Améby, co požírají mozek

Je tu velmi brzo ráno
a je tu velká zima. Stojím u Kerosene Creak,
horkého pramene na Novém Zélandu. Je to přirozený bazén a vodopád, který má celý rok
příjemnou teplotu ke koupání díky geotermální aktivitě v okolí. Taky to tu je divně cítit,
ale to přes video naštěstí nezjistíte. Už to není takový skrytý poklad,
postupně to zaplavují turisté. Proto natáčím tak brzo ráno.


Nechtěl jsem, aby to bylo plné lidí a já na ně mířil kamerou. Ale můžu vám ukázat něco,
co ti turisté neuvidí kvůli pravidlu, které vláda
velmi jasně zdůrazňuje. Nepotápějte hlavu pod vodu. V horkých pramenech
často najdeme měňavky požírající mozek. Tyto organismy se dostanou do nosu,
když se potopíte nebo vodu vdechnete. Pak se z nosu po čichovém nervu
dostanou do mozku, kde požírají neurony a astrocyty.

Tím způsobí rozsáhlý zánět a rozvine se
ta příšerná amébová choroba. Někdy to začne
změněným vnímáním pachů a chutí, potom to postupuje
k bolesti hlavy, zvracení, horečce a nakonec k záchvatům a smrti. Teoreticky existuje
několik léků, které lze použít, jeden ale není licencovaný
a velmi těžko se shání, takže obecně neexistuje léčba
a 97 % nakažených zemře.

Takové měňavky nejsou doma
jenom na Novém Zélandu, stačí jim jakákoli teplá nečištěná voda. V roce 1980 došlo dokonce k úmrtí
v Disney World na Floridě, když měli aquapark
propojený s jezerem. A jsou i divnější případy. Když jste nachlazení
a máte ucpané dutiny, můžete je vyplachovat.
Je zásadní, když si lijete vodu do nosu, protože tam jsou nervy
vedoucí až do mozku, abyste použili
jedině převařenou vodu.

Někteří lidé použili na výplach nosu
pouze kohoutkovou vodu… A to je hrozné. Nevede to jen k infekcím
měňavkou, co požírá mozek, ale je to jedno z těch rizik. Navzdory tomu názvu, strašným historkám
a nízké míře přežití infekce je nakažení velmi vzácné. Nakolik to zajišťuje osvěta od vlády?


To nebudeme ověřovat kontrolní skupinou. Ale je pravda, že cedule s varováním
už tady teď nemají. Jaká je pravděpodobnost?
Je to opravdu velmi vzácné. Poslední případ na Novém Zélandu
byl asi v roce 2000. Samozřejmě, když se to stane,
je to prostě tragédie, ale v běžném životě děláme
mnohem nebezpečnější věci. I z pohledu nakažení mikroby. Jsme pokryti bakteriemi,
hodně ošklivé bakterie běžně žijí v nás a na nás.

A obvykle to není problematické. Třeba v nose třetiny, čtvrtiny lidí
žije zlatý stafylokok, což vůbec nevadí,
ale když se dostane do krve, je to zlé. Takže je riskantnější dloubat se v nose
a pak se omylem škrábnout než potápět se a bát se,
že vám mozek sežere améba. Děkuji doktorce Wilesové
z univerzity v Oaklandu, v popisku najdete odkazy,
které používá ve svém výzkumu. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz