Promarněná příležitost

Britské impérium se v roce 1914
rozprostíralo po celém světě a slunce nad ním
skutečně nikdy nezapadlo. Bylo vybudováno
na staletích dobyvačných válek, ale teto týden
se stalo něco nového. Poprvé za více než 200 let
byli civilisté v Británii zabiti nepřítelem. Jsem Indy Neidell,
vítejte u Velké války. Minulý týden se rakouská armáda
po další porážce znovu ostudně stáhla ze Srbska. Na severu tlačili
Rakušané Rusy zpět za hory, zatímco ještě více na severu
zamrzla rusko-německá fronta do patu.

Západní fronta byla také v patové situaci,
ve které zůstane po několik let a německá pacifická flotila byla zničena. Rok 1915 je za rohem
a tak se pojďme podívat, jak se válčící strany na válku dívaly. Británie a Francie byly odhodlané
zničit pruský militarismus a zajistit, že poválečné Německo
nebude mít průmyslové nebo vojenské prostředky k rozpoutání další války.

Toto odhodlání znamenalo,
že muselo být dosaženo totálního vítězství, aby mohly být tyto podmínky diktovány. Německo bylo trochu více při zemi. Uvědomilo si,
že porážka by znamenala velkou ostudu. Němci nejdříve neměli
žádné plány pro světovou nadvládu, ale jak se válka vyvíjela,
jejich plány rostly, zejména mezi bankéři a průmyslníky, kteří nadšeně mluvili o anexi
a nejen ekonomické hegemonii jako výsledku války.

Vrchní velitel německé armády Falkenhayn měl například plány
na anexi území na západě, ale na východě. Německá strategie
byla založena na rychlé válce, takže v roce 1915 mělo být už po válce. Německo se nacházelo
mezi obřími frontami mezi Ruskem a Francií s Británií,
která pomalu čerpala síly ze své říše, ze které může pro válku
na západní frontě naverbovat miliony mužů. V Německu se mezitím začaly
objevovat populární slogany jako "Válka musí být vyhrána na východě" a mnoho lidí si začalo myslet,
že je skutečně možné porazit Rusko silou a donutit tak západní země
přehodnotit svoji roli ve válce a zažádat o mír.


Ta představa byla šílená. Žádné události na východě
neukončí boje na západní frontě. A Francouzi a Britové
neměli skutečně jinou možnost, než na západní frontě
útočit, útočit a útočit. Němci si díky říjnovému úspěchu ukousli většinu Belgie
a podstatnou průmyslovou část Francie a byli jen 100 kilometrů od Paříže.

Francouzský generál Joseph Joffre
si nemohl dovolit pasivní přístup, který by umožnil Němcům
naplánovat velkou ofenzívu, nebo přesunout jednotky na východ. Zejména, když bylo vyhnání Němců
z francouzské půdy vlasteneckou záležitostí. Velkou otázkou ale bylo jak? Chvilkovou odpovědí
byla série zimních ofenzív, které začaly tento týden
a budou pokračovat až do dalšího roku.

Jednou z nich byla první bitva o Artois,
která začala 17. prosince. Cílem bylo obsadit Vimyjský hřeben. Zajímavé je, že Francouzi
začali využívat obléhací techniky více než století staré,
které se ale znovu stávaly aktuálními. Začali se podkopávat pod zemí nikoho
a tyto podzemní zákopy spojovat do tzv. "odrazových můstků"
které byly jen kousek od nepřátelských pozic. Začali také ustupovat
od obrovských ofenzív a začali podnikat proti důležitým cílům,
například hřebenu, několik menších útoků.

Mimo malých útoků poblíž Artois
je na spadnutí začátek první bitva o Champagne, ofenzíva podél 40 kilometrů
dlouhé linie od Auberive po Massignes, která měla za cíl
probít se železničním uzlem Mezieres. Bude v ní nasazeno
přes 250 000 mužů a 700 děl. To je obrovský počet mužů,
ale jak jsme mnohokrát viděli, je to malý počet
v porovnání s východní frontou. Před několika týdny zatlačilo
Rakousko-Uhersko Rusy zpět v bitvě o vesnici Limanowa
a zastavilo ruský postup na Budapešť.

Bitva skončila tento týden ruskou porážkou. Rakušané udrželi Dukelský průsmyk
a hrozba ruské ofenzívy do Maďarska byla zažehnána. Rakušané mohli ve skutečnosti Rusy obklíčit, ale zimní počasí a nevyhovující
železnice je o tuto možnost připravily. Nejednalo se o konec pohybu
na východní frontě jako tomu bylo na západě, ale byl to velký krok
ke zmaření ruských možností na invazi rakouského
nebo německého území.

