Zpráva z budoucnosti

ZPRÁVA Z BUDOUCNOSTI Rychlodráha z New Yorku do D.C.
Vždycky mi to připomene, jak jsem začala dojíždět. V roce 2019 jsem byla nováček
v nejrozmanitějším Kongresu v dějinách. Až do té doby. Byly to těžké časy,
nikdy nezapomenu na děti z naší komunity. Viděla jsem u nich velkou inspiraci,
když sledovaly novou třídu politiků, kteří svou činností v síni moci
odráželi jejich postoje. Často se říká,
že nemůžeš být to, co nevidíš.

Poprvé tak viděli sami sebe. S Green New Deal to bylo podobné. Věděli jsme, že musíme zachránit planetu
a že na to máme technologie. Ale lidé měli strach. Říkali, že je to moc velké,
moc rychlé a nepraktické. Myslím, že to tak bylo,
protože si to nedokázali představit. Trochu jsem se nechala unést. Pojďme začít od toho,
jak jsem se tu dostala.

1977, New York. James Black, vedoucí výzkumník,
měl prezentaci o tom, jak spalování fosilních paliv
může v důsledku vést k nárůstu globální teploty
až o 2,5 stupně Celsia. Během dvou let byl
jeden z největších tankerů vybaven nejmodernější technikou
pro měření CO2 v oceánu, abychom získali data
o globálním oteplování. Hádejte, kdo za výzkumem stál. ExxonMobil,
ropná a plynárenská společnost.

Exxon o tom celou dobu věděl
stejně jako naši politici. O 10 let později řekl James Hansen,
přední vědec NASA, Kongresu, že si je na 99 % jistý, že dochází ke globálnímu oteplování
a způsobují ho lidé. To se stalo v roce 1988,
rok před tím, než jsem přišla na svět. Naslouchal tedy Exxon vědě,
včetně té vlastní? Změnili své podnikání, investovali
do obnovitelných zdrojů? Ne. Právě naopak. Věděli o tom a znásobili své úsilí.

Spolu s ostatními utratili miliony
na lobbistických skupinách a think-tancích, aby vyvolali pochyby
a popírání klimatických změn. Toto úsilí vzniklo ve snaze
napadnout a zpochybnit vědu, které se sami věnovali. A fungovalo to.
Politici začali fosilní paliva podporovat a velké korporace se mohly
věnovat hloubení, těžbě, vrtaní a hydraulickému štěpení
jako utržení z řetězu. Amerika se stala největším výrobcem
a spotřebitelem ropy na světě.

Společnosti s fosilními palivy
vydělaly stovky miliard, zatímco veřejnost zaplatila lví podíl
na odstranění jejich katastrof. Přišli jsme o čas,
který už nezískáme zpátky. O celé druhy,
které už nikdy neuvidíme. Přírodní divy, které navždy vymizely. V roce 2017 zničil
hurikán Maria místo, odkud pochází moje rodina – Portoriko. Skoro jako klimatická bomba, která měla stejný počet
amerických obětí jako 11.

září. A když mě následující rok
zvolili do Kongresu, přední světoví klimatologové
vyhlásili další pohotovost. Řekli nám, že na snížení emisí
na polovinu nám zbývá 12 let, jinak s největší pravděpodobností
budou stovky až miliony lidí čelit nedostatku vody a jídla,
chudobě a smrti. 12 let na to, abychom vše změnili. Jak cestujeme, jak se živíme,
vyrábíme věci, žijeme a pracujeme.

Všechno. Jediná cesta, jak toho dosáhnout,
spočívala ve změně naší ekonomiky, o které jsme už věděli, že je rozbitá. Většina bohatství totiž
putovala jen k hrstce bohatých. Většina lidí přitom
zůstávala čím dál tím více pozadu. Byl to skutečně rozhodující okamžik. Mnoho lidí to vzdalo s tím,
že jsme odsouzeni k záhubě. Někteří z nás však věděli, že jako národ jsme
už ohrožení života zažili.

Velká deprese, druhá světová válka. Z historie jsme věděli, jak táhnout
za jeden provaz a překonat nemožné. Přinejmenším jsme našim dětem
dlužili se o to pokusit. Věci se daly do pohybu, když demokraté
v roce 2018 získali Sněmovnu pak i Senát a v roce 2020 Bílý dům
a započali desetiletí Green New Deal. Vlnu legislativy, která nastartovala sociální a ekologickou transformaci
na záchranu planety.

Konečně ambiciózní přístup
k řešení, které jsme potřebovali. A to vše v měřítku krize,
které jsme aktuálně čelili. Aniž bychom na někoho zapomněli. Součástí byl Medicare pro všechny, nejpopulárnější sociální program
lékařské péče v americké historii. Zavedli jsme
i federální garanci práce, zahrnující důstojnou mzdu za práci. Hlavním problémem byl
nedostatek pracovních sil.

Budujeme chytrou národní síť,
modernizujeme každou budovu v Americe a takovéto vlaky po celé zemi. Potřebovali jsme více dělníků.
Děti z mé čtvrti u toho všeho byly. Hlavně tato dívka, Ileana. První práci po vysoké
získala u AmeriCorps Climate, kde obnovovala mokřiny
a mrtvá ramena řek na pobřeží Louisiany. Většina jejich přátel byla v jejím svazu,
včetně některých ropných dělníků. Rozebrali staré potrubní vedení
a mohli se věnovat výsadbě mangrovů se stejným platem i výhodami.

Pokud jde o uzdravení přírody, měli jsme
samozřejmě velké mezery ve vzdělání. Naštěstí nám na naší cestě nabídly
své generační zkušenosti domorodé komunity. Ileana nebyla k zastavení. Na chvíli byla
i inženýr solární elektrárny, ale nakonec udělala kariéru
ve výchově příštích generací v rámci iniciativy
univerzální péče o děti. Ukázalo se, že péče o druhé je
hodnotná práce s nízkými emisemi CO2.

Začali jsme pracujícím jako učitelé, místní dělníci a domácí
zdravotní pomocníci platit pořádné peníze. Byla to léta velkých změn
a ne všechny byly dobré. Když hurikán Sheldon
udeřil na jihu Floridy, byla část Miami
pod vodou naposledy. I když jsme bojovali
s povodněmi, požáry i suchem, věděli jsme, že jsme měli štěstí s tím,
kdy jsme začali jednat. Nezměnili jsme jen infrastrukturu.


Změnili jsme i to, jak jsme věci dělali. Stali jsme se společností,
která je nejen moderní a bohatá, ale i důstojná a humánní. Závazkem k všeobecným právům, jako je zdravotní péče a smysluplná práce
pro všechny, jsme se tak moc přestali bát budoucnosti,
přestali jsme se bát i sebe navzájem. Našli jsme náš společný účel. I Iliana vyslyšela toto volání a v roce 2028 kandidovala do Kongresu
v první vlně veřejně placených kampaní.

A teď je na místě, kde jsem kdysi byla já.
Nemohla bych na ni být víc hrdá. Skutečné dítě Green New Deal. Když pomyslím na první období v Kongresu,
kdy jsem v roce 2019 jezdila Armtrackem, to vše bylo před námi. A prvním velkým krokem
bylo zavřít oči a představit si to. Můžeme být čímkoliv,
co máme odvahu vidět. Překlad: sethe
www.videacesky.cz