Zapomenutá historie britských skafandrůTom Scott

Skafandr musí umět tři věci. Musí udržet tlak, aby se vám ve vesmírném vakuu nevařila krev, musí dodávat kyslík, abyste mohli dýchat, a musí chránit před vlivy jako extrémní horko, chlad a přímé sluneční záření. Tohle nic z toho neumí, protože je to jenom replika. Ale tamto je skutečný skafandr Sokol, který měl britský astronaut Tim Peak.

Zaměstnanci národního vesmírného muzea mi nedovolí obléct originál, chápu. Různé verze toho obleku chrání astronauty od 70. let a jeho varianty se užívají dodnes. Není navržený na vícehodinové výstupy, je to spíš osobní záchranný člun pro případ, že by raketa někde netěsnila. A zajišťuje ty tři věci. Tlak, kyslík, ochranu před okolím. Před pár týdny mi v mém videu AI doporučovala, o čem bych měl točit.

Jedno téma bylo také „Zapomenutá historie britských přistání na Měsíci“. To ovšem neproběhlo, na Měsíc jsme neletěli, ale někdo z místního týmu mě kontaktoval a ukázalo se, že ve 40. letech, 15 let před tím, než Kennedy ohlásil záměr letět na Měsíc, měla Britská interplanetární společnost podobné plány. A to včetně vlastního skafandru. BIS založil v roce 1933 Phil Cleator, měl plán spojit se s podobně založenými lidmi, kteří se zajímali o lety do vesmíru a jejich možnou budoucnost.

Technologie raket se najednou posouvala způsobem, který dělal z letů do vesmíru něco hmatatelného, realistického. BIS neočekávala, že sama vyšle misi na Měsíc. Ale chtěli upozornit, že je to možné a že by se do toho Británie měla pustit. Jeden z jejích členů, ilustrátor Ralph Smith, nakreslil plán skafandru. Máme v národním vesmírném centru výstavu se zaměřením na vesmírný závod, to si lidé vzpomenou na USA a SSSR, ale my chtěli také ukázat, co v té době dělala Británie.

Když jsme plánovali výstavu, prohlíželi jsme výzkumný článek a zkoumali historii BIS, když jsme uviděli obrázek osoby v tom neskutečném skafandru, který v BIS navrhli. Okamžitě jsme se rozhodli to vytvořit. Vypadá to skvěle, ale nikdy ho nikdo nevyrobil. Teprve před pár lety… Zavolali mi a začali jsme pracovat na základě dvou nákresů.

Místo abych vyráběl repliku nebo faksimilii, jsem se rozhodl zkoumat, jaké materiály měli tehdy k dispozici. Bavlna a guma, podobně jako materiály moderního skafandru, který je z beta tkaniny potažené gumovou vrstvou. Tlakem zevnitř se tedy oblek nemůže více roztáhnout, nejde ho nafouknout. Zásoba kyslíku je na zádech, ten plyn putuje skrz helmu, přes obličej, dolů oblekem a zase dozadu, odkud je vyveden ven.

Opět podobné jako při misi Apollo. Tady jsou takové záhyby, ty umožňují paži trochu pohybu. A tady nahoře je stříbrná kápě. Pokud je astronautovi na povrchu Měsíce zima, může si tu kápi přitáhnout, takže veškeré teplo, které vyzařuje z obleku, je zachyceno a kápě ho odráží zpět k obleku.

Tyto kolíky, které vypadají jako malé vztyčené houby, vytváří pří přehození kápě mezeru mezi povrchem skafandru a povrchem kápě, v tomto prostoru pak neprobíhá fyzické přenášení tepla, izoluje tedy oblek od chladu. Tady vidíte, že na hrudi je instalováno podivné zařízení. Je to vzduchový uzávěr. Představte si, že stojíte na Měsíci, najdete zajímavý kámen, tak otevřete uzávěr, umístíte tam kámen, zase uzávěr zavřete, načež uvnitř obleku vytáhnete ruce z rukávů.

To vám umožňují tyto velké díry. A díky té velké hrudní části si můžete prohlédnout kámen, který jste sebrali z povrchu Měsíce. Také vidíte tuto vysouvací hůl, funguje zároveň jako sedačka, když se unavíte, můžete hůl rozevřít a posadit se. Mysleli opravdu na všechno. Jak tedy vyrobíte něco takového za dodržení postupů ze 40.

let? Zkoumali jsme, co bylo tehdy dostupné, a to včetně stříbrného lemování helmy. Lidé, se kterými jsme konzultovali výrobu tohoto plátování, pracovali ve firmě, která fungovala už tehdy, měla to dělat už tenkrát. Když jsme jim helmu přinesli, říkali: „Konečně to můžeme udělat.“ Máme záznamy z dobového tisku, podle kterých BIS odhadovala, že cesta na Měsíc by stála 500 000 liber.

V dnešních cenách je to asi 20 milionů. Program Apollo byl pro vládu USA dražší asi 10 000krát. Je jasné, že plány BIS byly optimistické. Jak dobře by tedy britský skafandr fungoval při cestě na Měsíc? Jsme si skoro jistí, že tohle by bylo jako Mark I. Pokud by se to dostalo na Měsíc, bylo by to jako Mark 8 nebo 9. Nezapomínejte, pokud na Měsíci dýcháte čistý kyslík, potřebujete unést tlak jen asi 30 Pa, což by tenhle oblek určitě udržel, ale nedalo by se v tom hýbat.

Prostě v tom nejde zvednout ruce, kvůli těm nízkým průramkům. Ta paže zkrátka nejde zvednout. Myslím, že BIS brala možnost cesty na Měsíc velmi vážně. Neměli zdaleka tolik informací jako měla k dispozici NASA v 50. a 60. letech o podmínkách a komplikacích při cestě na Měsíc. Ale rozhodně to nebyli blázni, kteří by jen šermovali nápady.

Bylo mezi nimi mnoho talentovaných lidí. Jen měli k dispozici mnohem méně komplexní materiály, takže kdo ví, kdyby měli potřebný čas a peníze, aby vytvořili materiály hodné vesmíru, které se užívaly v pozdějších skafandrech, a měli čas dělat praktické experimenty, možná by se to podařilo. Moc děkuji všem v národním vesmírném centru, kromě skafandrů tady mají rakety, satelity a kousek Měsíce. Více informací se dozvíte pod odkazem v popisku.

Jak vidíte, je dobře, že reálné skafandry se dělají na míru. Překlad: jesterka www.videacesky.cz