Otočné vězení nebylo úplně dokonaléTom Scott
5
Ke konci 19. století se v USA patentovalo leccos. Jedním z obskurnějších amerických vynálezů bylo otočné vězení. Mělo ušetřit peníze za hlídače, jenže se ukázalo, že v praxi má pár vad…
Přepis titulků
V roce 1881 patentovali architekt William Brown a majitel slévárny Benjamin Haugh nový typ vězení. Otočné vězení. Zpětně viděno to nebyl dobrý nápad. Je to nepraktické, nebezpečné a složité. Ale to je nezastavilo a několika městům v USA vynález prodali. A to první postavili tady, v Crawfordsvillu v Indianě. Sice už v něm desetiletí nikoho nevězní, ale je to jediné, co se ještě otáčí. Máme dvoupatrové otočné vězení, v každém patře je osm cel.
Vězení váží asi 30 tun, je z oceli a ovládá se ručně klikou. Ta otáčí synchronizovaně obě patra vězení. Nedotýká se to stěn ani mříží, celý stroj sedí na válci uprostřed, který vede od střechy až ke kanalizaci a funguje jako čep, celá váha spočívá na ochozu, který je na vršku tohoto čepu. Je to na svou dobu skutečně povedený design. Výhoda otočné řady cel byla, že vězni mohli vcházet a vycházet jen jedněmi dveřmi, cela má potom tvar kousku dortu.
Když musíte hlídat jen jedny dveře, stačí vám na to platit méně strážců. Je jen jedna cesta ven. Ty oblé sedačky v rohu, to jsou záchody, přivařili tam víko. V době stavby vězení měli vězni v celách zavedenou kanalizaci, to tehdy neplatilo o většině domů. To vězení mělo i své problémy. Mezi lety 1882 a 1938 byl na každém patře jen jeden vchod.
Chránily ho na každém patře nezávislé zamykací posuvné dveře, aby vězni nevyskakovali, jak se jim zachce. Pokud by hořelo, musel by tam stát dozorce a postupně otáčet cely, aby se všichni dostali ven. Druhý problém byl, že skoro 50 % vězňů tvořili opilci. Někteří se nevešli na záchytku, museli do cel, aby uvolnili místo dalším. Často usínali na zemi nebo objímali mříže. Když se vězení začalo otáčet, stěna narazila do jejich rukou a zlomila je, případně amputovala.
V roce 1938 přestali vězení otáčet, z každé cely prorazili dveře a nainstalovali ochoz kolem. S otáčením přestali kvůli požární ochraně a problémům s useknutýma rukama. Podle našich informací, pokud budeme stroj spravovat jako dosud, měl by otáčecí mechanismus vydržet navěky. Dalo by se to zlepšit různými způsoby, mohly by se otáčet mříže místo cel nebo by se to vůbec neotáčelo, stačilo by otevírat v jednu chvíli jen jedny dveře jako v normálním vězení.
Plyne z toho poučení, že fakt, že bylo něco patentováno, z toho ještě nedělá dobrý nápad, jen na to nikdo nepřišel dřív. Což má občas dobré důvody. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Vězení váží asi 30 tun, je z oceli a ovládá se ručně klikou. Ta otáčí synchronizovaně obě patra vězení. Nedotýká se to stěn ani mříží, celý stroj sedí na válci uprostřed, který vede od střechy až ke kanalizaci a funguje jako čep, celá váha spočívá na ochozu, který je na vršku tohoto čepu. Je to na svou dobu skutečně povedený design. Výhoda otočné řady cel byla, že vězni mohli vcházet a vycházet jen jedněmi dveřmi, cela má potom tvar kousku dortu.
Když musíte hlídat jen jedny dveře, stačí vám na to platit méně strážců. Je jen jedna cesta ven. Ty oblé sedačky v rohu, to jsou záchody, přivařili tam víko. V době stavby vězení měli vězni v celách zavedenou kanalizaci, to tehdy neplatilo o většině domů. To vězení mělo i své problémy. Mezi lety 1882 a 1938 byl na každém patře jen jeden vchod.
Chránily ho na každém patře nezávislé zamykací posuvné dveře, aby vězni nevyskakovali, jak se jim zachce. Pokud by hořelo, musel by tam stát dozorce a postupně otáčet cely, aby se všichni dostali ven. Druhý problém byl, že skoro 50 % vězňů tvořili opilci. Někteří se nevešli na záchytku, museli do cel, aby uvolnili místo dalším. Často usínali na zemi nebo objímali mříže. Když se vězení začalo otáčet, stěna narazila do jejich rukou a zlomila je, případně amputovala.
V roce 1938 přestali vězení otáčet, z každé cely prorazili dveře a nainstalovali ochoz kolem. S otáčením přestali kvůli požární ochraně a problémům s useknutýma rukama. Podle našich informací, pokud budeme stroj spravovat jako dosud, měl by otáčecí mechanismus vydržet navěky. Dalo by se to zlepšit různými způsoby, mohly by se otáčet mříže místo cel nebo by se to vůbec neotáčelo, stačilo by otevírat v jednu chvíli jen jedny dveře jako v normálním vězení.
Plyne z toho poučení, že fakt, že bylo něco patentováno, z toho ještě nedělá dobrý nápad, jen na to nikdo nepřišel dřív. Což má občas dobré důvody. Překlad: jesterka www.videacesky.cz
Komentáře (0)