Nejlepší momenty poslední série č. 2

Bryce, jedna naše známá,
Jessica Chastain, mluvila o tom,
že si lidé mysleli, že ona je ty. - A naopak.
- Ale fakt si jste podobné. Tady je Jessica a tohle jsi ty. Teď to ukradnu od Jeffa,
ale je to vážně pravda, moc mi to lichotí. - Je neuvěřitelná.
- Ale úplně jsem to nepochopil. Dělo se to ještě,
než jste obě byly slavné? Ano.

Chodila jsem do školy v New Yorku
na NYU a Jess také, chodila na Juilliard. A stalo se to mnohokrát,
moc dobře si to pamatuju. Poprvé to bylo,
když jsem šla do Starbucks, kde si mě lidi spletli s nějakou Jess.
Přišla jsem do Starbucks, chtěla jsem si objednat u kasy
a ten člověk povídá: "Ne, Jess, váš nápoj je tamhle." Říkám: "Ještě jsem si neobjednala."
A on: "Typická Jess." "Nedělejte si ze mě srandu."

A pamatuju si,
že mě to docela znepokojovalo, jak jistý si byl, že jsme stejná osoba. A později mi mnoho přátel říkalo,
že ta žena, Jessica Chastain, by klidně mohla být moje sestra. A je zvláštní,
že tobě se to stává taky, Thandie. - Ano, hodně.
- Kdo je tvá dvojnice? - Zoe Saldana.
- Ale když se podíváte na její fotku... No jo.

Ryane, když jsi vyrůstal...
Ty historky mám fakt rád, protože tvůj táta
tě trénoval na paparazzi. - Trochu.
- Rád fotil. Jo. Vlastně nejsmutnější
na našem dětství bylo, a jedná se o problém bohatých,
když přišly digitální fotografie. Pro mého tátu to bylo
jako každodenní výhra v loterii. Bylo to úžasné,
protože jsi mohl pořád fotit, tisíce fotek.


Tisíce fotek rozmazané sekané. A každý večer posílal celé rodině
všechny fotky. - To dělal můj táta taky.
- Ale tohle bylo v době, kdy internet fungoval přes dřevěný fax. - Takže nahrávání trvalo věky.
- Přesně tak. Pak si to člověk stáhl,
bylo toho tolik, že měl pocit, že mu doma málem zhasla světla.
Muselo to stát majlant. A já říkal tátovi,
ať neposílá každou fotku. Nepotřebujeme vidět rozmazaný strop,
který jsi vyfotil...

Prostě to přeber. Nikdy to nedělal.
Po nějaké době... A toho teď hluboce lituju
jako dospělý muž. Je mi to moc líto, ale někdy jsem u večeře ten foťák vzal,
šel na záchod a rychle vyfotil svůj penis. A on to potom posílal všem.
Babičce, tetě Kathie, strejdovi Timovi. Děda jich taky pár dostal. - Mysleli si, že je to jeho?
- Ne. Ale toho se bál, takže tím jsem to
vlastně kupodivu vyřešil. Potom je pečlivě přebíral,
takže poslal jen dvě hezké rodinné fotky, - ne 60 000 záběrů šťouchané brambory.


- A jeden penis. - Ano, a penis.
- Aby si lidi nemysleli, že vypadá jako šťouchaná brambora. Protože jsi byl v tom filmu,
chtějí po tobě děti, abys zahrál Mauiho? Neustále. Pořád.
Fakt ustavičně. "Zazpívej tu písničku, zazpívej ji." Pak to udělám, ony se radují,
já řeknu: "Tak krásný den." a ony: "Znovu!"

- Neustále.
- Ale má skvělý hlas. - Děkuju.
- Měl bys jim zazpívat. To je poslední den. To nemůžu. Já nevím. - To vypadalo, že se ti chce.
- Já nevím. Tak počkejte. - Chceš hudbu?
- Ne, dám rovnou ten rap, ten mají děti nejradši. Víš, moh' bych jít dál a dál v pohodě, popsat ti všechno, co je tady v přírodě.


