Iásón a ArgonautiTED-Ed

Vraťte se se zlatým rounem, leč strasti na cestě tam i zpět čekají. – Argonautika Héraklés, nejsilnější muž na světě, s hrdinným srdcem. Orfeus, mistr hudby, který okouzloval přírodu. Kastór a Pollux, dvojčata vylíhnutá z vejce. Boreové, synové severního větru, schopni prorážet vzduchem. V dávných časech se tito hrdinové potulovali po starověkém Řecku a tvořili nové legendy, kamkoliv přišli. Žádné jejich dobrodružství nebylo takové, jako když spojili síly kvůli mladému muži jménem Iásón.

Před lety Iásónův strýc Peliás bezohledně uchvátil thesalský trůn od Iásónova dědečka. Když se Iásón vrátil k ukradenému dvoru jeho otce, zbabělý král mu dal zdánlivě nemožný úkol. Přeplout bujícím mořem do Kolchidy a ukrást zlaté rouno létajícího berana. Přímo pod nosem krále Aiétése.

Pokud Iásón získá rouno, Peliás slíbil, že se vzdá trůnu. Dojatí jeho hrdinskou misí, bohové vyslyšeli Iásónovu prosbu o pomoc. Brzy shromáždil ne-tak-pestrou posádku. Tito hrdinové, vedle bezpočtu námořníků, věštců a rebelů-polobohů, si dali jméno Argonauti, po jejich robustní lodi.

Ale cesta před nimi byla poznamenána nevýslovnými hrůzami dost velkými, aby otestovala i ty nejdivočejší hrdiny. Jejich první zastávkou byl Lémnos. Ostrov žen, které zabily všechny muže ostrova. Za trest je Afrodita proklela odporným zápachem. Ale to nezastavilo Iásóna, aby s královnou zplodil dvojčata. Zbytek posádky se také zapletl do nových románků, dokud je Héraklés nepokáral za to, že se nechovají jako hrdinové.

Nakonec připluli k Medvědí hoře, ostrovu, kde vedle mírumilovných Dolionů žila skupina starověkých, šestirukých monster. Zatímco klan uvítal Argonauty s otevřenou náručí, monstra vyrazila dolů z hor a házela kameny na zakotvené lodi. Héraklés je zahnal úplně sám, než se jeho druzi stihli připojit.

Vítězní hrdinové, posíleni svým triumfem, se plavili kupředu, jen aby se vrátili na ostrov o několik bouřlivých nocí později. Ve zmatku měli Dolionové tyto nově příchozí za vetřelce. Argonauti byli také zmatení a bojovali v temnotě a zabíjeli nepřátele jednoho po druhém. Ale ranní světlo odhalilo strašnou pravdu. Jejich oběti nebyly nikdo jiný než jejich předchozí hostitelé. Iásón opět dovolil, aby byla posádka rozptýlena, tentokrát za strašnou cenu.

Styděl se za své chování a rozhodl se soustředit pouze na rouno, ale i tento spěch se ukázal jako špatný. Když byl Héraklův panoš unesen vodními nymfami, Iásón plul dál a nevšiml si, že mu chybí jeho nejsilnější kolega. Zbývající Argonauti pokračovali ve své výpravě, dokud před sebou nespatřili starého muže obklopeného hejnem harpyjí.

Byl to Fíneus, prorok prokletý Diem stářím, slepotou a nekonečným mučením za svá proroctví. Dojati jeho situací, větrní bratři zaútočili na hejno a dali Fíneovi krátkou úlevu od jeho trestu. Na oplátku jim věštec řekl, jak překonat děsivou zkoušku, která leží před nimi. Symplegády.

Dvojice střetajících se skal, které tříštily lodě na kousky. Ale nejdřív museli Argonauti manévrovat kolem pekelného chřtánu, kolem ostrova krvežíznivých Amazonek a pod psychedelickou oblohou. Tato dobrodružství stála posádku jak muže, tak morálku. A někteří se obávali, že by mohli přijít o rozum. Když se vyčerpaná posádka dostala ke střetávajícím skalám, třásla se strachy. Ale Fíneova rada jim rezonovala v hlavách.

Argonauti vypustili jedinou holubici a propluli za ní zcela nezraněni. Po tomto těsném úniku měli Argonauti konečně na mušce Kolchidy. Zatímco Iásón odpočíval a oslavoval se svou posádkou, cítil, jak se jeho čas mezi nimi chýlí ke konci. Jak mu rouno zářilo v jeho mysli, věděl, že ho bude muset získat sám. Ale nemohl tušit, že tento poslední úkol bude mít tu nejstrašnější cenu ze všech. Překlad: Karolína I.

www.videacesky.cz