Prdění a zadky

V tomhle filmu jsou všichni podezřelí. A herci se tam na sebe musejí
podezíravě dívat, nebo se tvářit nevinně a tak. A protože se to opakuje často,
musel jsi to nějak řídit? - Nebo jste to dělali pořád stejně?
- Znám jisté způsoby... Způsoby tady od našich
amerických kolegů... Možná bys to rád rozvedl, jak navazuješ
na shakespearovskou tradici... Hotový divadelník.


Řekni, co jsi vymyslel. Říkám tomu "kdopak si uprd"? Protože jsme měli scénu ve vlaku, kdy nám Ken řekl, ať se na sebe
podezíravě koukáme. A tak jsme dělali... A jak se tak dívám na Michelle, Judi,
na Leslieho a Daisy, tak mě napadlo... že se stačí tvářit, že přemýšlíme,
kdo si právě uprdnul. Což by nám hodně usnadnilo práci.
A to je přesně to, co pak uvidíte na plátně. Fajn, tak si vyzkoušíme
vaše podezíravé výrazy.

Protože vy jste to neudělali. Tak si představíme, že někdo
tady na pohovce pustil ducha... Už teď to kazíš, Kene.
Stojíš doslova za prd. - A to jsi detektiv!
- Ale on si fakt někdo pšoukl! A fakt to hrozně smrdí! Jdeme na to, soustřeďte se. Někdo... někdo si prdnul. Byl to Josh?

Vypadá na to. Další podezřelý... Ken.
Dnes měl velký oběd. Michelle si nikdy v životě neuprdla. U Judy je to cítit hodně. Johnny předstírá, že je bloodhound. Nebo to byl moderátor? Ano, byl to on. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz

Za celý život jsi hrál ve spoustě filmů,
ale v reálném životě - jsi hrál svého vlastního agenta, že?
- No, ano. Nikdy jsem s agenty moc nevycházel
a většinou jsem je všechny vyhodil. Jednoho chudáka jen proto,
že jsem viděl jeho řiť. Celou, ne jen kousek? Byli jsme na nějakém festivalu, rozbila se mu
sprcha, a tak šel ke mně do koupelny. Já zapomněl na to, že tam je,
a vešel jsem dovnitř. Koupal se tam na všech čtyřech –
kdo se takhle umývá?!

O tom jsem nikdy neslyšel!
Byl to hrozný pohled... - Já tomu nerozumím, jakože klečel?
- Ano. Zadkem otočený ke mně.
Taková namydlená... japonská vlajka. Tak říkám: "Jsi skvělý agent, ale viděl jsem
tvou řiť a musíme se rozloučit." A pak jsem měl 3 nebo 4 roky fiktivního
agenta, říkal jsem mu James Howeely. Ušetřil jsem tak spoustu peněz.
Někdo mi poslal scénář a James odpověděl: "Děkujeme za zaslání,
předám ho Hughovi a pak se vám ozveme." Ale nakonec jsem se prozradil,
když jsem ty maily psal opilý.

"Hugh si přečetl scénář a moc se mu líbil,
domluvíme si schůzku. S pozdravem Hugh." Pak mi jednou zavolali a já zpanikařil,
protože jsem pro Jamese neměl hlas. A v té hrůze jsem začal mluvit jako
nóbl starší dáma z Edinburgu... Něco jako Janet z Případů doktora Finleye.
"Ach, dobrý den, copak to bude?" Prostě příšerné a určitě ne přesvědčivé. Překlad: hAnko
www.videacesky.cz