Americapox #1: Chybějící mor

Domorodé obyvatelstvo Nového světa se mezi příjezdem prvních Evropanů
v roce 1492 a viktoriánským obdobím propadlo alespoň o 90 %. Příčinou nebyli dobyvatelé.
Ti sice zabili spousty lidí, ale tyto ztráty na životech nebyly nic
ve srovnání s tím, co s sebou přivezli. Pravé neštovice, tyfus, tuberkulóza
chřipka, dýmějový mor, cholera, příušnice, spalničky a další z prvních
dobyvatelů přeskočily na pobřežní kmeny. Tito mikroskopičtí vetřelci
se šířili hemisférou lidí, kteří proti nim neměli žádnou obranu.


Desítky milionů jich zemřely. Tito mikrobi rozhodli
o osudu bitev dlouho předtím, než boje vypukly. Zkuste se zamyslet.
Proč neonemocněli i Evropané? Pokud byli obyvatelé Nového světa
náchylní vůči nemocem Starého světa, obyvatelé Starého světa museli být
náchylní vůči nemocem Nového světa. Žádné americké neštovice,
které by se rozšířily na východ, nakazily Evropu a zdecimovaly jí populaci
z 90 milionů na devět, ale neexistovaly.

Kdyby americké
neštovice existovaly, poněkud by utlumily schopnost Evropy
rozpínat se přes Atlantik. Abychom odpověděli na to,
proč tomu tak nebylo, musíme od sebe nejdřív odlišit
běžné nemoci, jako rýmu, od morů. Mory se zaprvé
rychle šíří mezi lidmi. Kychání mory šíří rychleji než dotyk,
který je rychlejší než intimita. Mory se drží
spíš kýchání než intimity. Za druhé vás buď rychle zabijí,
nebo vůči nim získáte imunitu.

Mor vás zabije do 7 až 30 dnů.
Když přežijete, už nikdy se nenakazíte. Vaše tělo s ním bude umět bojovat.
Nadále můžete být nositelem. Mor ve vás přežívá.
Můžete ho roznášet. Vám už ale neublíží. Odpovědí není,
že Evropané měli lepší imunitní systémy, které je uchránily
před mory Nového světa, ale že Nový svět neměl mory,
kterými by se nakazili. Měli normální nemoci.
Žádné americké neštovice ale nepřenášeli. Toto jsou
největší zabijáci v dějinách.

Všichni pocházejí
ze Starého světa. Proč? Ponoříme se hlouběji
a podíváme se na choleru. Mor, který se šíří, když se vaší civilizaci nedaří
oddělit pitnou vodu od splašků. Londýn v tom zoufale plaval,
kvůli čemuž byl světovou metropolí cholery. Cholera se může prohnat
zalidněnými čtvrtěmi a skolit celé davy,
než se přesune dál. A v tom je klíč.


Musí zamířit dál. Mor jako cholera nemůže přežít
v malé izolované skupině. Zabije všechny možné oběti, imunní nechá naživu
a nemá kam pokračovat. Je to oheň, kterému vyhoří palivo. Ale skvoucí se město na kopci, kde se shlukují přistěhovalci
a kde se denně rodí stovky dětí, je pro spalující mor útočištěm. Proudí do něj
čerstvé třísky na podpal.

Mor se neustále vzdouvá a uhasíná. Nedá se uhasit. Mory v hranicích města zabíjely rychleji,
než se lidé stíhali množit. Městla rostla, protože se do nich
stěhovalo více lidí, než v nich umíralo. Města díky vlastní populaci
začala růst až ve 20. století, když medicína konečně upustila
od pijavic a pouštění žilou a vstoupia do éry mýdel a polévek, čímž lidem poskytla
jisté nástroje k tomu, aby oddálili smrt.

Předtím ale byla města
neúmyslným hřištěm moru a hrůznou mašinérií,
která imunní třídila od ostatních. Přesnější odpovědí tedy je,
že Nový svět neměl mory, protože Nový svět neměl
velká, hustě osídlená, úzce propojená města s příšernou
hygienou, kde by mory mohly vzkvétat. Dobře. Nový svět
ale nebyl zcela bez měst a jeho kmeny
nežily v úplné izolaci. Nově příchozí neštovice
by se v 15.

století jinak nemohly rozšířit. Města jsou jen jedním dílem skládanky.
Mor je potřebuje, ale města nevytvářejí mikroby,
které mor uvádí v chod. Tito mikrobi pocházejí
z chybějícího dílku. Většina mikrobů vás nechce zabít, stejně jako vy nechcete,
aby vám dům lehl popelem. Mikrobi ve vás žijí.
Chronické nemoci jako lepra jsou příšerné, protože ve vás umí žít,
aniž by vás zabily. Smrtonosnost moru je nehoda.


Nedorozumění. Mikrobi, kteří mor způsobují,
totiž neví, že jsou v lidech. Myslí si, že jsou tady.
Mory pocházejí od zvířat. Černý kašel pochází od prasat,
stejně jako chřipka, která je i od ptáků. Kamarádka kráva může za spalničky,
tuberkulózu a pravé neštovice. Tyto nemoci pro krávu nepředstavují
žádný problém. Jsou jako rýma. Bacily ale přeskočily
z krávy na lidi, a zatímco kráva
se kvůli nim trochu rozestoná, na lidi mají závažné,
smrtící účinky.

