Fermiho paradox: 1. část

Jsme jediné živoucí
bytosti ve vesmíru? Pozorovatelný vesmír má
v průměru 90 miliard světelných let. Je v něm
alespoň 100 miliard galaxií, z nichž je každá
domovem 100 až 1000 miliard hvězd. Nedávno jsme zjistili,
že velmi častým jevem jsou i planety, z nichž jsou celé biliony
pravděpodobně obyvatelné. To znamená, že by měla
být spousta příležitostí k tomu, aby se na nich vyvinul
a existoval život.

Kde tedy je? Neměl by vesmír překypovat vesmírnými
loděmi? Vrátíme se o krok zpět. Překlad: qetu
www.videacesky.cz I kdyby v jiných galaxiích
žily mimozemské civilizace, nemáme šanci se o nich dozvědět. Všechno kromě našeho
bezprostředního galaktického okolí, takzvané místní skupině, se kvůli rozpínání vesmíru
vždy bude nacházet mimo dosah. I kdybychom měli
velmi rychlé vesmírné lodě, cesta na tato místa
by trvala celé miliardy let a vedla by
přes ty nejopuštěnější oblasti vesmíru.

Zaměříme se tedy jen na Mléčnou dráhu.
Mléčná dráha je naše domovská galaxie. Tvoří ji až 400 miliard hvězd. To je spousta hvězd,
asi 10 000 na každé zrnko písku na Zemi. V Mléčné dráze
je asi 20 miliard hvězd jako Slunce. Odhaduje se, že pětina z nich
má ve své obyvatelné zóně, oblasti, kde podmínky umožňují
existenci života, planetu o velikosti Země.

Kdyby na pouhém
0,1 % z nich existoval život, v Mléčné dráze
by byl milion obývaných planet. Počkat, to ale není vše.
Mléčná dráha je stará asi 13 miliard let. Na začátku
to nebylo moc dobré místo k životu, protože docházelo k častým explozím. Po jedné až dvou miliardách let
se ale zrodily první obyvatelné planety. Země je stará pouze 4 miliardy let. Pravděpodobně tedy
byly biliony příležitostí k tomu, aby na jiných
planetách vznikl život.

Kdyby se jen na jedné z nich vyvinula
supercivilizace schopná letu vesmírem, už bychom si jí všimli.
Jak by taková civilizace vypadala? Existují tři kategorie. Civilizace typu jedna by byla schopná
těžit ze všech druhů energie na planetě. My se na ose mimochodem
nacházíme v bodě 0,73 a typu jedna bychom měli dosáhnout
v příštích několika stech letech. Typem dva by byla civilizace, která by byla schopná těžit
veškerou energii své domovské hvězdy.

Něco takového zatím najdete jen ve sci-fi,
ale teoreticky je to proveditelné. V úvahu připadá
například koncept Dysonovy sféry, obrovského komplexu,
který by obklopoval Slunce. Typem tři je civilizace, která v podstatě ovládá
celou galaxii a její energii. Příslušníci takto vyspělé mimozemské rasy
by nám nejspíš připadali jako bohové. Proč bychom ale vůbec měli
takovou civilizaci spatřit?

Kdybychom vybudovali
generační lodě, které by byly s to udržet
populaci při životě asi tisíc let, mohli bychom během dvou milionů let
zkolonizovat celou galaxii. Zní to jako dlouhá doba,
ale nezapomínejte, že je Mléčná dráha obrovská. Pokud kolonizace
celé galaxie trvá několik milionů let a v Mléčné dráze jsou možná miliony,
ne-li miliardy obyvatelných planet, jejichž formy života
měly podstatně víc času než my, kde jsou všichni mimozemšťané?

Jedná se o Fermiho paradox
a nikdo na něj nezná odpověď. Máme ale pár nápadů.
Podíváme se na filtry. Filtr v tomto kontextu
představuje bariéru, kterou může život
jen velmi obtížně překonat. Filtry dosahují různě děsivé úrovně. Možnost číslo jedna: velké filtry
existují a my jsme je už překonali. Vznik komplexního života je možná
mnohem obtížnější, než bychom si mysleli.

Ještě jsme nerozluštili proces,
který umožňuje vznik života, a podmínky, které jsou zapotřebí,
by mohly být velmi složité. Vesmír dříve možná býval
mnohem více nepřátelský a situace se až nedávno uklidnila natolik,
aby v něm mohl vzniknout komplexní život. Znamenalo by to také, že jsme možná
unikátní nebo alespoň jedna z prvních, ne-li úplně první
civilizace ve vesmíru. Možnost číslo dva: velké filtry
existují a teprve nás čekají. To by pro nás vůbec nebylo dobré.

Život na naší úrovni
možná existuje všude ve vesmíru, ale je zničen,
když dosáhne jistého bodu. Bodu, který stále leží před námi. Například může existovat
úžasná technologie budoucnosti. Když je ale aktivována,
zničí planetu. Poslední slova
každé vyspělé civilizace by tak byla: "Jakmile stisknu toto tlačítko,
všechny naše problémy se vyřeší." Pokud je to pravda, jsme blíže konci
lidské existence než jejímu začátku.

Nebo možná existuje
pravěká civilizace typu tři, která vesmír monitoruje,
a jakmile je civilizace dostatečně vyspělá, je okamžitě eliminována. Některé věci
je možná lepší neobjevit. Nemůžeme to ale nijak vědět. Jedna myšlenka na závěr.
Možná jsme sami. Nemáme žádné důkazy o tom,
že by kromě nás existoval jakýkoli život. Nic.


Vesmír vypadá pustě a neživě. Nikdo nám neposílá žádné zprávy
ani neodpovídá na naše volání. Možná jsme úplně sami, uvěznění na titěrné vlhké kuličce bláta
v nekonečném vesmíru. Pokud vás tato myšlenka děsí,
máte správnou emocionální reakci. Když dopustíme na naší planetě
dopustíme smrt života, bude to možná
konec života ve vesmíru. Život možná navždy vymizí.
Pokud to tak je, musíme se vydat ke hvězdám
a stát se první civilizací typu tři, aby křehký plamínek života neuhasl
a abychom jej šířili, dokud vesmír nevydechne naposledy
a neupadne v zapomnění.

Vesmír je moc krásný na to,
aby ho neměl kdo okusit. Toto video umožnila vaše podpora. Tvorba jednoho videa
trvá alespoň 200 hodin. Díky vašim příspěvkům na Patreonu
jich postupně můžeme vytvářet čím dál víc. Pokud nám chcete pomoct
a získat vlastního opeřence, navštivte stránku Patreonu.