Stephen Merchant si konečně zahrál v akčním filmu, ale realita byla trochu jiná, než očekával. Armie Hammer ve druhém videu povypráví o své ženě a o jejích šifrách, které bohužel občas nerozluští.
Takže, Stephene, ty píšeš, režíruješ,
ale taky dál hraješ. - Viděli jsme tě v Dívce v pavoučí síti.
- Je to tak. To byl docela velký akční film. Jeden z těch důvodů,
proč jsem tam chtěl hrát, byla ta akce, ten dramatický prvek. Řekli mi, že budu moct hrát...
Že budu v jedné bojové scéně. To pro mě bylo poprvé,
nikdy jsem se ve filmu nepral. Ty určitě už hodněkrát,
ale fakt jsem se na tu scénu těšil.
Řekli mi: "Takže máš malého syna
a do domu se vloupe vrah, ty v koupelně připravuješ
svého syna do postele a vejde ten vrah."
Tak jsem si říkal, že budu bránit syna. A oni: "No, vlastně chceme,
aby ses krčil v koutě." A já: "Dobře, ale co bude s tím vrahem?"
"Neboj se, někdo se o něj postará." Dobře.
Ten, kdo hrál vraha, byl velký asi jako ty a já mám dva metry.
A ta osoba, která toho vraha vyřídila, byla Claire Foy ze seriálu The Crown.
Ta má sotva přes metr a půl. A já: "Aha, takže já
se budu krčit v koutě?" "Přesně." Víte, já jsem rozhodně pro podporování žen
a pro silné ženské postavy ve filmech, ale nic není víc ponižující,
než být Angličan, který se krčí v koutě, zatímco královna někomu nakopává zadek. A řekl jsem jim: "Mohl bych mu
pro svou důstojnost vrazit aspoň jednou?" Oni: "Dobře, dovolíme ti ho něčím praštit,
on tě potom srazí k zemi." "Dobře." A to, co mi dali, abych ho tím praštil...
Byli jsme v koupelně, takže mi dali ten malý koš na vložky. Není to úplně sexy bojová scéna. Ale ty, i když se krčíš,
tak jsi docela velký. - Jo.
- Takže jsi možná i skrčený větší než Claire Foy,
která bojuje s tím vrahem. Navíc ten boj trvá celou věčnost.
A já tam celou dobu musím ležet, sténat, kouknout na mobil...
Je to absurdní! Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
Nevím, jestli jste začali randit,
nebo se zrovna vzali, ale o jedněch Vánocích
jsi to fakt zpackal. Ano, proboha!
To byly první Vánoce po svatbě. Jeli jsme k její rodině v Coloradu,
kde jsme se rozhodli strávit Vánoce, a než jsme tam vyrazili,
zeptal jsem se své ženy: "Co bys chtěla k Vánocům?"
A ona: "Nic, nic." Já: "Ne, vážně, co bys chtěla?"
A ona že nic. A já udělal tu chybu, že jsem jí uvěřil.
- Potom přišel Štědrý den...
- Skvělá reakce! - To si 600 lidí říká: "To je idiot!"
- Vy byste to pochopili, to se máte. Takže všichni začnou rozbalovat dárky,
dáváme dárky dětem, rodičům, jejím sourozencům, partnerům.
Každej dostane ty dárky a najednou vidím,
jak se moje žena rozhlíží, všimne si, že pro ni tam opravdu nic není,
podívá se na mě a já: "Co? Co je?" Ona jenom: "Aha, dobře." Když se to s těmi dárky všechno vyřídilo,
odešli jsme dolů a ona se rozbrečela.
A říká mi: "První Vánoce po svatbě
a u mých rodičů. Zbláznil ses?" "Ale říkala jsi, že nic nechceš."
"A tys mi to uvěřil?" Teď vím – jako muž,
který už je skoro 9 let ženatý, že všechny mluvíte v šifrách,
kterým my máme nějak rozumět. Ještě to neovládám úplně,
ale myslím, že se zlepšuju. - Robe, ty jsi ženatý, viď?
- Ano. - Udělal jsi někdy stejnou chybu?
- Ne, nejsem idiot. Dobře, uznávám,
to jsem ti nahrál sám.
Ale kdybych byl
skoro dvoumetrový hollywoodský herec, asi by jí to moc nevadilo. Věř mi, vadilo.
Určitě by jí to vadilo. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
jesterkaPublikováno: 7 let
