Spoustu lidí ví, že slovo „robot“ vymyslel Josef Čapek. S nápadem prvního robota však přišli před tisíci lety už dávní Řekové roku 700 př. n. l. Jeho jméno bylo Talós a byl stvořen na rozkaz krále Mínóse k ochraně Kréty.
V mé duši působí něco, čemu nerozumím. – Mary Shelleyová, Frankenstein Héfaistos, bůh technologie, tvrdě pracoval na svém dosud nejgeniálnějším vynálezu. Vytvářel nový obranný systém pro krále Mínóse, který chtěl méně vetřelců na ostrově Kréta. Ale stráže a obyčejné zbraně nestačily, takže vizionářský bůh vytvořil nového nezkrotného obránce. Ve výhních své kovárny ukul Héfaistos svůj vynález do tvaru obřího muže.
Byl vyroben z lesklého bronzu, obdařen nadlidskou silou a poháněný ichorem, živou kapalinou bohů. Takového robota Héfaistos ještě nikdy nevytvořil. Bůh dal svému výtvoru jméno Talós, první robot. Třikrát denně pochodoval bronzový strážce kolem ostrova a hledal vetřelce. Když zahlédl lodě blížící se k pobřeží, vrhal na ně obrovské balvany.
Pokud se někdo dostal na břeh, rozžhavil své kovové tělo a rozdrtil oběti na své hrudi. Talós měl plnit své povinnosti den za dnem, beze změn. Ale i přes své robotické chování měl vnitřní život, který si jeho oběti stěží mohly představit. A brzy se netvor setká s lodí vetřelců, která otestuje jeho odolnost. Ucouraná posádka Iásóna, Médey a Argonautů se vracela ze svého těžce vydobytého úkolu za získáním zlatého rouna.
Jejich výprava měla mnoho temných zvratů a unavení námořníci toužili po odpočinku v bezpečném přístavu. Slyšeli příběhy o nezranitelném kovovém kolosu na Krétě, a tak vpluli do chráněné zátoky. Ale ještě než stihli spustit kotvu, Talós si jich všiml. Zatímco Argonauti se ukryli před příchodem úžasného robota, čarodějnice Médea spatřila třpytivý šroub na robotově kotníku a vymyslela chytrý manévr.
Médea nabídla Talósovi dohodu. Tvrdila, že učiní Talóse nesmrtelným výměnou za odstranění šroubu. Médein slib rezonoval hluboko v jeho jádru. Aniž by věděl o své mechanické povaze a lidské touze po nesmrtelnosti, Talós souhlasil. Zatímco Médea mumlala zaklínadla, Iásón odstranil šroub.
Jak Médea tušila, šroub byl slabým místem v Héfaistově designu. Ichor vytékal jako roztavené olovo a vysával Talósovi jeho zdroj energie. Robot se zhroutil s ohlušující ránou a Argonauti mohli svobodně odcestovat domů. Tento příběh, poprvé zaznamenaný zhruba v roce 700 př. n. l., vyvolává některé známé obavy z umělé inteligence, a dokonce poskytuje starověký návrh pro sci-fi.
Ale podle historiků byli starověcí roboti víc než jen mýty. Od 4. století př. Kr. začali řečtí inženýři vyrábět skutečné roboty, včetně robotických sluhů a létajících modelů ptáků. Žádný z těchto výtvorů nebyl slavný jako Talós, který se objevil na řeckých mincích, vázách, veřejných freskách a v divadelních představeních. Už před 2500 lety začali Řekové zkoumat nejistou linii mezi člověkem a strojem.
A stejně jako mnoho moderních mýtů o umělé inteligenci je Talósův příběh jak o jeho robotickém srdci, tak o jeho robotickém mozku. Váza z 5. století př. n. l. znázorňuje Talósův zánik. Malíř zde zachytil zoufalství umírajícího robota se slzou valící se po jeho bronzové tváři. Ale kdo jsou tito ucouraní námořníci a co je zlaté rouno? Zjistěte víc o Iásónovi a Argonautech ve starším videu, které najdete v popisku.
Nebo pište do komentářů, zda byste chtěli video o palčivých otázkách okolo AI. Překlad: Karolína I. www.videacesky.cz
KaraPublikováno: 6 let
