Justina Timberlaka sice samotní Rolling Stones pozvali do svého světa, ten svět ho ale nepřijal úplně dobře. To ovšem nemění nic na tom, že byl Justin hned několikrát pozván do Bílého domu a jednou si tam dokonce zahrál basketbal.
Justine, tys ve své hudbě zkoumal různé žánry a jednou ti Rolling Stones nabídli… To jsi zrovna začal pracovat sólo, viď? - Ano. - A Rolling Stones tebou byli nadšený - a pozvali tě do svého světa. - Pochopitelně. Byla to charitativní akce. Zavolal mi přímo samotný skvělý Mick Jagger a pozval mě, abych na té akci hrál. Tak jsem samozřejmě souhlasil. Bylo to v Torontu, tak jsem čekal…
Kanaďané jsou známí jako velmi mírumilovný národ. Přijel jsem tam, podíval se, kdo tam bude hrát, a stálo tam: Rolling Stones, AC/DC, The Guess Who, prostě taková jména a někde tam mezi nimi jsem byl já. Nepamatuju si to přesně, ale vím, že jsem říkal kapele, než jsme začali, že to podle mě asi dopadne špatně. Tehdy jsem nevěděl, vůbec jsem netušil, jak naprosto příšerný to bude.
Přišli jsme na pódium a najednou z prvních dvou řad publika, které na tom festivalu jeden ten den čítalo asi půl milionu lidí… - Páni. - To bylo šílené. Ale najednou začaly na pódium létat lahve plné moči. Ne vždycky se mi dařilo skvěle, víte? Půl milionu lidí? To je hodně chcanek. To byly jenom první dvě řady.
- Ale jak to udělali? - To měli předem připravené, nebo tam… Všechny tyhle otázky se mi honily hlavou a zároveň jsem se snažil vzpomenout si na text, který jsem sám napsal, k té první písničce, kterou jsme hráli. - Dodnes mám… - Nezodpovězené otázky. Spíš pořádný trauma. Po té první písničce přišel moderátor toho festivalu, naznačoval, ať zase jdeme, ale to jsem odmítl.
Já tam zůstanu, my to zvládneme. Dále na nás létala moč uzavřená v plastových lahvích. U té první písničky jsem stál s mikrofonem, takže jsem se při tom zpěvu hodně pohyboval, vlastně jsem sám sebe překvapil. Ale druhá písnička byla Señorita. Omlouvám se, už jsem klidná. To mi usnadnilo vyprávění, děkuji.
U toho hraju na klávesy a v tu chvíli jsem si uvědomil, že se tam nebudu moct hýbat, budu zaseknutý u kláves. Tak jsem uhýbal takhle. Po té písničce je to buď přestalo bavit, protože pochopili, že neuteču, nebo jim došla moč. - Takže poučení je, buďte vytrvalí. - To je skvělé. Takže oni nakonec vyschli. Poučná historka.
Justine, tys ve své hudbě zkoumal různé žánry a jednou ti Rolling Stones nabídli… To jsi zrovna začal pracovat sólo, viď? - Ano. - A Rolling Stones tebou byli nadšený - a pozvali tě do svého světa. - Pochopitelně. Byla to charitativní akce. Zavolal mi přímo samotný skvělý Mick Jagger a pozval mě, abych na té akci hrál. Tak jsem samozřejmě souhlasil. Bylo to v Torontu, tak jsem čekal…
Kanaďané jsou známí jako velmi mírumilovný národ. Přijel jsem tam, podíval se, kdo tam bude hrát, a stálo tam: Rolling Stones, AC/DC, The Guess Who, prostě taková jména a někde tam mezi nimi jsem byl já. Nepamatuju si to přesně, ale vím, že jsem říkal kapele, než jsme začali, že to podle mě asi dopadne špatně. Tehdy jsem nevěděl, vůbec jsem netušil, jak naprosto příšerný to bude.
Přišli jsme na pódium a najednou z prvních dvou řad publika, které na tom festivalu jeden ten den čítalo asi půl milionu lidí… - Páni. - To bylo šílené. Ale najednou začaly na pódium létat lahve plné moči. Ne vždycky se mi dařilo skvěle, víte? Půl milionu lidí? To je hodně chcanek. To byly jenom první dvě řady.
- Ale jak to udělali? - To měli předem připravené, nebo tam… Všechny tyhle otázky se mi honily hlavou a zároveň jsem se snažil vzpomenout si na text, který jsem sám napsal, k té první písničce, kterou jsme hráli. - Dodnes mám… - Nezodpovězené otázky. Spíš pořádný trauma. Po té první písničce přišel moderátor toho festivalu, naznačoval, ať zase jdeme, ale to jsem odmítl.
Já tam zůstanu, my to zvládneme. Dále na nás létala moč uzavřená v plastových lahvích. U té první písničky jsem stál s mikrofonem, takže jsem se při tom zpěvu hodně pohyboval, vlastně jsem sám sebe překvapil. Ale druhá písnička byla Señorita. Omlouvám se, už jsem klidná. To mi usnadnilo vyprávění, děkuji.
U toho hraju na klávesy a v tu chvíli jsem si uvědomil, že se tam nebudu moct hýbat, budu zaseknutý u kláves. Tak jsem uhýbal takhle. Po té písničce je to buď přestalo bavit, protože pochopili, že neuteču, nebo jim došla moč. - Takže poučení je, buďte vytrvalí. - To je skvělé. Takže oni nakonec vyschli. Poučná historka.
jesterkaPublikováno: 6 let
