Učitelka ze základky

- Ahoj. - Ahoj, lásko. Jaký byl můj den? - Byl... nevím. - Byl skvělý. - Měla jsem potíže s dopravou? - Asi jo. - Měla. Byla jsem díky tomu šťastná? - Ne... Ani trochu. - Lásko, nemusíš se tolik ptát. - Moc se ptám? - Ano.

Proč to dělám? - Protože jsi... Učila ve škole. Dokážu s tím přestat? Nevím. Zkouším s tím přestat? Zkouším. Zvládám to? Ne. Do prdele. - Zkus mluvit přímo. Chceš večeřet? - Chci? Chci. Kurva, nejde to? Ne, nejde to. Musím se na všechno ptát? Musím. Vypadá to, jako bych byl nějaký tvůj šestiletý žák. Mám nějakého šestiletého žáka?

Ne. Kolik let mají mí žáci? Devět. Rozčiluje mě, že neznáš věk mých žáků? Pořádně. To se jen tak říká. Chci tím říct, že nejsem na prvním stupni. Používá se tu ještě označení "první stupeň"? Ne. Už dvacet let. Štve mě, že neznáš tolik věcí? Kurevsky. Klídek, miláčku, uklidni se. Všechno bude v pohodě. Jsem vystresovaná? Jsem. Položily děti křídu na mou židli, abych měla bílý zadek? Položily. Mám ho pořád bílý?

Mám. Mám větší zadek, protože jsem ztloustla? Do prdele, Roberto, položila jsem ti otázku, ty debile! Překlad: Adeus www.videacesky.cz Miláčku, vysvětlím ti vše způsobem, kterému jistě porozumíš. Chtěl bych to mezi nám ukon-? -čit. Protože už to nevydr-? -žím.

Nepokoušej se mě hle-? -dat. Tohle už nej-? -de. A teď zavři oči a počítej do sta, já se mezitím schovám. Čau! Jeden papoušek, dva papoušci...