Těch vln a vod a skal, no to si jenom Maui na písku hrál.
Úhoře zabil, do země snes, zasadil strom a máš kokosy dnes!
Co je hlavní? To se hned ukáže, nedráždi Mauiho, když přijde do ráže.
Malůvky na kůži, co jich tam mám, vítězství, která jsem dobyl já sám.
Všude jsem byl a má kůže to věstí. A malý Mauivíček stepuje štěstím. Když jsme u dětí, ty máš tři kluky,
kteří všichni hráli fotbal, ale teď toho všichni nechali,
takže u toho zůstala jen Harper?

Je to tak. Začala hrát každou neděli
a moc si to užívá. Kluci už nehrajou,
což mi zlomilo srdce... Stojíš na zahradě u branky:
"No tak!" - Ne, tak zlý to není...
- Nehráli trochu na natáčení? - Je to tak.
- A byli skvělí. Fakt jo! - I když jen tak blbli...
- Jo, mají talent, ale už nehrajou, takže to zůstalo na Harper. Nedávno jsem ji vzal na trénink,
tak tam tak pobíhala a já jsem...

Ne úplně ten agresivní táta
na okraji hřiště, to bych neměl říkat, - ale jsem velice zanícený.
- Jsou to v tom věku smíšené týmy? Jo, jsou smíšené. A Harper to vážně šlo,
driblovala tam a vrazil do ní jeden kluk. Koukal jsem na ostatní rodiče,
přemýšlel, jak mám zareagovat. Budu vyslanec dobré vůle? "To je v pohodě, nic se nestalo." Nebo budu tatínek Harper
a budu si stěžovat? - Nechal jsem to být.


- Čí je to dítě? Je ten přízvuk pro tebe jednoduchý,
když jsi tak nóbl? - Myslíš v běžném životě?
- Jo. Ale ona je fakt fakt hodně nóbl.
Já tak nóbl nejsem. Jen tak zním. - Ano, to zníš.
- Ano, když nemám irský přízvuk. - Přesně tak.
- Musím prostě najít... Je to na dlouho. Vypadá to jako porucha osobnosti. Přesně to mi řekl můj terapeut. Která přijde dneska?

- Je to vážně vtipné.
- Kterou mám pustit. Ale ta Irka se musí odstěhovat,
než přijde nový podnájemník. Ale nechce přijít. Benedict Cumberbatch
taky cestuje časem. Tady ho máme ve 20. letech. To je neuvěřitelné. Jo, je to šílené. Někdo byl díky tobě
ve 20.

letech velice šťastný. Jako bych se díval do zrcadla. Ale kde jsem vzal ten účes,
koukněte na to. Pokud chceš,
můžeme to tady napodobit. Dobře. Musím říct, že jsem rád,
že jsi souhlasil, protože někdo si s tím dal dost práce. A tak si to z úcty musím nasadit. Tak jdeme na to.

- To udělej radši sám.
- Udělám to sám. Nechci ti ublížit.
Dobře. - Kam se mám dívat?
- Kam se máš dívat? - Kamera č. 5.
- Jo, tady. To není špatné. - Ale málem jsi byl ve světě Marvelu.
- Díky za připomenutí. "Koukni na ten plakát, Johne,
tam ses málem dostal." "Jsi skoro tak daleko."

Ano, byl jsem asi 16. v pořadí
na roli Kapitána Ameriky. Ale měl jsi i kostým a všechno.
Dostal jsi se daleko. Jo, oblek jsem měl.
Byl to pro mě velký den. Naprosto jsem vyšiloval
a musím říct, že na zlomek sekundy jsem si připadal fakt skvěle. Přišel ten chlápek, dal mi ten kostým...
Ty to chápeš. Dají vám ten kostým,
zrovna jsem si ho oblékal, říkal si, jak skvělé to je,
a chodbou přišel Chris Hemsworth oblečený jako Thor:
"Všechno v pohodě, kámo?"

A já říkám:
"Tak to není. Jsem v pohodě." Měl jsem pocit,
jako bych předtím snědl burrito. Když vidíte prakticky nahatého
Chrise Hemswortha, neřeknete si,
že se chcete také svléknout. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz