Kam mizí smazané soubory?

Ahoj, tady Michael z Vsauce. Ale teď... tu nejsem. Jsem pryč jako 90 %
všech němých filmů. Šest ze sedmi divů světa
je odstraněno. Jako ta SMS,
kterou jste už 2x chtěli odeslat nebo jako fotka na Snapchatu. Když se Stalin rozhodl,
že je Trockij nepřítel státu, nechal ho smazat z fotek s Leninem.

Spousta softwarových nástrojů
a profesionálních služeb vám umožňuje udělat to samé. Nejenom zapomenout na skutečné
účastníky jednoho momentu, ale smazat je. Ale kam mizí smazané věci? GoogleNgram Viewer umožňuje hledat
slova a fráze v 5,2 milionech knih vydaných mezi rokem 1500 a 2008.

Skvělý způsob k zachycení změny slov,
které používáme, v průběhu času. Rok 1979 byl významný. Podle Ngram Vieweru
to byl první rok, kdy jsme začali delete
používat víc než erase. Biologické mazání přesto vyhrává. Zapomenout je v komunikaci
o dost používanější. Jak zapomíná počítač? Přesunutí souboru
do koše je jen začátek.

Abychom se uchránili
před nechtěným smazáním, zůstává smazaný soubor v počítači
i po přesunutí do koše v dočasném adresáři,
takovém očistci, kde čeká na konečné smazání. Může být obnoven,
pokud si to budete přát. Když vysypete koš, budete
upozorněni, že jde o nevratnou akci. Když vysypete koš, není fyzický prostor obývaný
souborem skutečně prázdný.

Je označen jako prázdný. Je k dispozici
pro uložení nových dat. Domov souboru se stal
dostupnou nemovitostí, ale sám soubor se nevystěhoval. Zmizeli pouze ukazatelé. Ukazatelé jsou dalšími
typy dat na disku, ukazující na místa v paměti, kde se nachází vlastní soubor,
na který odkazují.

Jsou trošku jako obsah. Což znamená, že ve většině
operačních systémů smazání souboru a vysypání koše je jako smazání kapitoly z knížky tím, že otočíte na obsah
a označíte kapitolu jako prázdnou. Nic tam není, takže si
se stránkami dělejte, co chcete. Počítači, který čte obsah, se zdá,
že místo je prázdné, ale to samozřejmě nemění fakt,
že obsah kapitoly tam pořád je.

Speciální nástroje pro obnovu dat hledají v prázdné paměti
označené jako dostupné, aby zjistily, co tam opravdu je. Pokud máte štěstí, dokáží soubor
najít a zachránit ho. Vrátit ho a označit jako nedostupný. Nesmazaný. Pokud ale nějaká data byla přepsána, je to problém.

Soubor může být zničený, spojený s dalšími daty jako nějaké
digitální Frankensteinovo monstrum. Před pár lety byl ukraden laptop
fotografky Melanie Willhide. Obsahoval spoustu jejích
digitálních fotografií. Naštěstí jí ho policie
dokázala vrátit, našli ho v autě, které zastavili. Zloděj úplně vymazal
hard disk laptopu a používal ho pro vlastní účely.

Odborníci obnovy dat dokázali
najít některé soubory na nyní prázdném místě. Ale soubory byly lehce přepsány
věcmi, které udělal zloděj. Byly zničeny naprosto
skvělým způsobem. Tak skvělým, že se je Willhide
rozhodla vystavit. Pojmenovala výstavu po zloději,
který ji umožnil. Adrianu Rodriguezovi, s láskou. Pokud chcete úplně smazat soubor, takže nemůže být obnoven
ani super divným způsobem, jako fotky Willhidové, musíte
nechtěný soubor úplně přepsat.

Odepřít souboru řádný pohřeb a
přeskupit jeho mrtvolu novými daty. Jedno přepsání by mělo stačit,
ale někteří přepisují až 35x. Dokonce ani 35 přepsání
nemusí stačit. Jistě, přepsaná data jsou schovaná. Ale co vadné sektory? Jsou to části disku, ke kterým
zařízení nemají přístup kvůli selhání tranzistorů
nebo fyzickému poškození.

Přepsání se k nim nedostane, což znamená, že veškerá
vložená data tam zůstanou. Pokud jste americkým ministerstvem
obrany a nechcete riskovat, tak také sešrotujete,
fyzicky zničíte nechtěné disky. USA, Evropa, Japonsko často posílají elektronický odpad
na skládky v Ghaně. Jako tato.

Toto město v Ghaně je
známo jako světová digitální skládka. Proč Ghana? Je levnější poslat nepoužitelnou
elektroniku do Afriky a označit ji jako dar,
než ji řádně recyklovat. Ale tam, na těchto
elektronických skládkách mohou být data stále obnovena. Organizovaní zločinci
působící v Ghaně, dokázali úspěšně obnovit data
z neregulovaných e-skládek. Dokázali najít důvěrné dohody
v hodnotě mnoha milionů dolarů, zahrnující bezpečnostní agenturu,
národní bezpečnost i TSA.

Skartování papíru, ke zbavení se
všeho, co na něm bylo, rovněž není bezpečné. Není to snadné a nefunguje
to vždycky, ale naskenované kousky papíru dokáže počítačový
software spojit dohromady. V minulosti byly skartované
dokumenty skládány ručně. V roce 1979 íránský student obsadil
americké velvyslanectví v Teheránu. S pomocí místních tkalců koberců
a po letech tvrdé práce dokázali složit tisíce stran
důvěrných dokumentů skartovaných CIA.

Čím jsou skartované části menší
a je jich víc, tím složitější to je. Ministerstvo obrany požaduje, aby většina skartovaných
částí nepřekročila pět milimetrů čtverečních. Pokud vážně chcete něco smazat,
zničit to, vymazat, čas je na vaší straně.

Za asi 5,4 miliard let se Slunce
stane konečnou skartovačkou. Červený obr dost velký,
aby dokázal spolknout celou Zem. Všechno bude v pohodě
po miliardy let. Ale mnoho uznávaných modelů vesmíru
předpovídá, že za 10^100 let, jakákoliv zbylá inteligence
zažije temnou éru vesmíru a jeho konečnou tepelnou smrt. Konec vesmíru, konec všech souborů, fotky nebo vzpomínky na vás
nebudou už nikdy přístupné.

Pokaždé, když se něco stane,
trocha energie se ztratí. Například, u tření je to zvukem
nebo teplem. Tato energie vyjde do vesmíru,
pokaždé trošku a pomalu víc a víc. Nakonec se v uzavřeném systému
stane energie homogenní. Rovnoměrně rozložená,
všude stejná, bez sklonu. Maximální entropie. V malé sklenici ledové vody
je to poměrně všední. Při dostatku času se
náš vesmír nemusí lišit.

Sklon, rozdíl energie
na dvou různých místech je nezbytný k tomu,
aby se děly věci. Aby byly soubory vytvořeny a čteny, aby existoval život. A za 10^100 let možná nebude
žádná použitelná energie. V novele Poslední otázka
od Isaaca Asimova jsou lidé tímto znepokojeni. Jak příběh přeskočí
miliardy let do budoucnosti, jejich seznam řešení
není delší než nic.

Pokud bychom přemýšleli
v tomto obrovském měřítku jakým je vesmírné vymazání, zamrznutí všeho, tepelná smrt, všechno, na co se v tomto
vesmíru můžeme těšit. Byli jsme na Měsíci. Vzali jsme vlajky,
které jsme na Měsíci vztyčili, aby reprezentovaly místo na Zemi, ale ty americké vlajky na Měsíci
jsou pravděpodobně vymazané.

Jejich symboly a barvy vybledly díky intenzivní radiaci Slunce
na povrchu Měsíce nefiltrované atmosférou. Vlajky tam stále jsou,
nevzali jsme si zpátky. Ale teď jsou prázdné. Bílé vlajky. Bílé vlajky představující
naši kapitulaci nevyhnutelnosti smazání ve vesmíru.

Ale my jsme dnes zaměstnáni
pravým opakem. Co opravdu prosakuje naším jazykem, o čem mluvíme, je stvoření. Věci, které se dějí, ne ztráta. Ve srovnání s erase,
zapomenout a delete, vytvoření téměř maže vymazání.

Vlajky na Měsíci vybledly, ale je to pochmurné? Jsou smazány nebo jsou jen prázdné? Jako prázdný papír
připravený na nové příběhy. Vážně záleží na tom,
co z toho uděláte. Díky za vytváření věcí. A jako vždycky, díky za sledování. Překlad: tynka
www.videacesky.cz