Vše, co jste chtěli vědět o Zemi

Planeta Země je domovem
všeho nám známého života. Její stáří se rovná zhruba
třetině stáří vesmíru a přiznejme si, že je krásná. Jedná se o lehce zploštělou kouli
s těžkým kovovým jádrem a tenkou povrchovou vrstvou, která je
obalená vrstvou dýchatelného vzduchu. Najdeme zde širé oceány,
úrodné pláně, ohromující hory, sladké řeky, potoky, jezera a zvodně. Obíháme hvězdu, která nás
zahřívá a dodává nám energii.

Jak náš domov vznikl a co ho tvoří? Před 4,6 miliardami let
byla Země vytvořena z ostatků mrtvých hvězd, které se
shlukly v obří mlhovině. Mlhovina se ve svém centru
stávala hustší a vytvořila akreční disk. Začaly se v něm shlukovat menší částice a vytvářely čím dál větší objekty,
až vytvořily dnešní planety. Tento proces zabral 10 až 20 milionů let
a stále mu plně nerozumíme. V této době, když byla sluneční
soustava mladá a chaotická, do naší planety narazil
objekt velký asi jako Mars.

Tento náraz byl velmi prudký. Kdyby byl objekt ještě
větší, mohl Zemi zničit. Hornina vyvržená ze Země se zachytila
na oběžné dráze a vytvořil se z ní Měsíc. Ten je největší přirozenou družicí
vzhledem k velikosti své planety. Tehdy byla Země horkým peklem. Byla neustále ostřelována asteroidy a našli byste na ní oceány
lávy a jedovatou atmosféru.

Avšak něco se mělo změnit. Země se ochladila. Voda z hlubin Země se dostala
na povrch a pršelo jen proto, aby se voda znovu vypařila
a stala se mrakem. Miliony asteroidů přinášely
na naši planetu další vodu. Voda na Zemi však
měla asi jen takovýto objem. V současnosti je 71 % Země
pokryto vodou a 29 % souší. 97,5 % je slaná voda
a jen 2,5 % je sladká voda.

Sladká je ze 69 % ve formě ledu a sněhu. 30 % je ve formě podzemní vody
a jen 1 % tvoří zbytek. Avšak i většina tohoto zbytku je zmrzlá. Jen maličká část vody
je v řekách a jezerech. A ještě menší část
je vázána v živých věcech. Země tedy zchladla a na povrchu
se utvořila tenká vrstva. Avšak uvnitř Země se žhavá
hornina stále pohybovala a svrchní vrstva
po ní plula a lámala se.

Tento proces je znám
jako desková tektonika. Odehrává se i dnes. V budoucnu o tom vytvoříme celé video. Zatím si jen řekněme, že se zemská kůra
skládá z obřích pohyblivých desek. Když se setkají, naráží do sebe
a vytváří obrovská pohoří. Nebo se naopak zasouvají
pod sebe a vytvářejí hluboké příkopy. Takto vzniklo nejvyšší
místo na Zemi, Mount Everest, a také to nejnižší
místo, Mariánský příkop.

Z naší perspektivy jsou
pohoří a příkopy skutečně obří. Ale když se podíváte na průřez
zemskou kůrou, uvidíte, jak maličké jsou. My se procházíme po kůře,
která je asi 50 kilometrů tlustá. Avšak tloušťka se pohybuje
v rozmezí mezi 5 až 70 km. Nejhlubší štola vyhloubená
lidmi je 12,262 km hluboká. Po kůře následuje plášť. Jedná se o křemičitanovou kamenitou
schránku, která je asi 2 900 km tlustá. Tato vrstva se skládá
ze svrchního pláště a spodního pláště.

Svrchní plášť se také
skládá z několika vrstev. Vrchní část, která je viskózní
a putují po ní desky, se nazývá litosféra. Po ní následuje astenosféra, která se skládá z méně
pohyblivého tuhého materiálu. Spodní plášť dosahuje
až ke vnějšímu jádru. Vnější jádro je vrstvou
z tekutého železa a niklu a je 2 266 km tlusté. Teploty se zde pohybují
od 4 000°C až po 5 700°C.

A uprostřed je vnitřní jádro. Z větší části je pevné
a tvořené slitinou niklu a železa. Má průměr asi 1 200 km, což je asi 70 % průměru Měsíce. Avšak teplota je zde stejná
jako na povrchu Slunce. Pomalu roste, každý rok asi o 1 mm. Teď si to položme do určité perspektivy. Tato tenká vrstva zkrystalizovaných
hornin z původně tekutého pláště je naším domovem.

Dále je tu zemské magnetické pole. Je to neviditelné pole, které odráží vysokoenergetické
částice ze Slunce a z jiných zdrojů a tím vytváří na Zemi stabilní
prostředí s poměrně nízkou radiací. Ale jak vzniká? Popravdě si nejsme moc jistí. Víme, že to má něco
společného s jádrem Země.

V této obří kovové kouli tečou
v komplikovaných vzorcích vysoké proudy. Vytvářejí magnetické pole, které se dle zákonů
elektrodynamiky samo stabilizuje. Říká se tomu dynamový jev. Ale nemyslete si, že mu plně rozumíme. Když už mluvíme
o dechberoucích informacích, jak to máme se vzduchem kolem nás? Suchý vzduch obsahuje
nejvíce dusíku, pak kyslíku, argonu, uhlíku, různé množství vodní páry a malé množství jiných plynů.

Život lidí závisí na nejnižší
vrstvě atmosféry, na troposféře. Zde vzniká počasí. Průměrně je tlustá 12 kilometrů. Nad ní je stratosféra,
v níž leží ozónová vrstva, která nás chrání před
nejagresivnějším slunečním světlem. Nad ní je mesosféra, nejchladnější místo na Zemi.

Průměrná teplota
zde dosahuje asi -85°C. Ve výšce kolem 80 km začíná termosféra. Přechod mezi vesmírem a Zemí
je proměnlivý a bez jasných hranic. Lidé se dohodli, že vesmír začíná zde. Ve výšce asi 100 km
končí Země a začíná vesmír. Ale atmosféra sahá ještě dále. V té oblasti nalezneme
ionosféru, polární záři a ISS. Nejsvrchnější vrstvou je exosféra.

Ta dosahuje až 10 000 km nad povrch. Volně přechází ve vesmír,
kde žádná atmosféra není. Atomy a molekuly
jsou v této oblasti tak vzdálené, že mohou putovat stovky
kilometrů, aniž by se srazily. Lidé jsou na Zemi
přítomni asi jen 200 000 let. To je po dobu 0,004 % existence Země. To není dlouho. Avšak nyní tu jsme.

Žijeme na tenké vlhké
vrstvě na malé mokré skále. Tuto skálu nazýváme Zemí. Je produktem tajemných pochodů vesmíru. Je výsledkem nekonečného
procesu stvoření a zkázy. Děje se to neustále v celém vesmíru. Pomáhají tomu čiré náhody,
zákony vesmíru a nečekané události. Máme opravdu štěstí. Překlad: Mithril
www.videacesky.cz