5 nejdrsnějších lidí planety
Někteří lidé zvládnou jednoduše nemožné. Ve videu je pět opravdu drsných lidí, kteří dokázali a následně přežili nemožné. Pár zajímavých detailů: Příběh Hugh Glasse se stal inspirací pro natočení filmu The Revenant. Simo Häyhä nepoužíval na zbrani optiku (střelec musí mít hlavu výš, v mrazech se jednoduše zarosí, odráží světlo apod.). Navíc si dával pozor na drobnosti - před svou pozicí uplácával sníh, aby jej výstřel nezvířil, případně střílel se sněhem v ústech, aby jej neprozradil výdech páry. Shavarsh Karapetyan se do vody vrhl poté, co dokončil 20km běžecký trénink. Nejprve musel k trolejbusu doplavat a následně se ponořit. Kvůli zvířenému bahnu nebylo prakticky nic vidět. Do vozidla se skutečně vlámal, jelikož holýma rukama rozbil zadní okno. Z vraku vytáhl více než 20 lidí, ale "pouze" 20 jich přežilo. Po záchranné akci v hořícím domě byl vážně popálený a opět pobyl poměrně dlouho v nemocnici. V Moskvě pak založil obuvní firmu Druhý dech.
Přepis titulků
5 extrémně drsných lidí Hugh Glass byl v devatenáctém století pohraničníkem slavným díky průzkumu povodí horní Missouri. Co mu ale zajistilo status národního hrdiny, bylo jeho dobrodružství
během působení jako lovec kožešin v roce 1823, když slavně přežil brutální útok medvěda. Během toho, kdy v roce 1823
hledal okolo Velké řeky jídlo, Hugh Glass narazil na rozzuřenou medvědí matku, která ho napadla, aby tak chránila dvě svá mláďata.
Jak spolu na zemi zápasili, Glass nebyl schopen dosáhnout na pušku, ale podařilo se mu vymanit z jejího smrtícího sevření a bodnout ji svým nožem, během toho, co mu na kusy trhala obličej, hruď, paži a záda svými drápy. Jeho zranění byla tak strašlivá, že jeho společníci přes něj hodili medvědí kožešinu jako rubáš a opustili jej jako mrtvého, aby se tak dostali z nepřátelského území a hlavně pryč od domorodých Američanů, kteří nedávno pozabíjeli polovinu jejich družiny.
S kýmkoli jiným by tento šílený příběh skončil právě zde, ale nikoli s Hugh Glassem. Když se Glass konečně dostal z bezvědomí, zafixoval si nohu, zabalil se do medvědího rubáše a začal se plazit podél břehů řeky Cheyenne.
Během následující šílené cesty zabránil gangréně tak, že si svými infikovanými zády lehal na hnijící klády a nechal červy, aby žrali jeho odumřelé maso. Na živu se udržoval zabíjením a pojídáním chřestýšů a šest týdnů se plazil po zemi, než se dostal k lidem, kteří byli překvapení a ohromení, že jej vidí naživu.
Juliane Koepcke je německá zooložka, a i když za sebou má několik pracovních úspěchů, mnohem známější je jako přeživší letecké havárie. V raných 70. letech, ve věku 17 let, Juliane byla se svou matkou na cestě z Limy do Pucallpy, když letadlo zasáhl blesk. Juliane jako jediná havárii letadla přežila, a to přitom spadlo z výšky více než 3 kilometrů.
S letadlem dopadla do deštného pralesa připoutaná k sedadlu s otřesem mozku, zlomenou klíční kostí, rozseknutou pravou paží a kompletně oteklým pravým okem. Jedinou potravou jí bylo sladké, které našla při hledání přeživších. Dala se po proudu malého potoka, o kterém doufala, že ji zavede k civilizaci.
Po devíti dnech beze spánku, strávených s prázdným žaludkem a po kolena ve vodě, Koepcke narazila na loď patřící místnímu dřevorubci. Ten ošetřil její zranění a následně ji dostal do bezpečí. Simo Häyhä byl finský farmář a lovec, který bydlel na současných rusko-finských hranicích a ve svých dvaceti letech se dal do armády. Tento průměrně vypadající mladý muž se postupně stal legendárním odstřelovačem s přezdívkou Bílá smrt.
Häyhä byl výjimečným střelcem, který pokořil všechny známé rekordy. Během sto dnů se mu podařilo zabít 500 vojáků Rudé armády. Tím dosáhl nevídaného počtu pěti úspěšných zásahů denně. Häyhä působil pouze během několika málo hodin slunečního svitu v bílé kamufláži a v teplotách mezi -20 a -40°C.
Sověti z jeho zabití udělali jednoznačnou prioritu a pokusili se jej zabít nasazením sniperů a ostřelováním z děl. Opakovaně bez úspěchu. V březnu 1940 byl Häyhä konečně zasažen. Výbušná střela jej zasáhla do dolní části levé čelisti a ustřelila mu polovinu obličeje.
