Hrůzy moderní válkyVelká válka

Padesát let před válkou se vojenská medicína vyvíjela pomaleji než jiné vědní obory a bez antibiotik byla jedním z největších zabijáků gangréna. Kulky, nemoci, utopení, vraždy civilistů a mnohem více. S příchodem zimy a pokračujícími boji se nestaly těžko představitelné hrůzy jen skutečností, ale každodenní záležitostí. Jsem Indy Neidell, vítejte u Velké války. Minulý týden donutili Rakušané s německou pomocí ustoupit ruskou armádu. Na Balkáně Rakušané obsadili Bělehrad, ale nyní byli na ústupu.

Britsko-indické jednotky se na blízkém východu blížily ke Qurně a západní fronta byla po podzimních bitvách nebývale klidná. To se změnilo tento týden, protože Britové a Francouzi zaútočili, i když neměly dané žádné určité pozemní cíle. Jejich útoky měly jen zabránit přesunu německých jednotek na východní frontu. Německý náčelník štábu Falkenhayn slíbil přesunout na východ tři divize, ale odmítl i přes naléhání generála Ludendorffa poslat více. V listopadu zahájil Ludendorff preemptivní ofenzívu proti Rusům, která vyústila bitvou o Lodž, skutečně kolosální bitvu, které se účastnilo půl milionu vojáků.

Tento útok zmařil ruské plány na invazi do Německa, ale Němci nebyli schopni tento strategicky důležitý železniční uzel dobýt. Tento týden se o to pokusí znovu. Po několika frontálních útocích, které provedly ony tři divize ze západu, zvládli Němci 6. prosince Lodž dobýt. Postoupili poté dalších 50 kilometrů, než narazili na ruské zákopy.

Němci se také zakopali a s příchodem zimy zamrzl jak doslovně, tak vojensky celý střed východní fronty. Situace se nezmění až do léta 1915. Opakem zamrzlé východní i západní fronty byla jižní fronta. Zdálo se, že Rakušané minulý týden dobytím Bělehradu Srby porazili, ale překvapivě, jen o několik dní později, zahnali Srbové rakouskou armádu na útěk. Rakušané se stáhli k městu Valjevo, kde je Srbové obklíčili a za několik dní zajali 20 000 Rakušanů.

Do 10. prosince opustila zemi většina rakouských vojáků. Bělehrad drželi ještě několik dní, ale 15. prosince vydalo srbské vrchní velení následující prohlášení: "Žádný nepřátelský voják se nebude svobodně pohybovat po srbském království." Pro Rakousko to byla obrovská prohra a pro Srbsko naopak obrovská výhra. Byla to silná rána rakouské pýše a sebevědomí. Pokud nedokázali porazit Srbsko, co čekali, že se stane s Ruskem? Srbové se samozřejmě dostali na titulky všech světových novin.

Vítězství vyústilo v politickou i humanitární pomoc a lidé z celého světa se vydali bojovat na straně Srbů. Srbové ale zaplatili. Během několika týdnů ztratili přes 100 000 mužů a rakouská porážka určitě nebyla nezvratná. Srbové vynaložili pro odražení Rakušanů veškeré síly a země byla zdevastovaná. Celá města bez života a předměstí byla plná uprchlíků.

Je tu ještě jedna často přehlížená věc. Srbsko bylo se světem spojeno jen jednou úzkokolejnou tratí, která vedla do Soluně v neutrálním Řecku a veškeré zásoby tak byly převáženy velice pomalu. Celou zemí zmítaly nemoci. Cholera, tyfus a úplavice zabily tisíce lidí a bída a utrpení budou jen růst. V první světové válce zemřelo přes 60% srbských mužů ve věku od 15 do 55 let.

V Rakousku byl pro svoji neschopnost odvolán generál Oskar Potiorek. Jeho armáda přišla ke konci roku z původních 450 000 mužů o 300 000 vojáků. Conrad von Hotzendorf byl stále náčelníkem štábu a to navzdory skutečnosti, že jeho akce proti Rusku nebo Srbsku skončily skoro všechny katastrofou. Se svým koncem se setkal i jiný, mnohem úspěšnější velitel a to 8. prosince v bitvě o Falklandy. Před několika týdny v bitvě u Coronelu uštědřil německý admirál von Spee Britům první porážku na moři za 100 let.

Potopil dva křižníky a zabil 1 600 námořníků. Pobouření Britové opakovaně přeskupovaly síly s cílem pronásledovat Speea na každém jeho kroku. Lodě poskytlo i Japonsko a do jižního atlantského oceánu byly vyslány dva britské křižníky se jmény Neporazitelný a Nezlomný. Spee byl pronásledován v indickém, pacifickém i atlantském oceánu a tento týden udělal osudovou chybu, když zaútočil na Falklandské ostrovy. 8.

prosince připlul do Port Stanley, který se ale rozhodla navštívit i britská flotila. Britové byli rychlejší i silnější než Speeovy lodě, a i když se Spee snažil uprchnout a později zastavil a bojoval, jeho lodě byly zničeny. 2 200 námořníků včetně Speea přišlo o život, zatímco Britové ztratili 10 mužů. Uprchla jen loď Drážďany, která se bude po další tři měsíce skrývat v antarktických vodách poblíž Mysu Horn, než bude kvůli korozi opuštěna. Tato bitva značila konec německého námořnictva ve vzdálených vodách.

Od této chvíle se námořní boje odehrávaly mimo širé oceány například v Černém, Baltském nebo Jadranském moři. Jedna část světa, kde válka nabírala na obrátkách, byl Blízký východ, kde britsko-indická armáda vyhrála bitvu o Qurnu, a kde se Osmané po porážkách u pevnosti Fao a u Basry stahovali. Britové si těmito vítězstvími zajistili produkci ropy, ale osmanská obrana byla tak slabá, že postoupili dále do vnitrozemí.

Qurna, která měla být Edenskou zahradou, se ukázala být jako základna naprosto nevhodná. Neutichající vítr vířil oblaka prachu, a protože šlo o záplavovou oblast, tak se vykopané zákopy plnily vodou. Špinavá voda, nevyhovující kanalizace, nedostatek cest, mimo těch podél řek Tigris a Eufrat a nekonečné nájezdy místní arabské populace komplikovaly už tak složitou situaci a můžete vidět, že tato kampaň nebude procházkou růžovým sadem. Britové si začínali uvědomovat, jak silný nepřítel skutečně je a jakou hrozbu představuje pro ropná pole.

Mimo to začala 1. prosince mobilizace ruských studentů. To poskytlo armádě více vojáků, ale rovněž dalo přístup do armády mladým bolševickým aktivistům. Je samozřejmé, že když přijdete o stovky tisíc mužů, tak musíte naverbovat další, ať už příliš staré nebo příliš mladé. A musíte si uvědomit ještě jednu věc. I přes smrt tolika vojáků jich bylo mnohem více zajato.

Červený kříž navštěvoval zajatecké tábory ve všech zemích a došel k závěru, že Němci, Francouzi a Britové jednají se zajatci podle humanitárních pokynů, ale Rusové a Rakušané nikoliv. Už jsem dříve zmínil, kolik rakouských velitelů se pyšnilo zvěrstvy páchanými v Srbsku, ale John Reed, americký válečný novinář, v tuto chvíli projížděl po Balkáně a shromažďoval materiály pro svoji nadcházející knihu, která přesvědčí spojenecké čtenáře o barbarství rakousko-uherské říše.

Jako například Reedova fotografie z Łęknici ukazující 100 k sobě spoutaných žen a dětí, kterým byla sťata hlava. Jakkoliv odporné a šokující se tyto scény mohou zdát, pravdou je, že byly jen kapkou v moři. Zamyslete se nad životem na frontové linii například na západě. Míle krajiny byly zničeny dělostřelectvem. Země posetá mrtvolami, farmy a vesnice nebyly více než ruiny.

Rozbombardovaná pole a popadané stromy. Mrtvé nebo hladovějící koně, ovce a rozčtvrcený dobytek, zatímco z ranění opuštění muži a zvířata nepřestávají bolestí naříkat. Tisíce dalších umírají na nemoci nebo hnijí v blátě a dešti. To všechno se v zimě jen zhorší. Zima přicházela do celé Evropy. Na konci týdne vidíme sporadické boje ve Vlámsku. Němci byli zastaveni Rusy a obě strany budují zákopy. Rakušané byli vytlačeni ze Srbska.

Německá pacifická flotila byla zničena a Britové znovu zvítězili na blízkém východě. Do Vánoc zbývají dva týdny. Ve všem tom povídání o bitvách, mapách a strategiích je jednoduché zapomenout, jak válku vnímali jednotlivci a rád bych dnešní epizodu zakončil citací, hrůznou scénou z roku 1914, kterou prožil Alois Lowenstein. "Mezi hromadou těl leží tři zranění Francouzi. Jeden má roztříštěné obě nohy, druhý má zcela roztržené břicho a třetí se snažil zastřelit, ale jeden z našich mu ten revolver vzal.

Mířil si na hlavu a dvakrát vystřelil, aby unikl bolesti, ale byl nemotorný a minul. Odlupovala se mu kůže z lebky a naříkal, až to rvalo srdce. Další muž byl pravděpodobně mrtvý, ale jedna jeho noha sebou pořád cukala jako koroptev, která nemůže umřít." Takto vypadala moderní válka. Jestli jste teď začali tuto sérii sledovat a zajímá vás, jak tahle hrůzná válka začala, podívejte se na epizody o začátku války z kanálu Extra History.

Odkazy naleznete v popisku. Nezapomeňte o nás říci svým kamarádům. Uvidíme se příští týden.