Značka, že padají kameny, někdy nestačí

U tohoto problému by člověk řekl, že bude velmi složité ho vyřešit, ale ukáže se, že řešení je snadné. Jenže vlastně je nakonec dost složité. Toto je Brienz ve Švýcarsku, malá alpská vesnice obklopená nádhernými horami, které se občas snaží zabít lidi. Celý tento svah pomalu sjíždí, neudrží se na místě. Většinu času se nic neděje, ale občas se skutálí pár těžkých kamenů.



Mám pocit, že „těžký kámen“ to tak úplně nevystihuje. Jde o takovéhle kameny. A v nejhorších případech tuhle cestu křižují v rychlosti 10 až 20 km/h. Celá vesnice velmi rychle ujíždí směrem do údolí. Posouvá se zhruba o 1,5 metru za rok. Ale ta oblast nahoře, odkud se berou ty kameny, ta se pohybuje ještě rychleji.



Sedm až osm metrů za rok. Zhruba v posledních 10 letech se ten pohyb výrazně zrychlil. Najednou se v geologickém podloží něco přecvaklo jako spínač a ty rychlosti se ohromně zvýšily. Přesný důvod neznáme. Možná to souvisí se „Zimou lavin“ roku 1999, kdy se v podloží uložilo více vody. Místní obyvatele to nutně neohrožuje na životě, ale není to nic příjemného. Domy mají stále více trhlin a v nejhorším případě tu může dojít k sesuvu půdy o objemu asi 22 milionů metrů krychlových, to je asi 8krát více, než je objem Cheopsovy pyramidy.



Kvůli tak velkým posunům půdy jsou horniny nahoře uvolněné a poměrně pravidelně, často v souvislosti se srážkami, padají dolů jednotlivé větší bloky. Vesnici velké kameny neohrožují, na to je dostatečně daleko. Ta silnice ale ne. Bylo by drahé stavět velké bariéry podél celého úseku.



Navíc pravděpodobnost, že kámen vážně zasáhne auto, je malá. Jenže není nulová. Takže potřebujeme něco, co automaticky pozná, že padá kámen, a cestu uzavře. Jednoduché řešení: radar a semafor. Když radar detekuje pád kamení ve specifikované oblasti, spustí to alarm, semafor přepne na červenou a radar následně sleduje dráhu padajícího kamene. Pokud se kámen zastaví nebo spadne do příkopu, semafor se zase vypne a po cestě je bezpečné projet.



Pokud kámen spadne někam poblíž silnice, semafor začne oranžově blikat, což znamená „jeďte opatrně“, protože na silnici může být kámen nebo je možná poškozená. Radar má velkou výhodu, funguje za každého počasí, za každé viditelnosti.



Vlny radaru proniknou mlhou, deštěm i sněžením. Tím pádem funguje ve dne v noci, za všech podmínek. To je u alarmu nutné. Semafory jsou asi 450 metrů od sebe, ohraničují oblast, kterou považujeme za nebezpečnou. Máme asi 40 vteřin od chvíle uvolnění po dopad kamene na silnici. To stačí, aby mohla auta uniknout z nebezpečné zóny.



Musí tu jet určitou rychlostí, jinak by neujela. Proto také po této cestě nesmí jezdit cyklisté. Teď ta komplikace: nemůžete zastavit auta, kdykoli detekujete pohyb. Spouštěli by to ptáci, můj dron, klidně i malé děti, které by házely oblázky. Když už jsme u toho… Jak se něco takového kalibruje? Nemáme moc planých poplachů.



Málokdy se cesta zavře z jiných důvodů. Například přicházející déšť někdy vypadá podobně. Protože je to tak aktivní svah, je to ideální pro kalibraci algoritmu. I pro samotný vývoj algoritmu. Radar jsme umístili v roce 2017, po asi ročním testování jsme to spustili a přidali semafor. Od instalace jsme zaznamenali asi 5 500 incidentů. Z technického hlediska je instalace radaru a semaforu snadná, komplikované je najít rovnováhu mezi planými poplachy, aby cesta nebyla půlku času zavřená, a falešně negativními výsledky, kdy by auto mohl trefit kámen.



Já jsem tu dnes nezaznamenal žádný pád kamení ani červené světlo. Ale v místních záznamech jsou tisíce případů, kdy pád kamení detekovali. Takže to zřejmě vychytali dobře. Vím, že bych toho chtěl příliš, ale doufal jsem, že nakonec něco spadne. Stačilo by malinko.



Nic ničivého… Jen pár kamínků. Překlad: jesterka www.videacesky.cz Zkusíme to znovu. Tak, aby nehrozilo, že trefím sám sebe kamenem.