Dostaňte kokos co nejdál odsudTaskmaster

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 8
92 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:34
Počet zobrazení:4 417
Bob Mortimer, Aisling Bea, Mark Watson, Nish Kumar, Sally Phillips a jeden kokos. Jak daleko od startu ho dokážou dostat, aniž by se přitom dotkli země?

Přepis titulků

- Ahoj, Alexi. - Ahoj, Bobe. - Těžký dveře dneska. - Ano. - Jak je? - Starej kaštan. - Kokos. - „Dostaňte tento kokos co nejdál odsud.“ - „Nemůžete se dotknout země.“ - Ale já se země dotýkám. - Dotýkáš se koberce, jsi v cajku. „Na vše můžete stoupnout maximálně jednou.“ „Kokos nemůže cestovat autem. Máte dvacet minut, čas vám běží odteď.“ - Takže já se země dotknout nemůžu?

- Ne, prosím. Ježiš. No dobře. No, abych byl upřímný, v tuto chvíli přemýšlím, že s tím hodím. Díky za upřímnost. Hlavním pravidlem bylo nestoupnout na zem. Nedotknout se jí. Na ostatní můžete stoupnout jednou. Takže teď stojím na koberci, to je v pohodě, můžu se pohybovat.

Ale jakmile stoupnu na něco jiného, nemůžu se vrátit. Uvězněn na židli. - Rozkošný zadeček. - Díky. Proto jsem na tu židli stoupl. Toť pravidla, dostat kokos co nejdál, nestoupat na zem a nic jiného dvakrát. Odstartujeme trojicí Aisling, Bob a Nish. Je tu kopírka? - Je tu tiskárna.

- Sháním kupu papírů. To v tiskárně bude. Tak jo. Odejdu zadními dveřmi. Skok. Z koberečku jsi pryč, zpátky už nemůžeš. Do prdele. Pořád jsem na koberci, to je pořád první krok. - Budu ho muset hodit přes bránu. - Fajn. Tak.

A teď jdu. Rohožka. Hop. Hop! Ano! Hop! Hop! Hop! Hop… - Otevřeš prosím bránu, Alexi? - Ano. Do prdele, já to posral. Do prdele, já to posral. Jak jsem se bál, trefil jsem živý plot.

Tamhle je. Jako medvědí hovínko. Sundám si kalhoty. - Jsi na rohožce. - Jsem na rohožce. Zkusím to hodit přes tamhleto. Jen se ujistím, že tam nikdo není. Teď stojím na tomhle a odkutálím to. Raz, dva, tři! Odkutálelo se to zpátky k domu.

Držte si zádele. Tohle je grandfinále. Přikutálelo se to blízko k tobě, mohls tím hodit znovu. Dovnitř, pak by byl konec. Zbývaly ti čtyři minuty. - Tak blízko. - Totéž Bob, ne? Ten pro něj nemohl, protože byl na zemi, ale Nish na něj dosáhl.

Ty jsi ale jako profesionální sportovec. Řekl jsi: „To ne, posral jsem to,“ to cituji, hned jak ti to vyletělo z ruky. Hned jsi věděl, že je to v prdeli. Nám se ale ulevilo, když ses netrefil na tu rušnou silnici. Zaujala mě tvá volba, Aisling, neházet přes plot, ale kutálet pod ním. Bylo to do kopce, takže se to ke mně vrátilo. Kutálení do kopce.

Klasická chyba. Pokus Marka Watsona. Dobře, takže prostě… - Můžu to zkusit takhle. - Teď už na kobereček nemůžeš. Kvůli pravidlům? To je docela škoda. To bude těžký. A samozřejmě jsem zapomněl na kokos. Tohle bude most. Jsem na rohožce.

Co kdybychom zašli na procházku, Orieli? - Dobrý? - Jo. - V pohodě? Takhle v pohodě? Když se dostaneme k řece, hodím to tam. Tři minuty čtyřicet pět. To zvládneme. Dobrý, to stačí. Díky, Orieli. Teď s tím mrsknu do řeky a pak je na lidech určit, jak daleko se kokos dostal. Mrsk.

Na to budu myslet do konce života. Nechci přehánět, jaký to má význam, ale bude to poslední věc, na kterou budu myslet před smrtí. Možná ses země nedotkl. Můžeme se podívat na záznam. Podíváme se… Jo, dotkl. Prohrál jsi s naprostým šaškem. No jasně, mě ani nenapadlo, že tě Nish porazil.