Häyhä přesto nezemřel. Překvapivě vyvázl a dožil se i konce bojů. Přestože střela rozdrtila jeho čelist a ustřelila mu levou tvář, Häyhä se dokázal plně zotavit. Shavarash Karapetyan je sedmnáctinásobným světovým sovětsko-arménským šampionem v plavání s ploutvemi. Přestože se jedná o přední jméno v tomto podivném podvodním sportu, Karapetyan je nejvíce znám díky nehodě, která jej donutila ukončit kariéru.
V roce 1976 během toho, kdy se svým bratrem trénoval na břehu jezera, Karapetyan zahlédl nehodu trolejbusu s 92 pasažéry na palubě. Trolejbus sjel z hráze a klesl ke dnu 10 metrů hlubokého rezervoáru. Karapetyan se vrhl na záchranu a bez pomoci vytáhl 20 lidí z potápějícího se trolejbusu. Karapetyan se vlámal do trolejbusu a při prakticky nulové viditelnosti a s minimem času vytáhl 20 pasažérů do bezpečí.
Kombinace studené vody a mnoha zranění, která utrpěl jej naneštěstí dostala do 45 dnů trvajícího kómatu. Probudil se jako hrdina, ale nikdy se již plně nezotavil. Hrdinství sice smutně ukončilo jeho kariéru, ale zachránilo množství životů. Karapetyan zopakoval svůj heroismus o několik let později, když zachránil lidi uvězněné v hořící budově.
Což z něj udělalo pojem. Roy Benavidez byl členem speciálních sil americké armády, který byl oceněn Medailí cti za své činy ve Vietnamu. Nejznámější je díky tomu, že přežil nemožné. Vydal se zachránit své spolubojovníky, kteří byli v početní nevýhodě. Helikoptéra ale nemohla přistát kvůli intenzivní střelbě z malých zbraní. Roy proto skočil z helikoptéry, která se vznášela mezi 10 až 15 metry nad zemí.
Poté musel běžet 75 metrů ke své jednotce, během čehož byl postřelen do nohy, tváře a hlavy. Jakmile se tam dostal, začal zachraňovat členy svého družstva. A během toho, co tak dělal, byl střelen do břicha a zasažen granátem do zad. Po tom všem byl jako zázrakem schopen pohybu a pokračoval v přesunu. Roy pak zjistil, že helikoptéra, ze které skočil, havarovala.
Vydal se proto k ní, z vraku zachránil zraněného pilota, inicioval vzdušný útok a zavolal další záchrannou misi. Byl pak ještě několikrát zasažen do slabin. Na cestě ke druhé záchranné helikoptéře byl zbit a pobodán nepřítelem, kterého následně zabil v boji muže proti muži. Jakmile se konečně dostal k helikoptéře, nechal se do ní ostatními vytáhnout. Když se dostali zpět na základnu, byl prohlážen za mrtvého a uložen do pytle na mrtvoly.
Během toho, co byl pytel zapínán, našel v sobě Roy sílu jen k tomu, aby plivnutím ukázal, že je stále naživu. Svá zranění přežil a obdržel Medaili cti. Překlad: John Sorrow www.videacesky.cz
Jak spolu na zemi zápasili, Glass nebyl schopen dosáhnout na pušku, ale podařilo se mu vymanit z jejího smrtícího sevření a bodnout ji svým nožem, během toho, co mu na kusy trhala obličej, hruď, paži a záda svými drápy. Jeho zranění byla tak strašlivá, že jeho společníci přes něj hodili medvědí kožešinu jako rubáš a opustili jej jako mrtvého, aby se tak dostali z nepřátelského území a hlavně pryč od domorodých Američanů, kteří nedávno pozabíjeli polovinu jejich družiny.
S kýmkoli jiným by tento šílený příběh skončil právě zde, ale nikoli s Hugh Glassem. Když se Glass konečně dostal z bezvědomí, zafixoval si nohu, zabalil se do medvědího rubáše a začal se plazit podél břehů řeky Cheyenne.
Během následující šílené cesty zabránil gangréně tak, že si svými infikovanými zády lehal na hnijící klády a nechal červy, aby žrali jeho odumřelé maso. Na živu se udržoval zabíjením a pojídáním chřestýšů a šest týdnů se plazil po zemi, než se dostal k lidem, kteří byli překvapení a ohromení, že jej vidí naživu.
Juliane Koepcke je německá zooložka, a i když za sebou má několik pracovních úspěchů, mnohem známější je jako přeživší letecké havárie. V raných 70. letech, ve věku 17 let, Juliane byla se svou matkou na cestě z Limy do Pucallpy, když letadlo zasáhl blesk. Juliane jako jediná havárii letadla přežila, a to přitom spadlo z výšky více než 3 kilometrů.
