Jel jsem nejrychlejším vlakem na světěTom Scott

Thumbnail play icon
Přidat do sledovaných sérií 5
98 %
Tvoje hodnocení
Počet hodnocení:39
Počet zobrazení:2 104
Magnetické levitační vlaky jsou už celá desetiletí slibovanou budouzností dopravy, která se ale ne a ne zhmotnit. V Japonsku na tom ale nepřestávají pracovat a Tom měl možnost podívat se zblízka, jak jim to jde.

Přepis titulků

Za mého dětství měly být budoucností, magnetické levitační vlaky, maglevy. Televize natáčely nadšené reportáže o pokusech v Německu nebo tady v Japonsku. Slibovaly neskutečně rychlý a pohodlný pohyb mezi vzdálenými městy. Ale o desítky let později je jediný vysokorychlostní maglev v provozu v Šanghaji. Je rychlý, ale je to trochu podvod. Jede jen 30 km, každoročně je v ohromné ztrátě a moc se nepoužívá. Myslel jsem, že je maglev podobný třeba concordu, čekali jsme, že se prosadí, ale nepovedlo se.

A zbývají jen opuštěné testovací dráhy a dávné sny. Proto mě překvapilo, když mi japonský producent nabídnul, jestli se nechci projet novým maglevem. Ukázalo se, že v Japonsku je už roky v provozu testovací trať. Jezdí tu i pasažéři, občas testy otevřou veřejnosti a jízdenky se losují v loterii. Je to delší testovací dráha, než jakou provozují v Šanghaji.

Plán je, že se rozroste na 285 km, které vlak ujede za 40 minut. To je dvakrát rychlejší než šinkansen. Cestovní rychlost by byla asi 500 km/h. 90 % trati se skryje v tunelech a už se to buduje. Omluvte moje nadšení, ale zdá se, že budoucnost přijíždí a já se můžu svézt. Ale nejdřív mi zdejší tým dovolil postavit se vedle trati, až bude maglev v plné rychlosti projíždět kolem. Zde v Jamanaši provádíme testy už od roku 1997, tedy 26 let.

Maglev na naší trati ujel dohromady 4,3 milionu kilometrů. Délka rovníku je asi 40 000 kilometrů, takže bychom Zemi objeli už 107krát. Tady ho máme. Takže se rozjede, potom ho otočí a plnou rychlostí vjede do toho tunelu. Rychlostí 500 km/h. Ta akcelerace je hrozně rychlá.

Nevím, jestli to vidíte, ale běžný vlak se rozjíždí mnohem pomaleji. Už teď podle mě jede třeba 30–40 km/h. Za pár vteřin. To člověka zatlačí do sedačky. Tak jo. Teď počkáme, až se vrátí. Funguje to tak, že podvozek soupravy je opatřen silným supravodivým magnetem.

Na trati jsou dva druhy cívek. Jeden zajišťuje pohon a ten druhý levitaci. Sílu mezi supravodivým magnetem a těmi cívkami používáme k tomu, abychom dosáhli hladké jízdy. Jsem trochu nervózní. Vím, že je to bezpečné, ale tahle hranice tu není jen tak. K ústí toho tunelu je to tak kilometr, možná trochu míň. A ten vlak teď jede k nám rychlostí 500 km/h, což znamená, že jeden kilometr ujede zhruba za 8 vteřin.

Už je prý skoro tady. Aspoň to říkají, ale není nic slyšet. Aha, vidím světla, už ten vlak vidím. Tak jo, co znamená rychlost 500 km/h? Doufám, že to ta kamera zachytila. Není slyšet vůbec nic, vypadá, že je tak daleko, a působí to tak neškodně.

A najednou je tady. Pak vás trefí ta zvuková stěna. Je to neuvěřitelné. Nemám slov. Je to má práce tohle okomentovat, ale nemám slov. Tak jo. Teď to zastaví, já nastoupím a projedu se rychlostí 500 km/h.

Narazili jsme na řadu výzev a problémů. Nejsložitější bylo najít způsob, jak připojit vybavení uvnitř k elektřině, například abychom poháněli světla nebo klimatizaci. Zároveň pomocí elektřiny chladíme supravodivý magnet. Kde ten proud vezmeme? Běžný vlak využívá pantograf, tedy fyzický sběrač připojený na kabel. Ale maglev jede opravdu rychle a ta jízda je zcela bezkontaktní. Proto jsme vyvinuli indukční systém pro sběr elektřiny, využívá magnetickou indukci, je to bezdrátový přenos mezi cívkami na trati a cívkami na podvozku maglevu.

Je to cítit nově. Cítím nové plasty a látky. Jdeme na to. To zrychlení je citelné. Zatlačilo mě to do sedačky způsobem, jaký znám asi jen z letadel. Není to stejné jako při vzletu, ale stejně je to mnohem silnější, než jsem cítil v jakémkoli vlaku.

A už se blížíme ke 100 km/h. Jsme na stovce. A pořád zrychlujeme. 130. Za chvilku se zatáhnou kola. Jakmile dosáhneme na 150, schovají je. Zvuk je pryč a je to mnohem jemnější. Už 200 km/h a pořád zrychlujeme.

Teď se můžu orientovat jen podle té obrazovky. A ta odpočítává, kolik zbývá do konce tratě. Trochu to drncá, ale tak, jak by člověk od vlaku čekal. Teď už 300 km/h. To je úroveň evropských rychlovlaků a stejně dál zrychlujeme. Pořád cítím, že mě to tlačí do sedačky. Nijak moc, ale je to citelné. Nikdy jsem nezažil takovéhle zrychlování, co by trvalo tak dlouho.

A ještě to není všechno. S pasažéry jsme dosáhli maximální rychlosti 603 km/h. To je u vlaku světový rekord zapsaný v Guinnesově knize rekordů. Pro běžný provoz se plánujeme držet rychlosti zhruba 500 km/h. Běžné vlaky zrychlují a zpomalují za pomoci tření, síly, která vzniká mezi koly a kolejnicemi. Ale když například prší, může se to tření snížit. Proto běžný vlak nemůže v rychlosti 500 km/h zůstat stabilní. Ale maglev zrychluje a zpomaluje pomocí magnetického pole.

Provoz nezávisí na tření, takže v porovnání s běžným vlakem snese ostřejší zatáčky a snáze zrychluje i zpomaluje. 480 km/h. 490. Teď se zrychlení snižuje a jsme na 500 km/h. Rychleji jsem na souši nikdy necestoval. A připadá mi to prostě jako vlak.

Je trochu hlasitější než obvyklý vlak, ale tišší než letadlo. Pořád to nebrání hovoru. Ano, je tu hluk, ale není to nijak nepříjemné. Bál jsem se, že to se mnou bude v téhle rychlosti různě házet, ale je to jako v běžném vlaku. Máme v maglevu automatické systémy, které ho zastaví v případě zemětřesení. Jak vidíte tady, maglev jede v takové vodicí dráze ve tvaru U.

Magnetická síla působí ze všech stran a udržuje soupravu uprostřed. Souprava maglevu navíc nevyžaduje elektrickou energii, aby dále levitovala. Dokud se pohybuje rychlostí alespoň 150 km/h, bude se vznášet. Pokud souprava zpomalí, vysunou se kola a vlak zastaví. Víme, že v případě zemětřesení náš systém maglev rychle zabrzdí. Bude to tedy tentokrát fungovat? Různí nadšení Britové už dlouho cestují do cizích zemí, vypráví o maglevech a přesvědčují anglofonní svět o budoucnosti, která se nekoná.

Takovéhle video mohla natočit BBC v 70. nebo 80. letech. Původní datum otevření v roce 2027 už se posunulo. Nové datum není jisté, místní samospráva proti stavbě protestuje. Budoucnost tu ještě není a nic takového v Evropě jen tak neuvidíme, ale staví tady trať a ta technologie funguje. A vypadá to, že ekonomicky to dává smysl, po meziměstské dopravě je poptávka.

Za pár let snad konečně budeme moci jezdit maglevem, který světu slíbili už před tolika lety. Teď brzdíme a je to pořád docela síla. Poslední věc, zastavili tu soupravu uprostřed zatáčky. Když jsme projížděli rychlostí 500 km/h, přišlo mi to jako rovina, ničeho jsem si nevšiml. Ale celý ten vlak je nakloněný, a to o 10 stupňů.

Musím se chytit, abych neuklouzl. Moc děkuji všem v místním týmu, kteří stojí za kamerou. Moc si toho vážím. Děkuji.

Komentáře (5)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

protože většina lidí raději zaplatí méně a bude cestovat pomaleji. Těch pár boháčů pak mají vlastní rychlé dopravní prostředky a nebudou jezdit drahou sockou.

02

Odpovědět

Len pre info, sám som bol v Japonsku a bežne som cestoval šinkansenmi a rýchlovlakmi a je pravda, že nie je to úplne lacné ale pre turistov áno, keďže existuje možnosť kúpiť si ,,RAILL PASS´´ na určitý počet dní s ktorým môžeš cestovať po celom Japonsku a takmer všetkými vlakovými linkami až na zopár výnimiek :)

11

Odpovědět

+Neznámyse díval, tak na delší trasy vždy vyšly lépe vnitrostátní lety.

10

Odpovědět

Těch pár boháčů pak mají vlastní rychlé dopravní prostředky a nebudou jezdit drahou sockou.

cim jezdi tech par bohacu ze to jezdi 500km/hod, zadna zacpa, predpokladam ze vyrazne kratsi cekani nez na letisti (proste nasednete do vlaku)?

20

Odpovědět

+Uzivatelhelikoptéra a soukromý tryskáč.

01