Kevin Hart nemá jednoduchý život. Dnes popisuje, jak nevyšel jeho výchovný výlet do rodného města, a potom přidá těžkosti ze začátku své kariéry komika, které mají kupodivu mnoho společného s jídlem.
Kevine, tys vzal svoje děti do Filadelfie, ale ne jen tak na výlet s tebou, - jeli jste do tvého rodného města. - Ano. Aby dostaly lekci. Chtěls je ohromit? Proč jsi je tam vzal? No, já jsem hrdý na svou výchovu, chci, aby moje děti rozuměly hodnotě tvrdé dřiny, co by to mělo znamenat. Nechci, aby si mysleli, že to, co máme, náš životní styl, je standard. Není, je za tím určitá realita. A tak jsem je chtěl vzít na místo, odkud táta pochází.
Tak jsme vyrazili na výlet do Filadelfie, přistáli jsme tam, já říkal, že jim chci ukázat, kde jsem vyrostl. Přistáli jste se svým soukromým tryskáčem. Životní lekce, ano. Hele, v každé lekci je nějaká část míň uvěřitelná, - ale dejte mi šanci. - Jo, poslouchám. Lekce začala, až když jsme z letadla vystoupili. - Samozřejmě! - Nastoupili jsme do auta a projížděli čtvrtí, odkud pocházím, tehdy ta lekce začala.
- Amen. - Cos myslela? Zastavili jsme u mého domu a já spustil dlouhou přednášku, měli jsme čas. Bylo sedm ráno, říkal jsem si, že to tam nikdo nebude. Říkám: "Hele, já jsem toho moc neměl, tohle je všechno... Tahle tráva, víc trávy jsme neměli. Seděl jsem na tom schodě, čekal jsem tady na autobus, chodil jsem 4 km odsud tam, kde jsem se měl potkat s mámou, tohle by se vám nelíbilo."
A když jsem skončili, spustily moje děti: "Chceme žít tady!" A já: "Co? Ne! To ne! Tenhle dům je sračka. Ne! Chci vám ukázat, že pro to, co máme, se musí pracovat." "My nechceme domů." "Pojďme nahoru!" Musel jsem tu lekci zastavit, přerušit náš výlet do Filadelfie. Prostě jsme jeli zase domů. Odteď jim budu ukazovat už jen knížky.
Kevine, tys vzal svoje děti do Filadelfie, ale ne jen tak na výlet s tebou, - jeli jste do tvého rodného města. - Ano. Aby dostaly lekci. Chtěls je ohromit? Proč jsi je tam vzal? No, já jsem hrdý na svou výchovu, chci, aby moje děti rozuměly hodnotě tvrdé dřiny, co by to mělo znamenat. Nechci, aby si mysleli, že to, co máme, náš životní styl, je standard. Není, je za tím určitá realita. A tak jsem je chtěl vzít na místo, odkud táta pochází.
Tak jsme vyrazili na výlet do Filadelfie, přistáli jsme tam, já říkal, že jim chci ukázat, kde jsem vyrostl. Přistáli jste se svým soukromým tryskáčem. Životní lekce, ano. Hele, v každé lekci je nějaká část míň uvěřitelná, - ale dejte mi šanci. - Jo, poslouchám. Lekce začala, až když jsme z letadla vystoupili. - Samozřejmě! - Nastoupili jsme do auta a projížděli čtvrtí, odkud pocházím, tehdy ta lekce začala.
- Amen. - Cos myslela? Zastavili jsme u mého domu a já spustil dlouhou přednášku, měli jsme čas. Bylo sedm ráno, říkal jsem si, že to tam nikdo nebude. Říkám: "Hele, já jsem toho moc neměl, tohle je všechno... Tahle tráva, víc trávy jsme neměli. Seděl jsem na tom schodě, čekal jsem tady na autobus, chodil jsem 4 km odsud tam, kde jsem se měl potkat s mámou, tohle by se vám nelíbilo."
A když jsem skončili, spustily moje děti: "Chceme žít tady!" A já: "Co? Ne! To ne! Tenhle dům je sračka. Ne! Chci vám ukázat, že pro to, co máme, se musí pracovat." "My nechceme domů." "Pojďme nahoru!" Musel jsem tu lekci zastavit, přerušit náš výlet do Filadelfie. Prostě jsme jeli zase domů. Odteď jim budu ukazovat už jen knížky.
jesterkaPublikováno: 6 let
