James McAvoy o čtení myšlenekThe Graham Norton Show

V tom filmu… Nevím, kolik měsíců jsi trénoval. Spoustu milionů měsíců. Ale pořád děláš tohle. Začal jsi tomu věřit? - Věřil jsi někdy… - Že můžu ovládat něčí mysl? No, že bys mohl… Vždyť jsi trénoval, tak když teď někde čekáš, nezkoušíš číst myšlenky? No, když jsem byl dítě… Někdy jsem koukal do očí kočce a říkal jsem jí: „Pohni se.“ „Pohni se.“ A občas se po půl hodině konečně pohnula a já jásal.

„Jsem mutant!“ Takže v tom filmu ne, ale jako dítě jsem věřil, že ovládám kočku. Co kdybychom zkusili telepatický chat? Zkusím ti poslat otázku, zkusíš mi pak poslat odpověď? - Jen poslat?

- Ano. - Dobře. Tak jo. - Bezva. Nezapomeň na prsty. Měl jsi nějaký výcvik? Ne tolik jako ty. - Měl jsem jen večerní kurzy. - Musíš se rozcvičit. - Zahřát si prsty. - Jsou zahřáté. Vůbec nevíš, s čím si to zahráváš, Grahame. - Už jsi to poslal? - Rozmýšlím si odpověď. - Což jsi věděl.

- Jistě. Mám to! - Tak do toho. - Dobře. Třísměrné čtení myšlenek. Můžu to zkusit? To je teda síla. Slyším: Pro slevy stiskněte jedničku. - Poslal jsi tu odpověď? - Ano. - Byla to hnědá? Až bychom skončili, byla by.

- To neznělo… - Ani nevím, co to znamená. Asi jsem ti zrovna přečetl myšlenky a nelíbilo se mi to. Překlad: jesterka www.videacesky.cz