Víte, co je americký limit dluhu? V následujícím videu vám Grey svým suchým sarkastickým stylem vysvětlí nejen co to je, ale že se v podstatě dotýká všech.
Limit dluhu je finanční
zbraní hromadného ničení připoutanou ke Spojeným státům
vládou Spojených států. Jste zmatení? Pak je čas na vysvětlení
amerického limitu státního dluhu. Abyste to pochopili, musíte vědět, že Amerika rozděluje
finanční odpovědnost mezi prezidenta a kongres. Prezident má dvě úlohy,
když se jedná o peníze.
1. Vybírat daně.
2. Utrácet daně za činnost vlády. Mohli byste nabýt dojmu, že s ohledem
na peníze je prezident všemocný, obzvlášť když ve zprávách
mluví o novém rozpočtu nebo plánu na zvýšení
daní galanteriím nebo snížení daní včelařům. V realitě je to obráceně
a prezident přijímá rozkazy. Od koho? Od kongresu. Prací kongresu je stanovení daní a rozhodnutí o výdajích vlády
sepsáním rozpočtu.
Zatímco prezident předkládá rozpočet
kongresu a žádá o změnu výše daní, jsou to pouze požadavky, na které
kongres nemusí brát ohled. Kongres může přidat či odebrat
cokoliv chce z rozpočtu prezidenta nebo ho zahodit a sepsat nový. To samé platí i pro výši daní. Kongres rozhodne, co chce: mosty,
tanky, budovy, soudy, roboty na Marsu, roboty na Zemi,
národní park, cokoliv, a schválí rozpočet s tím vším.
Po schválení musí prezident
dle zákona utratit peníze, které kongres uvedl v rozpočtu, a zaplatit daněmi,
které kongres určil. Dokud se vybere víc daní než se
utratí, je všechno v pořádku. Téměř vždy zařadí kongres do
rozpočtu víc věcí, než pokryjí daně, což znamená, že si prezident musí
půjčit, aby pokryl ten rozdíl. Ve většině zemí je to konec příběhu, protože pokud zákonodárci schválí
větší výdaje než příjmy, tak také schválí nezbytné
půjčování.
Ale ne v Americe. Tady kongres schvaluje i limit dluhu,
který mohou Spojené státy mít. Limit dluhu se zdá jako dobrý nápad, dokud v reále nevidíte následky
interakce těchto dvou větví vlády. Jak se celková výše půjčky
přiblíží k limitu, kongres obvykle ukáže
na prezidenta a je šokován, že ho jeho lehkomyslné rozhazování
přivedlo tak blízko k limitu, který on, rozumný a opatrný
kongres, schválili.
Zatímco je technicky správné,
že si prezident vypůjčil peníze, kongres ho k tomu donutil
schválením rozpočtu, který je prezident právně
povinen utratit bez zbytečného zvyšování daní,
které by to pokryly. Boj o limit dluhu je vlastně
vládní verzí oblíbené hry z dětského hřiště:
Přestaň se mlátit, s přidanou hrůzou pro každého,
kdo se dívá.
Je důležité podotknout, že limit
dluhu není o budoucích výdajích. Není to kreditka,
na které se dá zvednout limit, aby se mohla uspořádat
bláznivá vládní party. Limit dluhu je na splácení
již vzniklých dluhů. Například vláda najme společnost
na stavbu federální dálnice. Pokud ale Státy dosáhnou limitu, když chce společnost zaplatit
po provedení práce, vláda platit nemůže. To otřásá důvěrou ve Spojené státy, a jelikož velká část
globální ekonomiky závisí na důvěryhodnosti dolaru, zahrávat si s tou důvěrou
je velký problém.
Existuje ale východisko. Kongres
může zvýšit limit dluhu a díky uvedenému strachu
to vždycky udělal. Takže pokud dožení stropu dluhu
není potenciální katastrofou a řešení je jednoduché
a nakonec uplatněné, proč tyhle debaty trvají měsíce?
Protože: politika. Limit dluhu není v ústavě, kongres ho vytvořil sám,
a z jeho pohledu je úžasný. Protože: 1. vytváří
problém, za který 2. kongres může vinit prezidenta, který 3. potřebuje řešení, které
může nabídnout jen kongres. Kongres využívá hrozbu vzájemné
finanční sebedestrukce jako páku ve vyjednávání,
ze kterého těží do poslední možné vteřiny.
tynkaPublikováno: 12 let