Britské území naopak v bezpečí nebylo. 16. prosince německé námořnictvo
bombardovalo Scarborough, Whitley a Hartlepool, což vyústilo v první nepřítelem zabité
britské civilisty od roku 1690. Musíte si říkat,
co Němci útokem zamýšleli. Byl to čistě teroristický čin
bez žádného vojenského opodstatnění. Naopak měl Brity demoralizovat
a ukázat jejich zranitelnost, ale selhal a docílil opačného efektu,
který posílil britskou propagandu, zasel ještě větší nenávist proti Němcům
a posílil britskou odhodlanost.

Němci budou v budoucnu
známi také jako Zabijáci dětí ze Scarborough. Německý admirál Franz von Hipper
nebyl nadšený z rozkazu bombardovat britská města, protože to považoval
za naprosto nevhodnou strategii. Obával se, že potká britskou flotilu
a skutečně k tomu málem došlo. I přes události ve Scarborough
se mohl 16. prosinec 1914 vyvíjet pro Brity mnohem hůř. Britská rozvědka věděla již 14.,
že je von Hipper na cestě, ale neznala jeho cíl. V Dogger Bank v Severním moři
čekalo 6 britských bitevních lodí a 4 torpédoborce, které měly na von Hippera
zaútočit v momentě, kdy jeho flotilu najdou.

Rozvědka ale nevěděla,
že na britské lodě míří celá německá flotila včetně 18 dreadnoughtů a 54 torpédoborců. Během noci a rána 16. prosince
došlo k několika střetům mezi torpédoborci, ale počasí větším soubojům nepřálo
a po několika hodinách se skýtala otázka, kde je německá flotila? No, admirál
Friedrich von Ingenohl ji stáhl zpět domů. Opravdu. V 5:45 ráno,
když slyšel o bojích mezi torpédoborci, nesprávně vyvodil,
že narazí na celé Velké loďstvo.

Jeho mise měla jen podpořit
von Hipperův útok na pobřeží a neměl žádné rozkazy od císaře
bojovat velkou bitvu, takže se otočil, zamířil domů
a zahodil největší strategickou příležitost německého loďstva celé války. Obě flotily dorazily domů
bez ztráty jediné lodě. Zatímco Němci ztratili
obrovskou bitevní příležitost a britská propaganda jásala,
zamyslete se, kolik respektu britská flotila ztratila,
když se události toho dne dostaly na veřejnost.

Věděla, že von Hipper přichází,
ale nesnažila se mu v útoku zabránit. Obětovala desítky civilistů
a další stovky zraněných a poté selhala v útoku,
když von Hipper mířil domů, takže všichni ti lidé,
ti britští civilisté, byli obětováni pro nic. To pro britské námořnictvo nebylo dobré. Situace nebyla dobrá ani pro někoho,
o kom jsme od začátku války neslyšeli – neutrální Portugalsko.
Přesněji portugalskou Angolu. Tento týden došlo k bitvě o Naulilu,
o jímž příběhu v pozadí si něco řekneme.

V říjnu byla do pevnosti v Naulili
vyslána německá delegace z německé jihozápadní Afriky
s cílem vyjednat pakt o neútočení, ale byla zabita,
načež Němci odpověděli útokem a zničením pevnosti Cuangar
a potom i dalších menších pevností. Teď, 18. prosince,
byla na řadě Naulila. Útok byl rychlý
a po několika hodinách Portugalci utekli. Přišli asi o 150 mužů,
o pětkrát více než útočící Němci. Portugalsko a Německo
ale nebyly oficiálně ve válce a nebudou až do roku 1916
i navzdory potyčkám v jejich koloniích.

Zajímavé, kolik lidí může zemřít ve válce,
když nejste ve válce. A takto skončil další týden. Malé bitvy v Africe
a malé události u britského pobřeží, které vyvolaly obrovské pozdvižení. Ve Francii začíná velká ofenzíva
a na východě velké ofenzívy končí. Zamyslete se, jak se museli cítit lidé
ve Scarborough, Whitley, a Hartlepoolu. Jistě, věděli, že jsou ve válce,
ale nikdo, dokonce ani Napoleon nezaútočil na prosté lidi
na jejich britských ostrovech po několik set let.

Bylo to rychlé a náhlé
probuzení do reality moderní války, která nebyla válkou cti
a slušnosti a ani nebyla válkou vedenou podle tradičních morálních zásad. Byla to válka brutality a smrti
v měřítku dosud nepoznaném a byla to válka,
ve které nebyl žádný muž, žena ani dítě v žádné bojující zemi v bezpečí. Jestli vám unikla epizoda
o porážce Rakouska-Uherska v Srbsku, tak odkaz naleznete v popisku videa.

Přidejte si sérii do sledovaných
a nezapomeňte video ohodnotit a napsat komentář. Uvidíme se za týden.