Bacily, které skáčou z jednoho druhu
na druhý, jsou nesmírně vzácné. Generace lidí proto mohou se zvířaty
trávit čas bez větších problémů. Když se stanete
prvním nakaženým nového moru, je to vítězství v hrůzné loterii. Za kolonialismu ale u měst
panovala zvýšená pravděpodobnost. Zvířata byla všude. Koně, stáda dobytku v ulicích, otevřená jatka,
trhy s masem bez chlazení a tím vším proudily
potoky lidských a zvířecích výkalů.

Ideálnější prostředí pro mezidruhové
nemoci byste si představili jen těžko. Přesnější odpovědí je,
že mory pocházejí od zvířat, ale tak vzácně, že pravděpodobnost
musíte zvýšit mnoha šancemi k infekci. Novorozený mor pak navíc potřebuje
úrodné prostředí, kde by rostl. Starý svět měl
potřebných dílků na rozdávání. Proč ale bylo město
jako Londýn plné ovcí, prasat, krav, a Tenochtitlán ne?

To nás přivádí k poslední úrovni,
alespoň tohoto videa. Některá zvířata
lidem mohou sloužit. To znamená domestikace.
Zvířata, která můžete chovat, nejen lovit. Zapomeňte na chvíli
na moderní svět. Vraťte se do roku 10 000 př. n. l.,
kdy se kmeny lidí právě všude rozšířily. Kdybyste v jednom
z těchto kmenů žili, která místní zvířata byste mohli
polapit a chovat v ohradě? Možná v Severní Dakotě přemýšlíte,
že si chytíte bizona, nepředvídatelný,
zuřivý tank na kopytech, který se na planině nedá dohnat, který vás hravě přeskočí
a který putuje ve statisícových stádech.

Koně vám nepomůžou, protože na tomto světadíle
žádní nejsou. Koně žijí tady
a připlují až příliš pozdě. Jste tu jen vy, pár kamarádů
a kamenné nástroje. Nejde o to, že indiáni nepřišli na to,
jak bizony domestikovat.

Jsou to bizoni.
Nikdo by to nedokázal. Bizoni by před naším letopočtem
byli úžasnými stvořeními pro lidskou práci. To se ale nestane. Lidé bizony stěží domestikovali
s pomocí moderních nástrojů. Nový svět postrádal dobré
zvířecí kandidáty na domestikaci. Skoro všechna zvířata, která byla dost
velká, byla příliš nebezpečná nebo čilá. Mezi úrodným půlměsícem a střední Evropou
oproti tomu byly krávy, prasata, ovce a kozy. Zvířata, se kterými to byla hračka
a která si o domestikaci přímo říkala.

S prasetem divokým to může být složité,
když máte jen kamenné nástroje. Je ale možné ho odchytit,
zavřít do ohrady, chovat, krmit a jíst, protože prasata neumí skákat vysoko do nebe
nebo drtit veškerý odpor pod kopyty. V Novém světě byla jediným
domorodým kandidátem na domestikaci lama. Je lepší než nic, díky čemu nejspíš
největší města ležela v Jižní Americe, ale není to žádná kráva. Zkusili jste si už někdy
pást stádo lam v peruánských horách? Je to možné, ale není to žádná sranda.


Lama a to její drama. Může se to zdát jako selektivní výběr. Neexistovaly snad
stovky tisíc zvířecích druhů? Ano. Když ale trčíte
na začátku technologického stromu, nemůžete domestikovat
skoro žádný z nich. Lidé od svého úsvitu
po toto osudové setkání na světě domestikovali
možná něco přes tucet jedinečných druhů. Abyste se dostali k tam vysokému číslu,
musíte zahrnout i včely a bource morušového. Je sice hezké je mít,
ale na medu civilizaci nepostavíte.

Tyto rané kmeny nebyly chytřejší
nebo lepší v domestikaci. Starý svět měl
více cenných a snadných zvířat. Nahánění ovcí a dobytka
je snazší se psy. Jsou to spojenci, kteří lidem dohlíží na továrny na oděvy,
stroje na mléko a cheeseburgery a pohony pluhu. Farmaření je tak snazší,
díky čemuž je výhodnější zůstat na místě, což znamená další domestikaci a více jídla,
což znamená více lidí a vyšší hustotu. Podívejte, kam máme namířeno.
Do Městovic. Spousta obyvatel.


Nezapomeňte na zvířata. Mory vítáme. Tak zní úplná odpověď. Nedostatek zvířat k domestikaci na Novém
světě omezil nejen vystavení mikrobům, ale i produkci jídla, což omezilo
růst obyvatelstva, což omezilo města, díky čemuž byly mory
v Novém světě téměř nemožné. Starý svět byl přesný opak. Měli jsme proto světadíl, který mory překypoval,
a světadíl, kterému chyběly. Když lodě přistály v Novém světě, žádné americké neštovice
si s sebou odvézt nemohly.

Hra na civilizaci
nemá nic společného s hráči. Zcela závisí na mapě. Přístup k početným
a rozličným domestikovaným zvířatům je klíčovým zdrojem pro vytvoření
komplexní společnosti z ničeho. Tato komplexita s sebou mimoděk
přináší pasivní biologické zbraně, které mají
devastující účinky na cizince. Když hru začnete znovu a domestikovatelná
zvířata přesunete přes moře, proud nemocí a smrti v průběhu dějin
poteče opačným směrem.

Stále nám zůstává jedna otázka. Proč se některá zvířata
dají domestikovat, a jiná ne? Proč američtí indiáni
nemohli domestikovat jelena? Proč nemůžeme domestikovat zebru?
Vždyť vypadá stejně jako kůň. A co znamená ochočení zvířete? Pokud chcete znát odpověď,
klikněte na druhou část. Překlad: qetu
www.videacesky.cz