I celebrity jsou často zapálenými fanoušky jiných celebrit. Jimmy Fallon měl tu čest přivítat ve své show Prince, ovšem později se s ním setkal i za záhadnějších a zajímavějších okolností. Druhým příkladem je britský herec a zpěvák Olly Alexander, který se před pár lety setkal u Grahama s Rihannou, a měl z toho opravdu velkou radost.
U tebe byly osobnosti, které my jsme bohužel prošvihli. Ve tvé show byl hostem i Prince. Mám skvělou historku s Princem. Jednou měl být u mě hostem, volal mi jeho manažer a povídá: „Prince by si ve tvé show chtěl zahrát ping-pong.“ Souhlasil jsem, že seženu pingpongový stůl. Přišel a o ping-pongu nepadlo ani slovo. Ani jediné. Zarazilo mě to, ale dobře.
Byl skvělý, úžasné vystoupení, tím to skončilo. Ale o měsíc později jsem večeřel a najednou mi přišla zpráva. „Tady manažer Prince, Prince se s tebou chce setkat teď hned v klubu Spin v NYC.“ Je to pingpongový noční klub. To mě hrozně zarazilo, ale rozloučil jsem se s kamarádem, že jdu hrát ping-pong s Princem. Kamarád byl zmatený, já také, ale ta zpráva přišla, tak jsem vyrazil. Sednu do taxi, přijedu, sejdu dolů a povídám: „Zdravím, přišel jsem za…“ A oni: „Za Princem?“ Přikývnul jsem a ti lidé ukázali na soukromý salónek.
Tak jsem odhrnul závěs, vešel a tam stál Prince v dvouřadovém obleku z mačkaného sametu, v ruce pálku a říká: „Připraven?“ Bylo to hrozně absurdní. Nikdo jiný tam nebyl, jenom já a Prince. Tak povídám: „Asi jo…“ „Chceš se rozehrát?“ A já: „To je jedno, ping-pong mi nejde, ale zahraju si rád.“ On povídá: „Tak jdeme na to.“ Podá, dostane bod a říká: „Jedna nula.“ Povídám si, že si o to říká, že se do něj pustím.
V tu chvíli jsem byl odhodlanej, tak jsem se snažil mu to vracet, ale ping-pong mi nejde… Nestručně řečeno, naprosto mě rozdrtil. A potom povídá: „Setbol.“ Dá podání… Je to naprosto dokonalá trefa, míček se točí, šlehají z něj plameny, letí k desce stolu a trefí ten roh, ze kterého je nemožné míček odehrát.
Tak volám: „Vyhrál jsi, boží!“ Pak se otočím, dojdu sebrat míček, vrátím se… a on je pryč. Zmizel. Já ho neznal dobře, tak povídám: „Princi?“ Přemýšlel jsem, jestli se schovává pod stolem, bylo to strašně divný. Pak jsem vyšel a před tou místností byl takový ten sametový provaz a trochu se kýval. Jako by tam prošel Batman. Questlove, kapelník naší skupiny, se o tom zápase dozvěděl, vzal si taxi a ještě viděl, jak venku parkuje Princova limuzína.
Přišel tam a ptá se: „Moment, hráli jste? Co se stalo?“ Prince sroloval okénko a povídá: „Zeptej se toho svýho kluka.“ A limuzína se rozjela. Pak už jsem Prince nikdy neviděl. Líbí se mi představa, jak stojíš v tom sklepě a voláš, jako bys volal na psa: „Princi? Princi?“ Jasně: „K noze, Princi, pojď sem!“ Ale já vážně nevěděl, jestli se někde schovává nebo co se děje.
Bylo to bizarní.
U tebe byly osobnosti, které my jsme bohužel prošvihli. Ve tvé show byl hostem i Prince. Mám skvělou historku s Princem. Jednou měl být u mě hostem, volal mi jeho manažer a povídá: „Prince by si ve tvé show chtěl zahrát ping-pong.“ Souhlasil jsem, že seženu pingpongový stůl. Přišel a o ping-pongu nepadlo ani slovo. Ani jediné. Zarazilo mě to, ale dobře.
Byl skvělý, úžasné vystoupení, tím to skončilo. Ale o měsíc později jsem večeřel a najednou mi přišla zpráva. „Tady manažer Prince, Prince se s tebou chce setkat teď hned v klubu Spin v NYC.“ Je to pingpongový noční klub. To mě hrozně zarazilo, ale rozloučil jsem se s kamarádem, že jdu hrát ping-pong s Princem. Kamarád byl zmatený, já také, ale ta zpráva přišla, tak jsem vyrazil. Sednu do taxi, přijedu, sejdu dolů a povídám: „Zdravím, přišel jsem za…“ A oni: „Za Princem?“ Přikývnul jsem a ti lidé ukázali na soukromý salónek.
Tak jsem odhrnul závěs, vešel a tam stál Prince v dvouřadovém obleku z mačkaného sametu, v ruce pálku a říká: „Připraven?“ Bylo to hrozně absurdní. Nikdo jiný tam nebyl, jenom já a Prince. Tak povídám: „Asi jo…“ „Chceš se rozehrát?“ A já: „To je jedno, ping-pong mi nejde, ale zahraju si rád.“ On povídá: „Tak jdeme na to.“ Podá, dostane bod a říká: „Jedna nula.“ Povídám si, že si o to říká, že se do něj pustím.
V tu chvíli jsem byl odhodlanej, tak jsem se snažil mu to vracet, ale ping-pong mi nejde… Nestručně řečeno, naprosto mě rozdrtil. A potom povídá: „Setbol.“ Dá podání… Je to naprosto dokonalá trefa, míček se točí, šlehají z něj plameny, letí k desce stolu a trefí ten roh, ze kterého je nemožné míček odehrát.
Tak volám: „Vyhrál jsi, boží!“ Pak se otočím, dojdu sebrat míček, vrátím se… a on je pryč. Zmizel. Já ho neznal dobře, tak povídám: „Princi?“ Přemýšlel jsem, jestli se schovává pod stolem, bylo to strašně divný. Pak jsem vyšel a před tou místností byl takový ten sametový provaz a trochu se kýval. Jako by tam prošel Batman. Questlove, kapelník naší skupiny, se o tom zápase dozvěděl, vzal si taxi a ještě viděl, jak venku parkuje Princova limuzína.
Přišel tam a ptá se: „Moment, hráli jste? Co se stalo?“ Prince sroloval okénko a povídá: „Zeptej se toho svýho kluka.“ A limuzína se rozjela. Pak už jsem Prince nikdy neviděl. Líbí se mi představa, jak stojíš v tom sklepě a voláš, jako bys volal na psa: „Princi? Princi?“ Jasně: „K noze, Princi, pojď sem!“ Ale já vážně nevěděl, jestli se někde schovává nebo co se děje.
jesterkaPublikováno: Před 5 lety
