharvatova www.videacesky.cz