Henry Cavill, Tom Holland a Zendaya o svých koníčcích

Ty máš ty knihy a hry opravdu rád. Podle všeho o nich víš víc
než všichni ostatní na place. - Neřekl bych, že všichni ostatní…
- Ale ano. Rozhodně to mám rád. A opravuješ kolegy? No, neřekl bych přímo… Velmi nadšeně se zasazuji o to, abychom se
co nejvěrněji drželi předlohy.

- Řekněme to tak.
- Dobře. Takže opravuješ kolegy. Každopádně se hrdě hlásíš
k tomu, že jsi nerd. Jeden tvůj koníček…
A že jich má spoustu, dámy a pánové. - Jeden je, že…
- Teď zním jako podivín. Ale mám pocit,
že vážně máš nadprůměrné množství koníčků. Ale maluješ…
Jak se to jmenuje? World of Warcraft? - Warhammer.


- Warhammer. Já hlupák. Přece Warhammer, Grahame! Takže ručně maluješ figurky? - Ano.
- A to dělá každý, nebo se dají koupit? Musíš je pomalovat,
je na tobě, jak moc si dáš záležet. Na jedné straně je malování a modelování
a na druhé pak to hraní. Aha. A když je pomaluješ, co se děje potom? Pak z nich skládáš armády
a bojuješ proti armádám druhých.

Je to zábava.
Možná je to směšné, ale zábavné. Jasně. Hračky jsou zábava. - Zveš na to kamarády?
- Jo. - Dobře.
- Můžu si přijít zahrát? - Jasně.
- Zní to skvěle. Gugu a Zendaya se radši nezapojují. „Nás prosím nezvi.“ Zendayo, ty máš
takový spíš retro koníček.

- Ano.
- Pleteš. Ale děláš i něco jiného. Při natáčení jsem začala něco nového, pořídila jsem si takovou sadu,
nevím, jestli to znáte, takovou na vyrábění koberečků. Upevňují se tam jednotlivá vlákna
podle daného vzoru, já si třeba vybrala štěňata. - Dobře.
- Zvládla jsem asi čtyři čtverečky, než jsem přestala.


Bylo to moc zdlouhavé. Takže mám růžek koberce, ale to je tak všechno. - A kdo tě naučil plést?
- Moje mamka. Umím jenom šály,
svetr nebo vestu, to bych nevyrobila. Zato umím pěkné,
huňaté a teplé šály. - A ty jsem všem upletla.
- Aha. - Jsou super.
- Bavilo mě trávit tím čas. Baví mě takové jednotvárné činnosti,
něco, co člověku trochu zabaví mozek.

A tak jsem každému upletla šálu. Nevěděla jsem,
co jim dát k Vánocům, a napadly mě ty šály.
Stejně bych je pletla. Ať se jim to líbí, nebo ne. Někdy jsme natáčeli
brutální bojové scény a ty ses často chodila koukat. Já měl na obličeji krev,
bojuju tam s Goblinem, otočím se a tam ty, pleteš.


„Jak to jde?“ „Všechno dobrý.“ Tome, ty tvrdíš, že ten koníček
z tebe nerda nedělá, ale co to tady děláš? Skládám puzzle. On přece skládá puzzle, Henry. - Takže to je skládačka.
- Přesně tak. Během lockdownu
nás to hrozně chytlo. Bydlím s 5 kamarády
a vždycky jsme se sešli, někdo s tím začal u stolu
a nakonec jsme každý večer to puzzle skládali všichni.

Páni. Tak to jo. Vidím, že se u vás moc nečte. Ne. A zrovna tahle skříň u zdi… Jak jsem natáčel
ty filmy se Spider-Manem, tak mi lidé nosili dárky, figurky a ta skříň
se proměnila v takovou svatyni. A vidíte, že jeden Spider-Man
tu čistku přežil, zůstal tam, ale zbytek jsem dal pryč.


Už mě to úplně pronásledovalo. Nechci se vyptávat,
ale když jsem tu fotku viděl prvně, všiml jsem si tohohle. Co to je? Jen si sundám brýle,
abych na to viděl. - Víš, co to je?
- Myslím, že ano. Další otázka, prosím. - Co to je?
- Víš, že vůbec nevím? Tak to necháme být.

Překlad: jesterka
www.videacesky.cz