S letadlem dopadla do deštného pralesa připoutaná k sedadlu s otřesem mozku, zlomenou klíční kostí, rozseknutou pravou paží a kompletně oteklým pravým okem. Jedinou potravou jí bylo sladké, které našla při hledání přeživších. Dala se po proudu malého potoka, o kterém doufala, že ji zavede k civilizaci.
Po devíti dnech beze spánku, strávených s prázdným žaludkem a po kolena ve vodě, Koepcke narazila na loď patřící místnímu dřevorubci. Ten ošetřil její zranění a následně ji dostal do bezpečí. Simo Häyhä byl finský farmář a lovec, který bydlel na současných rusko-finských hranicích a ve svých dvaceti letech se dal do armády. Tento průměrně vypadající mladý muž se postupně stal legendárním odstřelovačem s přezdívkou Bílá smrt.
Häyhä byl výjimečným střelcem, který pokořil všechny známé rekordy. Během sto dnů se mu podařilo zabít 500 vojáků Rudé armády. Tím dosáhl nevídaného počtu pěti úspěšných zásahů denně. Häyhä působil pouze během několika málo hodin slunečního svitu v bílé kamufláži a v teplotách mezi -20 a -40°C.
Sověti z jeho zabití udělali jednoznačnou prioritu a pokusili se jej zabít nasazením sniperů a ostřelováním z děl. Opakovaně bez úspěchu. V březnu 1940 byl Häyhä konečně zasažen. Výbušná střela jej zasáhla do dolní části levé čelisti a ustřelila mu polovinu obličeje.
Häyhä přesto nezemřel. Překvapivě vyvázl a dožil se i konce bojů. Přestože střela rozdrtila jeho čelist a ustřelila mu levou tvář, Häyhä se dokázal plně zotavit. Shavarash Karapetyan je sedmnáctinásobným světovým sovětsko-arménským šampionem v plavání s ploutvemi. Přestože se jedná o přední jméno v tomto podivném podvodním sportu, Karapetyan je nejvíce znám díky nehodě, která jej donutila ukončit kariéru.
V roce 1976 během toho, kdy se svým bratrem trénoval na břehu jezera, Karapetyan zahlédl nehodu trolejbusu s 92 pasažéry na palubě. Trolejbus sjel z hráze a klesl ke dnu 10 metrů hlubokého rezervoáru. Karapetyan se vrhl na záchranu a bez pomoci vytáhl 20 lidí z potápějícího se trolejbusu. Karapetyan se vlámal do trolejbusu a při prakticky nulové viditelnosti a s minimem času vytáhl 20 pasažérů do bezpečí.
Kombinace studené vody a mnoha zranění, která utrpěl jej naneštěstí dostala do 45 dnů trvajícího kómatu. Probudil se jako hrdina, ale nikdy se již plně nezotavil. Hrdinství sice smutně ukončilo jeho kariéru, ale zachránilo množství životů. Karapetyan zopakoval svůj heroismus o několik let později, když zachránil lidi uvězněné v hořící budově.
Což z něj udělalo pojem. Roy Benavidez byl členem speciálních sil americké armády, který byl oceněn Medailí cti za své činy ve Vietnamu. Nejznámější je díky tomu, že přežil nemožné. Vydal se zachránit své spolubojovníky, kteří byli v početní nevýhodě. Helikoptéra ale nemohla přistát kvůli intenzivní střelbě z malých zbraní. Roy proto skočil z helikoptéry, která se vznášela mezi 10 až 15 metry nad zemí.
Poté musel běžet 75 metrů ke své jednotce, během čehož byl postřelen do nohy, tváře a hlavy. Jakmile se tam dostal, začal zachraňovat členy svého družstva. A během toho, co tak dělal, byl střelen do břicha a zasažen granátem do zad. Po tom všem byl jako zázrakem schopen pohybu a pokračoval v přesunu. Roy pak zjistil, že helikoptéra, ze které skočil, havarovala.
Vydal se proto k ní, z vraku zachránil zraněného pilota, inicioval vzdušný útok a zavolal další záchrannou misi. Byl pak ještě několikrát zasažen do slabin. Na cestě ke druhé záchranné helikoptéře byl zbit a pobodán nepřítelem, kterého následně zabil v boji muže proti muži. Jakmile se konečně dostal k helikoptéře, nechal se do ní ostatními vytáhnout. Když se dostali zpět na základnu, byl prohlážen za mrtvého a uložen do pytle na mrtvoly.
Během toho, co byl pytel zapínán, našel v sobě Roy sílu jen k tomu, aby plivnutím ukázal, že je stále naživu. Svá zranění přežil a obdržel Medaili cti. Překlad: John Sorrow www.videacesky.cz
Komentáře (0)