Felicity Jones o setkání se Stephenem Hawkingem a partnerské roztržky

Felicity, tys byla nominovaná na Oscara
za roli ženy Stephena Hawkinga. Bylas v té situaci,
poznala jsi tu ženu, kterou jsi hrála. - Máš to podobně?
- Bylo to zajímavé. Je důležité, aby člověk dostal
cosi jako svolení té osoby. Připadá vám, že...
Projdete si určitým... Když jsem hrála Jane,
přišlo mi, že tam byla zkušební doba. Šli jsme s Eddiem s ní na večeři,
strávili jsme s ní čas... Přišlo nám to mnohem těžší
než jakýkoli konkurz, kterým jsme prošli.

Potřebujete ten souhlas
od té osoby. Oni se nakonec vlastně vzdávají svého života,
všem ho ukážou. Výměnou pak chtějí vědět,
že se o jejich příběh postaráte. - Jde tu o důvěru.
- Přesně tak. Mluví se o tom setkání
se Stephenem Hawkingem. - Vy jste s ním taky strávili nějaký čas.
- Je to tak. Stephen přišel na natáčení.
Byli jsme hrozně nervózní, opakovali jsme si repliky,
chtěli to udělat co nejlíp.

A když se řeklo: "Střih!"
napjatě jsme čekali, co si o tom myslí. A on psal, my jsme čekali
a nakonec řekl: "Mohla by Felicity,
prosím, přijít a dát mi pusu?" No teda. A je nádherné,
že on se nebere vůbec vážně... Myslím, že tohle myslel vážně. Podle mě to nebyl žádný vtip. Přiveďte ji, ať mi kouká dát pusu!

Doufala jsem, že to myslí tak nějak
přátelsky, možná otcovsky... Ano, doufejme.

Stephene, ve tvém vztahu
je takové zvláštní napětí. My se s přítelkyní hádáme velmi výjimečně,
ale určité napětí vznikne, když se jí zdá o tom, že jsem ji podvedl
s nějakou vymyšlenou paní ze snu. A ráno se vzbudí
a je na mě strašně naštvaná, ale neřekne mi, co se stalo. Takže nic netuším, dělám snídani
a zeptám se: "Jak chceš ta vajíčka?" "Nevím, jak by je chtěla Isabella?" Je to zvláštní.

Prostě se to stane
a já to nikdy nepoznám, až potom si to domýšlím.
V Benátkách se to asi stalo zase, byli jsme na vyjížďce
každý ve své gondole. - To je těžký.
- To seš prachatej. Nejmíň 400 liber za jednu, ne? Ale my se taky hádáme,
Moje žena, když vstává... Za tohle mě zabije,
neměl bych vám to říkat. Někdy se opírá o věci, když vstává.
Nebo třeba takhle o mě a tak. Říkám jí, že to nemůže,
že ty věci rozbije.

Když se takhle opře o vanu,
mohla by ji rozbít. Kupovali jsme nový jídelní stůl,
takový ten skládací. Pořád jsem jí to říkal,
ona mě okřikovala a jednou jsme večeřeli.
ona vstávala, opřela se, stůl se složil, ona spadla,
boloňský špagety na obličeji... Patří to k nejlepším chvílím mého života. - Snad to vyrovná to, až uvidí tuhle show.
- Jo, stálo to za to zasmání? Isabella mi řekla, ať to udělám!

Felicity, ty ses vdávala nedávno,
ani ne před rokem. - Jo, bylo to minulý rok, myslím.
- Myslím... - Snažím si vzpomenout, kdy to bylo.
- Vybavit si to. Jo, tenhle manžel... Bylo to v červnu. Ale je zvláštní,
jak rychle v manželství přijde na ty maličkosti.
Uvědomila jsem si, že u nás se myčka stala
takovou válečnou zónou. Najednou jsou to ty maličkosti,
které způsobují nejvíc problémů, a mně došel ten zásadní rozdíl.


Já myčku ráda nacpu strašně plnou, dám tam, kolik se toho vejde,
kdežto můj manžel se snaží to tam čistě, efektivně, opatrně naskládat.
Doufám, že tento spor o myčku - se nám jednou podaří vyřešit.
- Cpi to tam! Ne, já jsem na straně Charlieho.
Myčka funguje nejlépe, když je nádobí efektivně naskládáno.
Když to tam všechno nacpeš, bude to nádobí nakonec špinavý
a musíš ho zas umýt. - Ale vešlo se tam toho víc.
- Ale neumyje se to. - Tak to prostě zapneš znovu.


- Ne! Stejně to nechceš vyklízet.
To nechce dělat nikdo. - Prostě to tam cpi dál.
- Armie, co by na to řekl Martin? Martin by to umyl v ruce. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz