Zpět na seznamVox4.6 (23 hodnocení)
jesterkaPublikováno: 6 let
Načítám přehrávač...
Tajné zajatecké tábory v Číně
9:24
9.1K zhlédnutí
Čína se dlouho snažila tyto tábory tajit, ale důkazy se množily, a nakonec už Čína jejich existenci nemohla popírat. Proč zavírá čínská vláda statisíce Ujgurů v internačních táborech, co se v těch táborech děje, a jak jsme se o nich dozvěděli? Na takové otázky přináší odpovědi toto video od Voxu.
Toto jsou satelitní snímky
z pouští na západě Číny. Když se podíváte pořádně,
objevíte obrovské komplexy, které se tu staví. Shora vypadají trochu jako továrny,
nebo dokonce školy, ale podívejte se blíž:
Tohle je obvodová zeď toho objektu. A tyto stíny vrhají strážní věže podél ní. Tento komplex
není ani škola, ani továrna. Je to internační tábor.
V těchto táborech drží čínská vláda
možná až milion Ujgurů, čínské převážně muslimské menšiny. Čína nechce,
aby o tom svět cokoli věděl, ale k příběhu těchto táborů
patří i to, jak jsme se o nich dozvěděli a jak se je Čína snaží skrývat. Jakmile jsme začali dokumentovat
ta centra pro převýchovu, začali čínští úředníci mazat naše nálezy. Ujgurové žijí především tady
v provincii Sin-ťiang na severozápadě Číny.
Jsou tedy blíže k hlavním městům Kyrgyzstánu a Uzbekistánu
než k Pekingu. A Ujgurové mají i kulturně blíže
k těm turkickým obyvatelům než k Chanům,
čínské etnické většině. Ujgurové mluví turkickou řečí,
jejich kultura je jiná, mají své hudební styly,
svou bohatou a jedinečnou historii. Toto je Sigal Samuel, reportérka Voxu. O ujgurské krizi v Číně
dělám reportáže už asi rok.
Čína si celá desetiletí dělala starosti
s možným ujgurským separatismem. Ujgurové dokonce v posledním století
měli dvakrát samostatný stát. V roce 1933 založili
Východoturkestánskou islámskou republiku tady v Kašgaru,
ale ta se zhroutila za necelý rok, když ji obsadilo čínské vojsko. Potom v roce 1944 podpořil SSSR
vznik Východoturkestánské republiky, ale když se Čína v roce 1949
stala komunistickou zemí, opustil SSSR Východní Turkestán
a pomohl Číně ho opět dobýt.
Provincie Sin-ťiang
je pro Čínu důležitá i proto, že je bohatá na zdroje energie.
Jak čínská ekonomika rostla, rostla i potřeba energie.
Sin-ťiang dnes obsahuje asi 40 % čínských zásob uhlí
a přes 20 % ropy a plynu. Také představuje 20 % potenciálu
pro větrnou energii. Čína potřebuje zdroje, energii,
potřebuje tu geografickou oblast, na které leží Sin-ťiang.
Tam Ujgurové žijí, takže Čína chce
opravdu stabilní kontrolu té oblasti.
Už v 50. letech
našla Čína příležitost oslabit vliv případných ujgurských rebelů
a podporovala migraci Chanů do Sin-ťiangu. A fungovalo to. V roce 1945
tvořili Ujgurové přes 80 % populace a Chanové pouhých 6 %.
V roce 2008 tvořili Ujgurové 46 % a Chanové 39 % obyvatel Sin-ťiangu.
Ale roky ekonomického rozvoje Ujgurům moc nepřinesly,
mají převážně méně výdělečné práce v zemědělství,
kdežto Chanové obsazují lepší pozice. V roce 2009 nakonec při ujgurském protestu
proti diskriminaci ze strany Chanů a čínské vlády vypuklo násilí.
Propukly krvavé protesty,
ve kterých muslimští Ujgurové bojují proti dominantním Chanům. K nejhorším patřil protest
v hlavním městě provincie, v Urumči. Během nepokoje bylo
asi 200 lidí zabito a stovky zraněny. To byl určitý bod zlomu,
od té chvíle se Čína na Ujgury zaměřila. Od roku 2013 začal být Sin-ťiang
pro Čínu ještě důležitější. Nastartovala Novou hedvábnou stezku,
investice v hodnotě bilionu dolarů do kabelů z optických vláken,
železnic nebo plynovodů.
Ty mají zvýšit ekonomický a politický vliv
na mezinárodní scéně tím, že usnadní obchod s Čínou.
Když si projekty dosadíte na mapu, uvidíte, že mnoho prochází Sin-ťiangem.
Ta provincie je tedy nejspíš nejdůležitějším koridorem celého projektu.
Čína potřebuje zajistit, že Sin-ťiang zůstane pevně v jejích rukou. Ujgurové začali být více vnímaní
i znázorňovaní jako hrozba, jako hrozba separatismu, extrémismu.
V letech 2016 a 2017 zavedla Čína
řadu deextremifikačních kroků zaměřených na muslimy.
Třeba zákaz dlouhých plnovousů. Sin-ťiang se v podstatě stal
policejním státem se špičkovou technikou. To se děje po celé zemi,
ale v Sin-ťiangu je to mnohem silnější. Jsou to věci jako povinnost pro Ujgury
odevzdávat mobily na kontrolních místech, nebo dokonce QR kódy na domech. Ale nejbrutálnější část těchto opatření
byla před světem nejprve skrytá. Na této fotce vidíte
otevření tohoto zařízení.
Ten nápis znamená:
deextremifikační převýchovné centrum. Kolem roku 2017
začala Čína stavět tyto zajatecké tábory, obrovské objekty,
ve kterých vězní Ujgury. Podle Číny jsou tyto tábory nutné,
protože Ujgurové představují teroristickou a separatistickou hrozbu,
jsou infikovaní extrémistickým myšlením. Ale až když začali věznění Ujgurové
vyprávět své příběhy, přesunula se pozornost k dění uvnitř. Musí se učit zpaměti a recitovat
propagandu komunistické strany.
Často musí kritizovat
svá islámská přesvědčení a přesvědčení ostatních vězňů. Museli jsme zpívat písně
na oslavu komunistické strany, opakovat v čínštině
"Ať žije Si Ťin-pching". Přišly zprávy o úmrtích, mučení... Tři strážci mě obklopili
a zneužívali mě. Dali mi na nohy 5kilogramové řetězy. Při každém elektrickém šoku
se celé mé tělo otřásalo.
Je tam ovzduší,
které má vykořenit jejich přesvědčení. Na začátku Čína popírala
existenci těch táborů. Ujgurové spokojeně užívají
náboženské svobody diktované zákonem. Takzvané problémy s Ujgury
ve zprávách, které jste citovali, tedy zcela upřímně zkrátka neexistují. Ale aktivisté a vědci se tomu postavili. Mnoho lidí po celém světě
prohledává internet, hledají důkazy
internačních táborů pro Ujgury.
Strategie a nástroje pro odhalení důkazů
o těchto táborech jsou velice prosté. Počítač, znalost čínštiny
a hledání slov, která by mohly vládní stránky použít. - Lidé objevili vládní dokumenty.
- A potom se přidaly vizuální důkazy. Prohlíželi jsme satelitní snímky,
na kterých se dá sledovat vznik a rozšiřování
převýchovných táborů. Že jsem našel tuto fotografii,
byla spíše náhoda nebo štěstí. Do té doby jsme neměli
vizuální důkaz, kde by to bylo pojmenované jako to, co to je,
a jak tomu čínská vláda říká.
Tim není sám,
celá síť webových detektivů používá obyčejné internetové nástroje
ke zdokumentování toho, co Čína světu nechce ukázat.
A přiměli Čínu trochu změnit její výpověď. Čína popírala,
že by ta převýchovná centra existovala, dokud novináři, vědci a další
nenasbírali soubor důkazů, který byl tak přesvědčivý,
že už to Čína popírat nemohla. Čína tedy změnila své stanovisko.
Přiznala, že ta zařízení existují, ale vykreslila je jako polepšovny
pro možné zločince a teroristy. Ta centra jsou ve skutečnosti
internátní školy. Tábory tam mezitím zůstávají
a dokonce rostou. Tento, jeden z největších v Číně,
byl v roce 2017 velký jako sousední město Dabangcheng.
Do roku 2018 se tábor rozšířil na dvojnásobnou velikost. Z pohledu Číny se to vyplatí.
Chtějí se ujistit, že budou mít naprostou kontrolu nad Sin-ťiangem.
Pokud si to vybere vysokou cenu na lidech nebo i na reputaci ve světě,
Čína je očividně připravená provést to i tak. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
z pouští na západě Číny. Když se podíváte pořádně,
objevíte obrovské komplexy, které se tu staví. Shora vypadají trochu jako továrny,
nebo dokonce školy, ale podívejte se blíž:
Tohle je obvodová zeď toho objektu. A tyto stíny vrhají strážní věže podél ní. Tento komplex
není ani škola, ani továrna. Je to internační tábor.
V těchto táborech drží čínská vláda
možná až milion Ujgurů, čínské převážně muslimské menšiny. Čína nechce,
aby o tom svět cokoli věděl, ale k příběhu těchto táborů
patří i to, jak jsme se o nich dozvěděli a jak se je Čína snaží skrývat. Jakmile jsme začali dokumentovat
ta centra pro převýchovu, začali čínští úředníci mazat naše nálezy. Ujgurové žijí především tady
v provincii Sin-ťiang na severozápadě Číny.
Jsou tedy blíže k hlavním městům Kyrgyzstánu a Uzbekistánu
než k Pekingu. A Ujgurové mají i kulturně blíže
k těm turkickým obyvatelům než k Chanům,
čínské etnické většině. Ujgurové mluví turkickou řečí,
jejich kultura je jiná, mají své hudební styly,
svou bohatou a jedinečnou historii. Toto je Sigal Samuel, reportérka Voxu. O ujgurské krizi v Číně
dělám reportáže už asi rok.
Čína si celá desetiletí dělala starosti
s možným ujgurským separatismem. Ujgurové dokonce v posledním století
měli dvakrát samostatný stát. V roce 1933 založili
Východoturkestánskou islámskou republiku tady v Kašgaru,
ale ta se zhroutila za necelý rok, když ji obsadilo čínské vojsko. Potom v roce 1944 podpořil SSSR
vznik Východoturkestánské republiky, ale když se Čína v roce 1949
stala komunistickou zemí, opustil SSSR Východní Turkestán
a pomohl Číně ho opět dobýt.
Provincie Sin-ťiang
je pro Čínu důležitá i proto, že je bohatá na zdroje energie.
Jak čínská ekonomika rostla, rostla i potřeba energie.
Sin-ťiang dnes obsahuje asi 40 % čínských zásob uhlí
a přes 20 % ropy a plynu. Také představuje 20 % potenciálu
pro větrnou energii. Čína potřebuje zdroje, energii,
potřebuje tu geografickou oblast, na které leží Sin-ťiang.
Tam Ujgurové žijí, takže Čína chce
opravdu stabilní kontrolu té oblasti.
Už v 50. letech
našla Čína příležitost oslabit vliv případných ujgurských rebelů
a podporovala migraci Chanů do Sin-ťiangu. A fungovalo to. V roce 1945
tvořili Ujgurové přes 80 % populace a Chanové pouhých 6 %.
V roce 2008 tvořili Ujgurové 46 % a Chanové 39 % obyvatel Sin-ťiangu.
Ale roky ekonomického rozvoje Ujgurům moc nepřinesly,
mají převážně méně výdělečné práce v zemědělství,
kdežto Chanové obsazují lepší pozice. V roce 2009 nakonec při ujgurském protestu
proti diskriminaci ze strany Chanů a čínské vlády vypuklo násilí.
Propukly krvavé protesty,
ve kterých muslimští Ujgurové bojují proti dominantním Chanům. K nejhorším patřil protest
v hlavním městě provincie, v Urumči. Během nepokoje bylo
asi 200 lidí zabito a stovky zraněny. To byl určitý bod zlomu,
od té chvíle se Čína na Ujgury zaměřila. Od roku 2013 začal být Sin-ťiang
pro Čínu ještě důležitější. Nastartovala Novou hedvábnou stezku,
investice v hodnotě bilionu dolarů do kabelů z optických vláken,
železnic nebo plynovodů.
Ty mají zvýšit ekonomický a politický vliv
na mezinárodní scéně tím, že usnadní obchod s Čínou.
Když si projekty dosadíte na mapu, uvidíte, že mnoho prochází Sin-ťiangem.
Ta provincie je tedy nejspíš nejdůležitějším koridorem celého projektu.
Čína potřebuje zajistit, že Sin-ťiang zůstane pevně v jejích rukou. Ujgurové začali být více vnímaní
i znázorňovaní jako hrozba, jako hrozba separatismu, extrémismu.
V letech 2016 a 2017 zavedla Čína
řadu deextremifikačních kroků zaměřených na muslimy.
Třeba zákaz dlouhých plnovousů. Sin-ťiang se v podstatě stal
policejním státem se špičkovou technikou. To se děje po celé zemi,
ale v Sin-ťiangu je to mnohem silnější. Jsou to věci jako povinnost pro Ujgury
odevzdávat mobily na kontrolních místech, nebo dokonce QR kódy na domech. Ale nejbrutálnější část těchto opatření
byla před světem nejprve skrytá. Na této fotce vidíte
otevření tohoto zařízení.
Ten nápis znamená:
deextremifikační převýchovné centrum. Kolem roku 2017
začala Čína stavět tyto zajatecké tábory, obrovské objekty,
ve kterých vězní Ujgury. Podle Číny jsou tyto tábory nutné,
protože Ujgurové představují teroristickou a separatistickou hrozbu,
jsou infikovaní extrémistickým myšlením. Ale až když začali věznění Ujgurové
vyprávět své příběhy, přesunula se pozornost k dění uvnitř. Musí se učit zpaměti a recitovat
propagandu komunistické strany.
Často musí kritizovat
svá islámská přesvědčení a přesvědčení ostatních vězňů. Museli jsme zpívat písně
na oslavu komunistické strany, opakovat v čínštině
"Ať žije Si Ťin-pching". Přišly zprávy o úmrtích, mučení... Tři strážci mě obklopili
a zneužívali mě. Dali mi na nohy 5kilogramové řetězy. Při každém elektrickém šoku
se celé mé tělo otřásalo.
Je tam ovzduší,
které má vykořenit jejich přesvědčení. Na začátku Čína popírala
existenci těch táborů. Ujgurové spokojeně užívají
náboženské svobody diktované zákonem. Takzvané problémy s Ujgury
ve zprávách, které jste citovali, tedy zcela upřímně zkrátka neexistují. Ale aktivisté a vědci se tomu postavili. Mnoho lidí po celém světě
prohledává internet, hledají důkazy
internačních táborů pro Ujgury.
Strategie a nástroje pro odhalení důkazů
o těchto táborech jsou velice prosté. Počítač, znalost čínštiny
a hledání slov, která by mohly vládní stránky použít. - Lidé objevili vládní dokumenty.
- A potom se přidaly vizuální důkazy. Prohlíželi jsme satelitní snímky,
na kterých se dá sledovat vznik a rozšiřování
převýchovných táborů. Že jsem našel tuto fotografii,
byla spíše náhoda nebo štěstí. Do té doby jsme neměli
vizuální důkaz, kde by to bylo pojmenované jako to, co to je,
a jak tomu čínská vláda říká.
Tim není sám,
celá síť webových detektivů používá obyčejné internetové nástroje
ke zdokumentování toho, co Čína světu nechce ukázat.
A přiměli Čínu trochu změnit její výpověď. Čína popírala,
že by ta převýchovná centra existovala, dokud novináři, vědci a další
nenasbírali soubor důkazů, který byl tak přesvědčivý,
že už to Čína popírat nemohla. Čína tedy změnila své stanovisko.
Přiznala, že ta zařízení existují, ale vykreslila je jako polepšovny
pro možné zločince a teroristy. Ta centra jsou ve skutečnosti
internátní školy. Tábory tam mezitím zůstávají
a dokonce rostou. Tento, jeden z největších v Číně,
byl v roce 2017 velký jako sousední město Dabangcheng.
Do roku 2018 se tábor rozšířil na dvojnásobnou velikost. Z pohledu Číny se to vyplatí.
Chtějí se ujistit, že budou mít naprostou kontrolu nad Sin-ťiangem.
Pokud si to vybere vysokou cenu na lidech nebo i na reputaci ve světě,
Čína je očividně připravená provést to i tak. Překlad: jesterka
www.videacesky.cz
Související videa
Komentáře
Žádné komentářeBuďte první, kdo napíše komentář





