Sir Michael Caine o setkáních v začátcích kariéry

Kniha začíná nádhernou fotkou,
u které je napsané: "Tento mladý muž z Londýna
přilétá do hotelu Beverly Hills," a je tam vidět ten vrtulník. Ano, Shirley mě vzala do Hollywoodu
kvůli filmu Gambit, ale její natáčení se protáhlo,
takže jsem byl týden sám v Hollywoodu. Nikdy předtím jsem v Americe nebyl,
byl jsem nováček, ubytovali mě v luxusním apartmá v Beverly Hills Hotel,
ale nikdo mě nenavštívil, nikoho jsem tam neznal.


Jen jsem si celé dny úplně sám v tom luxusním hotelu
objednával kaviár a šampaňské. Přes den jsem chodíval dolů do lobby,
seděl v rohu a čekal, jestli uvidím nějaké hvězdy. Jednoho dne tam přistál vrtulník,
venku lidé vyhazovali květiny do vzduchu a vešel John Wayne.
Úplný kovboj, přesně tak vypadal. Ubytovával se v tom hotelu
a uviděl mě, jak sedím v rohu. Zeptal se mě: "Jak se jmenuješ, kluku?"
Já řekl: "Michael Caine." On: "Ty jsi v tom filmu Alfie?"


Já: "Ano." On: "Viděl jsem to, z tebe bude hvězda, kluku."
Já: "Děkuji, pane." A on: "Ale dám ti radu.
Mluv hlubokým hlasem, mluv pomalu a nenakecej toho moc." Měl jsem semišové boty a on řekl...
Máš je taky? - Řekl mi: "Nikdy nenos semišové boty."
- Aha, tady to máme. A já: "Cože?"
"Nikdy nenos semišové boty." Tak jsem se ptal: "Proč?"
A on: "Jak jsem říkal, bude z tebe hvězda, kluku.


Až budeš na pánech čůrat, ten chlápek vedle tebe
tě pozná a otočí se k tobě. A potom ti načůrá na boty."

Michaele, tys dělal
ty slavné lekce herectví. - Je to tak.
- To bylo tak v 80. letech? - Jo, tak nějak. Už jsou to roky.
- Já si je pamatuju, koukali jsme na to ve škole. - Taky jsem jednu lekci viděl.
- Vážně? Ano. A byla to důležitá lekce herectví.
Moc důležitá. - Co to bylo?
- Kam se dívat, když je na tebe záběr. - Jo, přesně to teď dělám.


- Jedním okem se koukat dovnitř. Ve filmech je to náročné.
Když si s někým povídáte, obvykle se mu díváte do očí.
Ale ve filmech by vám ty oči přeskakovaly, - což není fajn.
- Ale tohle je fajn. Moc fajn. K tomu se vrátíme později. Vezměme si tuhle situaci:
Za tebou je kamera a já s tebou mluvím.
Když s tebou mluvím normálně, obě moje oči se dívají na tebe
a povídáme si. Když je tam kamera,
o kousek se posunu, takže jedno mé oko se dívá do kamery,
ale pořád se koukám i na tebe.

- To je ten trik.
- To je skvělé. A nemrkej.
Teda pokud nemáš něco v oku. - Já jsem vůbec nemusel mrkat...
- To mě naučila Marlene Dietrich. - Marlene?
- Ano, Marlene Dietrich. Byl jsem na oslavě
narozenin Lizy Minnelli a její kmotra byla Marlene Dietrich.
Ta si mě potom všimla, byl jsem tenkrát známý asi z Alfieho,
prostě věděla, kdo jsem.

Řekla mi: "Máš být filmová hvězda,
proč jsi oblečený jako trhan?" Prostě mě vyplísnila kvůli mému oblečení.
Já si jen říkal: "To je Marlene Dietrich." Byl tam bufet a ona:
"Je tady bufet, dáme si večeři." A já: "Dobře, tak si pojďte vybrat."
Ona: "Ne, vybíráš ty." "A co chcete?"
"Dám si to samé co ty." Potom jsme si sedli a dodala:
"Používáš špatně oči." A pak mi vyprávěla tenhle trik.
Je to úžasné. A někdo jiný říkal, že nemám mrkat.


Lidé nemají rádi, když mrkáte. - Ale jak? Musím je mít pořád otevřené?
- Pokud není důvod. - Ano, musíš mít důvod.
- Mrknutím můžeš něco okomentovat. Já jsem nemrkal,
když jsem s tebou mluvil. Ani jedinkrát? Já už si říkal,
jestli nemáte skleněné oko. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz