Alan Alda o šimpanzích a Craigově knize

Vítejte... Vítejte zpátky! Mým dnešním prvním hostem
je americká ikona. Natáčí nový pořad, který se jmenuje
Lidská jiskra a vysílá jej PBS. Zdá se mi, že premiéra bude 20. ledna. Ano, bude. Podívejte se na to. Páni!

Co...
Co tím mohl myslet? Něco ve smyslu:
"Čau, vítáme tě u nás." Brian se už 15 let snaží
sblížit se s šimpanzi, jako je Hondo. Už jde.
Je rád, když je při jídle pozorován. Vidí vás jako alfa samce skupiny
a snaží se vás zaujmout. Prosím přivítejte Alana Aldu. Ahoj, Alane. Velmi milé...

- Ano.
- Díky. Dobře, už stačí.
Už stačí. Vypadaly velmi mile. Jasně.
Proto jsi je objal? Vypadaly...
Vypadaly čistě. To tě naučili šimpanzi,
jak se má správně objímat? - Ne.
- Šimpanzi se objímají, ne? Kdo ví?


Já od jednoho dostal přes držku. To jsi s ním chlastal na baru? Poté, co mi natáhl
a ještě to bylo mládě, mi ukázal tohle gesto. Prý to znamenalo,
že se chce omluvit. To že je omluva? - Vypadá to skoro jako ta rána pěstí.
- No právě... - Pozor!
- Promiň, já se chtěl omluvit. Nevěděl jsem, že se zajímáš
o šimpanze a pokukuješ po opicích.

Nejenom, že to nejsou opice,
ale ani po nich nepokukuju. No dobře.
Máš rád zvířata? Zvířata mám rád... Potkal jsem hodně zvířat,
o spoustě z nich jsem dělal reportáž. Jasně, v rámci tvého
naučného pořadu. Například ta ukázka,
kterou jsi ukazoval, ta se bude vysílat zítra večer
a je rozdělena do tří částí. Tato část je o tom,
co nás dělá lidmi.

A kvůli tomu mě budou
sledovat pomocí magnetické rezonance. Přemýšlíme o bobcích
stejně často jako šimpanzi? Já možná jo. Vážně?
Kolik času tomu věnuješ? Čemu? Kadění? - Ne, přemýšlení o bobcích.
- Přemýšlení o bobcích? Zas tak moc času ne. Já chodil na křesťanskou střední,
kde učil jeden kněz a každou chvilku nám připomínal,
že průměrný dospělý myslí na sex jenom 10 minut denně.

Takže vás, děti, by to
nemělo tak zajímat. A já si v duchu říkal:
"Já už si svých 10 minut dávno splnil." Průměrný dospělák na to myslí
jenom 10 minut denně? - To říkal on.
- Ale no tak, to je blbost. - To nemůže být pravda.
- Že jo? Já těch 10 minut denně
strávím nemyšlením na sex.

To jsou ty chvíle, kdy si uvědomím,
že přemýšlím jenom o sexu. To mi zabere těch 10 minut. - Taky se to snažím omezit.
- Jasně, to jinak nejde. Dokážu s tím přestat,
kdykoliv budu chtít. - Se sexem?
- O čem se zrovna bavíme? - O šimpanzích.
- Přesně tak. Házel po tobě někdy ten
šimpanz i svoje bobky? Ne, dokonce po nás házel kameny.

To není moc přátelské... To ne, přátelštější by bylo
dostat tím bobkem. To není o moc lepší,
pokud teda nejsi Němec... Zrovna jsem si vzpomněl,
že jsi napsal knížku, to je skvělé. - Jo, napsal.
- Někdo mi ji nechal v šatně. Snažíme se jí zbavit
aspoň tímto způsobem. Jsem rád, že jsi něco napsal.
Myslím, že jsi skvělý spisovatel. Prolistoval jsem ji jako rozumný člověk
a snažil jsem se najít v rejstříku.

- A žádný zatracený rejstřík tam není.
- Ne, není. Musíš přečíst celou knihu. Jak můžeš čekat, že si někdo
tak zaneprázdněný jako já, tu knihu přečte? Ale nepodíval ses na seznam kapitol.
Kapitola 14 – Alan a opice. - Alan a opice...
- Dobře. Přečetl jsem první dvě kapitoly
a moc se mi to líbilo. Je to jenom kupa lží... - Cože?


- Je to kupa lží. - Vážně?
- No jo. - Jako každá autobiografie...
- Přesně tak. Já četl tvou knihu.
Nikdy si nedávejte vycpat svého psa. Děkuju. Co máš pořád s těmi výkaly? Ne, vždyť já jenom říkal,
že jsem četl tvoji knihu. Ale pak jsi řekl "bobek". - Ne, možná jsi řekl "knížka".


- Jo, myslel jsem knížku. To je sranda. Někdy je fajn,
když ten vtip zopakuješ. Tomu se říká recyklace... Protože prvních pět minut jsem nevěděl,
jak hezky tvarované to může být. Jasně že víš, jaké to je,
když drží tvar a máš je přesně do ruky. Třeba šimpanzi, ti je mají tak akorát... Nezacházíš i do evoluce
s tím tvým bádáním? Ne, radši ne.


I fosílie se prostě objevily... jenom kvůli tomu,
aby pokoušely naši víru. Koleduješ si o pěkný průšvih. - A nemáš náhodou i pořad o vesmíru?
- Ne. Měl bys udělat i o vesmíru.
Vezmi ty opice a vystřel je do vesmíru. - Nezkoušel to už někdo?
- Jo, někdo to už udělal. - A co se stalo?
- Můžeš to zkusit znovu. To by bylo něco jako repríza. - Co se s těmi opicemi vůbec stalo?


- Byly v pohodě... - Byli to šimpanzi, nebo opice?
- Myslím, že šimpanz. Jmenoval se Standa, poslali ho do vesmíru,
vrátil se a je v pořádku. Myslím, že teď žije
v Marina Del Rey. Přemýšlíš někdy nad tím,
co řekneš? Nikdy. Doufám, že když v tom budu pokračovat,
někdo přijde a dá mi 30 milionů dolarů. Víš, že jedna z věcí,
která z nás dělá lidi, podle těch vědců,
je to, že dokážeme číst myšlenky?

- Pořád sledujeme reakce druhých...
- Vážně? Myslel jsem si, že to řekneš. Jako například... "Chvála bohu, že nejsem na NBC." Jo jo... Přesně tak nějak to je. Sleduješ tyhle události?

Přijde mi zvláštní,
že se tomu dostane tolik pozornosti. To si taky myslím.
Proč sakra? - A jako někdo, kdo se tím téměř živí.
- Téměř... Nechápu, jak je to ovlivňuje... A kdo se vlastně bude smát někomu,
kdo vydělá přes noc 30 milionů? Doufám, že se to jednoho dne dozvím. To byl dobrý vtip o té aféře
s 300 miliony a koupí baráku. - Už nám došel čas...


- Beze srandy? - Ne, vážně. Ono to uteče hned.
- Je něco, co bys chtěl zviditelnit? Na to se mě nikdy nikdo neptá. - Ani ne...
- Tvá kniha je vážně skvělá. - Nechci ji tady propagovat, to se nehodí.
- Asi ne. I když vydavatelé se mě
snaží přemluvit, ale no tak... Měl bys zajít do show Jaye Lena
a udělat jí reklamu tam. - Není to dobrý nápad?
- Moc se mi to nezdá... Možná jo.

Nebo nevím, spíš ne. Názory vyjádřené Alanem Aldou
se nemusí nutně shodovat s názory CBS. Tak já radši uvolním
místo někomu jinému... To byl Alan Alda,
za chvíli jsme zpět. Překlad: muezli
www.videacesky.cz