Obrna: Poslední železné plíce

Thumbnail play icon
98 %
20. nejoblíbenějšíTvoje hodnocení
Počet hodnocení:107
Počet zobrazení:4 177
Paul Alexander je jeden z posledních přeživších epidemie obrny z 50. let v USA. S dýcháním mu pomáhá archaický přístroj zvaný železné plíce. V dnešní pohnuté době, kdy spousta lidí odmítá očkovat své děti, je jeho svědectví důležitější než kdy dřív. 

Přepis titulků

Obrna je hrozná nemoc. Nemůžu se hýbat. Tečka. Lidé toho o obrně moc nevědí, někteří netuší, co to je. POSLEDNÍ ŽELEZNÉ PLÍCE Paul Alexander trpí obrnou a tráví každý den ve svých železných plicích doma v Dallasu ve státě Texas.

Je ochrnutý od krku dolů a přístroj jeho tělo nutí vdechovat kyslík vytvářením podtlaku. Obrnu dostal v pouhých šesti letech roku 1952 během největší epidemie v historii USA. Než jsem dostal obrnu, byl jsem dítě jako každé jiné. Ale pak jsem začal být nemocný. Máma se na mě koukla a věděla. Hned mě dala do postele. V následujících pěti dnech jsem přišel o všechno.

Nemohl jsem se hýbat, chodit a poslední den jsem přestal dýchat. Má bránice byla pryč, zničená. Všechny svaly v těle stejně tak. A čekaly mě železné plíce až do konce života. Rodiče se záhadné smrtící nemoci tak báli, že děti spolu nenechávali hrát. Bazény, kina, tábory i školy se zavíraly. Všichni se báli samotné podstaty obrny. Ovládla celé léto a rodiče šíleli, jen když dítě dostalo rýmu.

Pár měsíců poté, co Paul onemocněl, Jonas Salk objevil vakcínu. Dnes je Paul jedním z posledních, kdo má tak rozsáhlou paralýzu, že je závislý na relikvii z těch temných časů. Přístroj může opustit s velkými obtížemi jen na pár hodin. Jeho dlouholetá ošetřovatelka mu pomáhá se vším, co nedokáže sám svými ústy. Dýchání mimo železné plíce je náročné, protože na to musím myslet a řídit ho.

Rychle se unavím. Takže po chvíli musím zpět, odpočívat. Ale ani železné plíce Paulovi nezabránily žít naplno. Vystudoval práva a začal svou vlastní praxi. Měl jsem tisíce klientů, kteří přístroj vůbec neřešili. Přišli do kanceláře a ptali se: „Co to je?“ A já jim to vysvětlil. A oni na to: „Páni, když dokáže tohle, když se probojoval do této chvíle, musí to být zatraceně dobrej právník.“ Nikdo mě neodmítl.

Poslední železné plíce byly vyrobeny před více než půl stoletím, takže Paul marně hledal někoho, kdo by je dokázal opravit. Byl tak zoufalý, že s přítelem natočili video na YouTube, kde Paul vysvětluje, že se jeho přístroj rozpadá, a doufali, že ho uvidí ten správný mechanik. Teprve před dvěma lety potkal strojního inženýra Bradyho Richardse, a už se o své plíce nemusí bát.

Tady je návod. Pro dnešní den. Z toho jsme rozluštili, jak to má fungovat. Brady na přístroji pracuje v garáži, kde také spravuje závodní auta. V těchhle byl Paul původně, vzduch unikal a neměly dostatečný tlak. Proto jsme ho dali do těch opravených. Největší problém je nedostatek dílů. Ne těch velkých, ale malých součástek, tak si je vyrábíme sami.

Nebýt jeho, dávno by bylo po mně, protože jsem dlouhá léta hledal někoho, kdo by na plicích uměl pracovat. Nejsme vzdálení ani jednu generaci od nejděsivější epidemie v naší zemi. Tak blízko, že některé její oběti stále přežívají v archaických strojích. Ale pro mnohé je to zapomenutá historie. Obrna se však stále vyskytuje v některých rozvojových zemích. Experti uvádějí, že by u nás epidemie mohla propuknout znovu, protože stále více rodičů očkování odmítá.

