Patrick Stewart o setkání sirů a o sledování Star TrekuThe Graham Norton Show

Podívejme na tebe, sir Patrick Stewart. Ale ty ten titul moc nepoužíváš, viď? No… Nebo jsem ti měl říkat…? Neměl, že ne? Nebo jo? - Ne! - Dobře. Já se v tomhle inspiruji od sira Iana, se kterým jsme oba strávili čas. On to celé bere tak flegmaticky. Pro mě je to velká pocta, ale nemám potřebu na tom trvat. Když narazíš na nějakého dalšího sira během svých toulek, oslovujete se potom sire?

Však se musíš pohybovat v sirských kruzích. Nebo syrských kruzích? To mě teď napadlo. V tuhle chvíli. Můžu dělat pitomého Američana a zeptat se, jak se člověk stane sirem? Ano, Patricku, jak to funguje? No, jde pouze o… - Chápu.

- Ne, to není pravda. Já jsem byl pasován při oslavě královniných narozenin, ale připomněl jsi mi, že jsem takové „sirské“ setkání zažil před pár týdny v LA. Byla to docela nóbl… - Vlastně strašně nóbl restaurace. - Řekni která, oni ji budou znát. Byl to Tower Bar. - Sunset Tower? - Ne. - Oni jsou cool, já nejsem cool. - Počkej, řekni to ještě jednou. - Tower Bar.

- Nojo, jasně, Tower Bar! Cože?! Tower Bar? No teda! - Ty ses tam dostal? - Teda, pokračuj. - Jen do toho, pokračuj. - Dobře. - Jo, ale Tower Bar tam máme. - Mám pocit, že ta historka nebude moc fungovat. Byli jsme tam čtyři, seděli kolem stolu a asi o 15 minut později vstoupil do té restaurace - sir Paul McCartney. - To je dobré. Já se s Paulem znám velice okrajově, ale známe se už desítky let.

- No teda. - Poprvé jsem ho potkal v roce 1964, když mu jeho tehdejší přítelkyně Jane Asher řekla, že miluju značku Aston Martin. Tehdy jsem řídil starej Ford, ale Aston Martin byl můj sen. Ona mu to řekla a jeden večer – věděli jsme, že přišel k nám do divadla, někdo zaťukal na moje dveře. Říkám: „Dále,“ seděl jsem tam - jenom v trenkách… - Jako obvykle. - Tak člověk obvykle vítá návštěvy.

- Tak jsem v té šatně sedával. - „Pojďte dál, jsem tu v trenýrkách.“ - Přesně tak. „Jsem na vás připraven.“ Tak jsem řekl: „Dále,“ dveře se otevřely a stál tam Paul McCartney, kterého jsem nikdy předtím nepotkal. Bylo to v roce 1964! A on prohlásil: „Jane říkala, že rád řídíš Astona Martina, tak tady ho máš.“ - Hodil mi klíčky. - To je skvělé. - A byl to jeho Aston Martin.

- Úžasné. - Chcete slyšet zbytek toho příběhu? - Jen do toho. - Jsme v nejvíc nóbl restauraci v LA. - Jsme v Tower Bar, který… Tower Bar? Cože?! - Pokračuj. - Je to legendární. - Mám z toho čím dál horší pocit. - Pokračuj. Jsi tam, přichází sir Paul McCartney. Znáš ho už od 60. let. A on mě uvidí, přijde ke mně, pozdravíme se, pořádně se obejmeme a já si jsem vědom, že je ta restaurace plná lidí, u všech stolů plno…

Potom jsme se asi pět minut bavili a on se posadil. Po dalších pěti minutách do restaurace vstoupil sir Ringo Starr. Přísahám. Nevymýšlím si. - Přišli spolu? - Seděli u stejného stolu. - Jasné. - Tak jsme se najedli. V Tower Bar. Čekám od nich spoustu večeří zadarmo. Tak jsme dojedli, já se chystal odejít, Paul vstal, aby se se mnou rozloučil, objali jsme se a on se mě potichu zeptal: „Znáš Ringa?“ A já: „Jistě.

Nesetkali jsme se, ale…“ Tak Ringa nadšeně zavolal. „Moment,“ řekl, „sir Ringo, sir Patrick, sir Paul… Jsme rytíři kulatého stolu!“ - A to je celé. - Zvládl jsi to. Zvládl jsi to, chlape! Skvělá historka.