Mýtus Pandořiny skřínky

„Zapálit svíčku znamená vytvořit stín.“ - Ursula K. Le Guin, Čaroděj Zeměmoří Zvědavost: požehnání, nebo prokletí? Tento paradoxní rys byl zosobněn starověkými Řeky v mytické postavě Pandoře. Podle legendy to byla první smrtelnice, jejíž planoucí zvědavost vedla k řetězci otřesných událostí po celém světě.



Pandoře vdechl život Héfaistos, bůh ohně, který požádal o pomoc své božské druhy, aby ji učinili mimořádnou. Od Afrodity získala schopnost hlubokého cítění. Od Hermése dostala zběhlost v jazycích. Athéna jí věnovala dar jemného řemesla a citu pro detail. A Hermés jí dal její jméno. Nakonec dal Zeus Pandoře dva dary.



Prvním byla vlastnost zvědavosti, kterou zasadil do jejího ducha, a dychtivě ji poslal do světa. Druhý dar byla těžká skřínka, zdobně tvarovaná, velice těžká a pevně zapouzdřená. Ale obsah, jak jí Zeus řekl, nebyl pro smrtelné oči. Za žádných okolností tu skřínku nesměla otevřít. Na Zemi se Pandora setkala a zamilovala do Epiméthea, talentovaného titána, kterému dal Zeus úkol navrhnout přírodní svět.



Pracoval po boku svého bratra Prométhea, který stvořil první lidi, ale byl potrestán na věčnost za to, že jim dal oheň. Epimétheus zoufale postrádal svého bratra, ale v Pandoře našel další ohnivou duši pro společnost. Pandora byla ze života na Zemi vzrušená. Také se nechala snadno rozptýlit a mohla být netrpělivá, vzhledem k její žízni po znalostech a touze ptát se svého okolí.



Často se její mysl toulala k obsahu zapečetěné skřínky. Jaký poklad byl tak velký, že nemohl být viděn lidským zrakem, a proč byl v její péči? Svrběly jí prsty, jak ji chtěla otevřít. Někdy byla přesvědčená, že slyší šeptání hlasů a obsah klepající se uvnitř ní, jako by chtěl být osvobozen. Tato záhada se stala nesnesitelnou. Časem se Pandora stávala skřínkou více a více posedlejší.



Zdálo se, že tu je síla mimo její kontrolu, která ji k ní přitahovala a která volala její jméno hlasitěji a hlasitěji. Jednoho dne to už nevydržela. Vykradla se od Epiméthea a zírala na záhadnou skřínku. Podívala by se dovnitř a pak by se toho pocitu mohla navždy zbavit. Ale při prvním narušení víka se krabice otevřela.



Příšerná stvoření a úděsné zvuky zbrkle vystřelily do mraku kouře a kroužily kolem ní, řvaly a kňučely. Naplněná hrůzou, Pandora zoufale drapla do vzduchu, aby je navedla zpět. Ale stvoření vyletěla v příšerném mraku. Jak se vzdalovala, pocítila vlnu předtuchy. Zeus použil skřínku jako nádobu pro všechny síly zla a utrpení, které stvořil, a jakmile byly vypuštěny, byly nedosažitelné.



Jak plakala, tak Pandora zpozorněla nad ozvěnou vycházející ze dna skřínky. Nebylo to strašidelné šeptání démonů, ale lehké zvonění, které znělo jako útěcha její úzkosti. Když opět zvedla víko a nahlédla dovnitř, vyšel z ní teplý paprsek světla a odletěl pryč. Když se dívala, jak bliká v důsledku zla, které vypustila, Pandořina bolest byla zmírněna.



Věděla, že otevření skřínky je nezvratné, ale vedle sporů dala naději na zklidnění jejich účinků. Pandořina skřínka dnes naznačuje extrémní důsledky manipulace s neznámým, ale Pandořina hořící zvědavost také naznačuje dualitu, která leží v srdci lidského bádání. Jsme vázáni prozkoumat vše, co neznáme, těžit zemi více, nebo existují nějaké záhady, které je lepší nechat nevyřešené?



V TEDu věříme v sílu vyprávění. Dokonce i ti nejmladší z nás mají nápady, které by měly být vypuštěny do světa. Pokud jste zvědaví, jak své zkušenosti, sny, strachy nebo naděje přeměnit v TED Student Talk, tak vám pomůžeme. Překlad: Karolína www.videacesky.cz