Ryan Reynolds o začátcích DeadpoolaThe Graham Norton Show

Udělat to byla dřina, ale miluješ to, viď? Jo, byl to nejlepší i nejhorší vztah, v jakém jsem kdy byl. Snažil jsem se udělat ten film 11 let. Před šesti lety jsme napsali scénář, taky jsme natočili takovou ochutnávku, ta u Foxu ležela čtyři roky ve skříni a nakonec asi před rokem a půl to někdo omylem vypustil na internet. - Byls to ty? - Ne, já s tím neměl nic společného. - To by bylo velmi nekanadské. - Moje máma: "Na co je to tlačítko?" Tak asi teď děláme film.

A bylo to šílený. Lidi zaplavili Fox, žadonili o film s Deadpoolem. Během 24 hodin to bylo schválené. - Tak rychle to šlo? - Jo, nedalo se to zastavit. - Byl to dobrý pocit. - Ale musel jsi být docela nakrknutý, - že to nemohli rozhodnout sami. - Přesně, tolikrát jsme to zkoušeli, ale zvládli to až fanoušci. Je to skvělý příběh, fakt za tím stojí fanoušci. Ale někteří možná nechápou, proč by to nechtěli udělat.

Je to superhrdina, to je populární. A je to superhrdina, to všechno tam je, ale taky to má atmosféru nezávislého filmu, je to netradiční. Je to dost meta. Hlavní postava ví, že je v komiksovém flmu, ale pracuje ve světě X-Menů, takže tam s nimi mluví, vtipkuje o Ryanu Reynoldsovi. A je to věkově omezené, to se u takových filmů taky nestává často. - Myslím, že v Británii to je od 15.

- Jo, my to sneseme. A v Číně to má omezení "běžte do prdele". - Vůbec to tam nepromítají. - Myjí si nad tím ruce. Mrzí mě to. Je to docela neortodoxní film. A taky je super, jak to ukazujete. Tenhle plakát, ale i další. - Jo, ten marketing byl fakt sranda. - A jsi do toho zapojený? Naprosto. Milujeme to. Nadšeně si píšeme uprostřed noci, - co bychom mohli zkusit.

- Miluju ten plakát ze smajlíků. Jo, to bylo super. Deadpool. To začalo jenom mezi náma jako vtip ve zprávách, ale lidi od Foxu řekli, že z toho udělají billboard. Já: "Na to nemáte koule." A tady to máme. Taky jste nezapomněli, že to přichází do kin na Valentýna. Pravá láska neumírá. - A i ve filmu jsou odkazy na Valentýna. - Jasně, je tam velký milostný příběh, sice se to rychle změní v kurevskou pomstu, ale stejně.

Tohle mě vždycky šokuje, v americké televizi tohle říct nesmíš. - Tady taky ne. - Fakt ne? Tak jo. Prakticky řeknu na gauči jenom "ahoj" a ten zbytek bude pryč. Já oznámím jenom "Deadpool" a pak rovnou: "A nyní Dad's Army." Ale nejen to, ty jsi namluvil i některé upoutávky. Jo, přesně tak. To mě moc baví. Dělám to i doma, moje žena z toho šílí. Je to tenhle hlas: "Ve světě rozděleném strachem musí jeden muž bojovat sám.

Will Smith, Ryan Reynolds, Catherine Zeta-Jones, Toby Jones ve filmu Grahamovy kalhoty, přístupné od 17." To budu mít jako vyzvánění. Ale když jsi se začal zajímat o dívky, nebyl jsi takhle cool a působivý. - Ne, vůbec. - Tomu nevěřím. Ne, vážně. Pubertou jsem si prošel asi v 27. Šílený. Nebylo to dobrý. Kdo byla ta první holka ve škole?

Byl jsem posedlý jednou holkou, Fionou Gorchinsky. Vždycky jezdila autobusem směrem od mého domu. A já tím autobusem jezdil, jen abych mohl sedět vedle ní, klidně 45 minut špatným směrem. - To je vlastně krásné. - A taky pitomé. Když jste mladí, je to roztomilé, když jste starší, je to stalking. Jsem na seznamu podezřelých, nebo co? Když mi bylo maximálně jedenáct, musel jsem z toho autobusu vystoupit, abych nedojel až někam do Seattlu.

Jak jsem vystupoval, chtěl jsem jí poslat takový ten cool pohled Dona Johnsona. Něco takového: - Cítils to? - Jo, málem jsem se pozvracel. Tak něco takového jsem udělal, ale trvalo mi to moc dlouho a batoh mi zůstal chycený ve dveřích. A ten autobus se prostě rozjel. Tak jsem tak nějak poskakoval, bouchal do toho autobusu, až ten řidič konečně zastavil, otevřel dveře a osvobodil můj blbej batoh.

Potom už jsem se na ni nemohl podívat. - Ale ona se teď dívá na tebe. - Rozhodně. Představ si, jak si teď říká: "On je ten s tím batohem?" To je ten idiot s batohem s Renem a Stimpym. Ryane, nám nepřijde, že by Kanaďané měli přízvuk... - Máme. - Řekl bys, že ty jsi svůj ztratil? Tak nějak jsem se ho odnaučil. Ale když přijedu domů, zase se objeví. - Jo, to je Ottawa, slyším to tam. - Jasně, kámo. Ottawa. - Řekni about.

- V Kanadě je to 'bout. Řekni to, jak to říkáš ty. Ale všichni říkají... Pardon, je to ošklivé slovo, ale u nás se na všechno říká "kurva, kámo". A to kvůli tomu přízvuku jsou Kanaďani špatní lháři? Jo, lhát nám moc nejde. Rvát se taky ne. Je to spíš fackování. Není to zrovna sexy. - Jednou tě chytli na hranicích... - Ano. Moje žena miluje jídlo a taky miluje jablečné koláče, co dělají ve Vancouveru, kde jsem vyrostl.

Tak jsme jich pár vzali a jeli zpátky do Států. Jeli jsme přes hranice, což se se zeleninou a tak nesmí. - Jo, je to nelegální. - A ten chlap věděl, že se něco děje, - když jsme přijeli na hranice. - Pašeráci koláčů. Přesně. A jsem herec. Hollywoodští herci s sebou mívají v autě kilo kokainu. Já měl místo toho koláče. - Ale on věděl, že se něco děje. - Měl jsi koláčový výraz. Jo.

A jsem příšerný lhář. Neumím udržet neutrální výraz. A on povídá... Taky mám vždycky hrozně vysoký hlas, když lžu. On se ptá: "Máte v autě něco? Ovoce, zeleninu?" A já: "Né." Proč bychom u sebe měli ovoce a zeleninu? - Zbláznil jste se? - Proč bychom to kupovali? A on určitě věděl, o co jde, protože se ptá: "Pamatujete na ten film Miluju tě k sežrání?" A já: "Jasně."

"A pamatujete na tu závěrečnou píseň, jak tam zpíváte I swear od All-4-One?" "Ano." "Tak do toho." Prakticky říkal: "Tancuj, opičko." - Vsadím se, že jsi tancoval. - Jasně, tancoval jsem. Zazpíval jsem to svojí nejlepší fistulí, projel přes hranice a na příští zastávce si pochutnal na koláči. Překlad: jesterka www.videacesky.cz