Myšlenka na návrat obrny je hrozná. Pokud jsou děti v Afghánistánu, Pákistánu nebo v Nigérii, zkrátka tam, kde teď obrna řádí, pak nějaký přenašeč viru může přijet do Ameriky a nakazit dítě u nás. Stačí jedno nakažené dítě. A máme tady novou epidemii.

Taková už obrna je. Není to legrace. Je to vážné. Paul právě dopsal autobiografii pomocí svých úst. Doufá, že tak lidé životu s obrnou porozumí. Pochopí, proč musíme bojovat za její celosvětové vymýcení. Vždycky jsem byl zvědavý. Rodiče mě tak učili, abych využil svou inteligenci a energii produktivně.

Nepovažuji se za kripla. To slovo však nejlépe vystihuje vnímání většiny lidí. Nejsem postižený, nejsem hendikepovaný ani omezený. Jsem kripl, v představách lidí, ale já se tak nevidím. Zažil jsem totéž jako vy a možná i víc. Jsem Paul Alexander, lidská bytost.

Překlad: hAnko www.videacesky.cz

Komentáře (6)

Zrušit a napsat nový komentář

Odpovědět

Super video a překlad a krom obsahu samotného bych rád vyzdvihl i anotaci. Videacesky jsou dost populární a i když je na výběru některých videí (John Oliver, TED atd) znát, že se snažíte krom zábavy přinášet i objektivní informace, podněty k zamyšlení a aktuální témata, tak mi tu občas chybí samotné vyjádření překladatelů/producentů.
A moc rád vidím, že se dokážete postavit k tématu očkování, nebo spíše neočkování takhle otevřeně (i když jen jednou větou, vážně to hrozně rád vidím) a doufám, že takovýchto vyjádření bude spíše přibývat :-)

258

Odpovědět

Přestože se každý normální člověk nechá naočkovat, tvůj výlev je snůška keců. Ne, opravdu mě nezajímá názor překladatele a nestojím o to, aby mě kdokoliv vychovával a už jenom tím, že si v příkladu vybral jako objektivní názor Olivera je mi jasné, že to v hlavě nemáš v pořádku.

1028

Odpovědět

+svinaaJá to teda pochopila tak, že ten Oliver spadá pod "aktuální témata" a ta objektivita bude v tom "atd" (nebo možná myslel TED Ed, ale nevím, ten moc neznám). Aneb tu a tam mám tendenci myslet si o lidech to dobré.

90

Odpovědět

Moc Vám děkujeme za přízeň! Odpovídám takhle globálně za všechny překladatele, tak snad neřeknu nic, s čím by ostatní nesouhlasili, ale každopádně je vždy na překladateli, co chce sdělit v anotaci a o čem chce třeba diskutovat v komentářích. Někteří jsou přitom v diskuzích aktivnější, jiní jsou spíše tišší a soustředí se čistě na překlady. Ale je moc fajn vidět, že některé zajímají i osobnější postoje tvůrců obsahu tohoto webu, takže třeba to některé z nás do budoucna nakopne :).

121

Odpovědět

Toto by měly vidět matky, které odmítají základní očkování, vakcíny. Nikomu nepřeji nic závažného, ale bohužel informace od sousedky nebo z hoax portálu mají dnes větší váhu jak od vědců. Je to smutné, když vidím souseda, který dá radši výpověď u zaměstnavatele po dvaceti letech(pár let a důchod), než aby se šel otestovat na covid. Věří očipování, ale telefon, chytré hodinky a kreditní kartu nedá z ruky. :D Dříve infanticida vyselektovala "slabší" jedince. Dnes je podporujeme, udržujeme na přístrojích. Ale jak tak koukám, časem se doufám vyselektují sami. Jenom aby nezabírali čas a jedince, kteří mohou pomoci jinde.

471