Aspoň ten samotný vrh kokosem byl impozantní. Kromě té části, kdy jsem si zničil život. - Kdo je další? - Poslední na řadě je Phillip Sallys. Já se země dotknout nemůžu, ale ty jo, Alexi. Ano, já můžu. Ráda bych tě požádala, abys tento kokos vzal na poštu a poslal ho mé kamarádce na Fidži. - A co z toho budu mít?

- Co z toho? Požaduješ odměnu? Můžu ti něco vytetovat. Můžu ti přes zadek nakreslit výjev z pastýřského života. - Kokos bude stačit. - Zaneseš ho na poštu? Dám ti svou kreditku. Můžeš koupit krabici. - Mám ji v tašce. - Mám ti dojít pro tašku? - No. - Ty budeš sedět na stole? - Ano. Ano, to je ona. Nebo to pošlu premiérovi Fidži.

Premiér Fidži. Čtvrté patro, budova vlády. Nové křídlo. Fidži. - Tak jo. - Hodně štěstí. A rychle. Pospěš. Fajn. Premiérovi Fidži. Skvělé na tom je, že to ode mě vyžaduje tak málo. Úžasné. Došlo to až na Fidži? Ne, došlo to na poštu v East Cheam, kde mi bylo řečeno, že Fidži má seznam zakázaného zboží.

Čerstvé ovoce, květiny, kořeny, plodiny, rýže, houby a kokosy. Nejsem expert, ale něco mi říká, že Fidži nedostatkem kokosů netrpí. Ukážu ti na mapě, jak daleko se všichni dostali. Tady je dům. První z nich 33 metrů daleko, to byl Bob. Pak Aisling zezadu, trochu dál. Nish samozřejmě na témže místě. Pak ta řeka.

Nezáleží na tom, ale to byl Mark. A pak 1,7 kilometru daleko v East Cheam, pět bodů pro Sally Phillips. Jasných pět bodů. Překlad: ElTigre www.videacesky.cz

Komentáře (4)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

No, nevidím moc velký rozdíl mezi tím, když někdo stojí v botách na třeba polštáři dotýkající se země a když stojí v botách na zemi. Přísně vzato se země dotýkají boty ne nohy, stejně jako by naboso mohli chodit přes polštáře. A z boty se země dotýká podrážka, ale nohy se dokonce nedotýkají ani té podrážky.

Já bych, abych neriskoval dohadování, vzal polštář, prkénko, karton, noviny či jiný papír... nebo rovnou pantofle či jinou plochou obuv, a izolepou či jinak je přilepil pod botou, takže bych pak šel v botách na něčem, co se až pak dotýká země.

Dále je otázka co je a není země, protože by stačilo jít po betonu (nebo co to mají kolem domu), dostat se na ulici, kde už je určitě asfalt a beton ani asfalt není země, takže bych mohl jít normálně, jen nestoupnout na trávu, kde je zem, a držet se pak na ulici jen asfaltu.

A pokud tam bylo kolo, což by mohli vědět, když ten barák mají prolezlý, tak se také mohli dostat k němu a dál jet kam se jim zachtělo.

01

Odpovědět

Tak já nevim co je to teď za díly. Remcal jsem minule při podvodu s igelitkou a budu remcat znovu :D. Absolutně žádnej zápal a smysl pro hru, zábavu, fairplay. Proč ta ženská tam je?
A děkuji za překlad.

24

Odpovědět

Jedna věc je, co se děje při hře samotné, jedna věc je, co se pak děje ve studiu. A tam pak vznikají hezká pnutí a bouřlivé výlevy, když někdo dvacet minut v potu tváře přeorává půl pozemku, aby nakonec skončil poslední, zatímco někdo udělá něco absolutně primitivního (a zneužije Alexe) a vyhraje. A na toho přeorávajícího to pak v tom studiu všechno spadne, když si uvědomí, že to mohlo být mnohem snazší.

Není to sport. Je to zábavná show. Má pravidla, ale až tak moc se na nich nelpí, resp. dají se přiohnout, pokud z toho bude koukat nějaká zábava. U sportu bych se mračil nemálo, u Taskmastera se bavím i těmihle ojebávkami.

111

Odpovědět

ja prave zboznujem ulohy kde si pravidla vies ohnut a kde sa stane nieco neocakavane, to snazenie ostatnych a tie tvare ked si potom v studiu uvedomia, ze to islo ovela lahsie :)

91