Rami Malek vypomohl svému bráchovi při zkouškách

- Chodil jsi do školy s bráchou.
- Je to tak. - A on je tvoje dvojče.
- Ano, je. - Jste identická dvojčata?
- No, narodili jsme se stejní, ale někdy kolem 18 let
jsme se začali trochu odlišovat. A kolik vám je tady? - No teda!
- Jsme si podobní jako Young Bucks. - Myslím, že mi bylo možná 22.
- Vypadáte tam dost identicky. - Ne, nevypadáme úplně stejně.


- No, pro tebe ne. - To je pravda.
- Zato pro nezkušené oko... Zní to, že vy dva...
Spoustě lidí to vadí a tak, - ale ty a tvůj bratr, jak se jmenuje?
- Sami. - Ty a tvůj bratr jste toho vážně využili.
- Ano, to je pravda. - Co to znamená?
- No, hrozně moc jsme zlobili. - Slyšel jsem v publiku svoji mámu.
- Tuhle historku jsem nemyslel. Prostě jsme si
v určitých situacích pomáhali. Jednou...

- Povídej, povídej.
- To je špatně. Dobře... Měl problémy ve škole,
byl na UCLA... - Takže jsi za něj napsal zkoušku?
- Tak nějak. Poslouchejte, byl na UCLA,
jeden jeho obor byla řečtina a měl problém projít,
málem to nedodělal. A ty jsi to nestudoval
a stejně jsi za něj tu zkoušku udělal? - Přesně tak.

Odcházím, krásný večer.
- Moment. Ale vždyť šlo o herectví. Já jsem přijel ze školy herectví
a on mi povídá: "Hele, moje učitelka mi nabídla body,
které potřebuju, abych to udělal, jenom musím předvést řecký monolog
z nějaké řecké tragédie. Nemáš náhodou nějakou nazkoušenou?"
A já: "Vlastně jsem teď jednu dělal. Tak já to zkusím."
A on: "Dobře, přijď zítra ve 12, černou košili, džíny, černé boty..." Namaloval mi jednoduchý plánek,
kam mám jít.

"Projdeš kolem finančního poradce,
potkáš Eduarda, jeho děti se jmenují Luise a Melinda."
Prostě to všechno. A potom: "Vejdeš do učebny 401,
někam si sedni, je to malá místnost, najdi si nějaké místo."
Tak jdu do toho, následuju plánek, pozdravím Eduarda, pozdravím děti,
dojdu k místnosti 401, otevřu dveře s očekáváním malé učebny
a tam posluchárna takovýchto rozměrů. Tak si prostě najdu místo k sezení,
čekám a potom mě ta učitelka vyvolá: "Sami Malek."


Obvykle se podívám doleva, tentokrát jsem vstal,
sešel jsem dolů a pustil se do toho monologu.
Začal jsem pomalu, dost mi tlouklo srdce,
ale řekl jsem si, že mám konečně publikum, že si tu chvíli aspoň užiju.
Carpe diem a tak. Pomalu jsem si to začal fakt užívat
a fungovalo to. Na konci mi všichni nadšeně tleskali. Ale pak jsem si říkal,
jestli jsem nepřestřelil. A očividně ano,
ta profesorka se na mě koukla a říká: "Pojďte sem."


Měla v obličeji dost pochybovačný výraz. Otevřela dveře, vzala mě
na chodbu a povídá: "Kdypak jste se tohle naučil?" A já: "Víte, to je jen koníček." A ona: "Jenom koníček, aha. Nemohl byste zůstat
a udělat to i před mou druhou třídou?" A já: "Dostal jsem ty body?"
A ona: "Ano, to rozhodně ano." A já: "Víte, parkuju nešikovně,
budu muset jít teď hned."

- A on pak dostudoval?
- Jo. Pak jsme to oslavili. Klikař jeden! - Teď mi něco dluží.
- Teď mu odeberou titul.

Ta proměna je neuvěřitelná.
A tak, jako se často drží přízvuk, - tak ty... Měls ty zuby taky pořád?
- Ano, měl jsem jeho zuby. Měl předkus, obrovský,
který nikdy nechtěl spravovat, protože měl rozsah přes čtyři oktávy,
s tím si nechtěl zahrávat. Tak mi vyrobili ty zuby.
Byl jsem jako ty, tolik jsem si to užil. - Nejsem metodický herec...
- Já jsem metodická herečka, tak to přestaňme kritizovat. Nemám s tím problém,
jenom to nedělám.

- Říkal jsem to kvůli té historce.
- Dobře. Pracoval jsem s metodickými herci,
které naprosto zbožňuju, a o tom bychom si mohli povídat,
ale dořeknu tohle. - Takže jsi nosil ty zuby.
- Nosil jsem ty zuby, protože normálně nemůžu
po každé větě říct drahoušku a drahý, což Freddie dělal. A je to hezké.
Je to hezké, být... Radši bych byl většinu dne
Freddie Mercury než Rami Malek. - Víte, co myslím?


- Ne. Chápu, co tím myslíš, a oceňuju to. Musíme zmínit název toho filmu,
Bohemian Rhapsody. To je tak ikonická píseň od Queen,
ale také světoznámá fotka, všichni ji znáte.
A my jsme si říkali, protože tady jsme čtyři
a máme dobrá světla, jak těžké by asi bylo to napodobit. Vy dva musíte jenom zůstat sedět.
Ty musíš sem, jenom trochu do dřepu... - A máme paruky a tak?


- Pokud nějakou chcete... Tady je někdo nadšenej.
"Máte paruky?" - Já budu dřepět tady.
- Dobře, skrč se tady. - Kdo je tady kdo?
- Nejsem si jistá. Freddie je tady uprostřed. - Tak jdeme na to.
- Mám pocit, že jsem špatného pohlaví... - Chceš paruku? Sally, ty ji nepotřebuješ.
- Ale hodila by se. - Ne, jen si rozcuchej vlasy.
- Chceš tu paruku? Ne, dík, nosil jsem paruku
posledních šest měsíců, stačilo.

Brian May je vzadu. - Moment, jak je to s tou parukou?
- Ty si sedneš sem. Super. Můžeme? - Ještě ne.
- Já udělám takhle. Prostě koukejte do sedmičky.
Všichni připravení? Koukejte dopředu, číslo 7. Jdeme na to. Změna světla. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz