Finská zimní válka je skoro u konce

Padesát tisíc. Přesně to řekl. 9. března 1940. Bojujete udatně, ale pomalu prohráváte. Během jednání požádáte protivníka o příměří. Tento týden nepřítel řekne "ne." DRUHÁ SVĚTOVÁ VÁLKA V REÁLNÉM ČASE Jsem Indy Neidell, toto je druhá světová válka.



Minulý týden vydal Hitler nové rozkazy pro jarní ofenzívu na západě – hlavní síla zaútočí skrze Ardeny. Na severovýchodě ve Finsku byli Finové pomalu tlačeni na týlovou obrannou linii. Vyjednávali mírovou dohodu s napadajícími Sověty, ale přestali, když francouzský premiér Edouard Daladier řekl, že pokud Finové vytrvají, pošle do konce března 50 000 vojáků. Britové tento týden "objasní", co tím Francouzi mysleli.



Těch padesát tisíc bude celkový počet mužů za celou kampaň, ne francouzská expediční síla, a jen první vlna, asi 12 000 mužů, dorazí do poloviny dubna. "Daladierovo opovrženíhodné gesto promrhalo pět dní a obě strany stálo tisíce mrtvých." Toto není jediná zpráva typu "jedna paní povídala". Daladier a Neville Chamberlain, britský premiér, příští týden řeknou, že jen čekají na oficiální finskou žádost a vojáky pošlou, ale jak upozorňuje Eloise Engel, tak do Finska dorazí jen hrstka z nich a zbytek zabezpečí norské a švédské pozice před Němci.



"Pokud by Finové přijali západní pomoc a odmítli nabídku Moskvy na jednání, celý skandinávský poloostrov by se stal velkým válčištěm skoro světové války, přičemž Němci by do ní možná vstoupili na straně Ruska. Vyvinula by se úplně odlišná situace s nacisticko-sovětským spojenectvím proti západní frontě sahající od polárního kruhu přes Středomoří a dále." Avšak 12 000 vojáků přijíždějících v polovině dubna asi nijak nepomůže.



6. března vyšle Finsko do Moskvy mírovou delegaci, Risto Ryti a jeho štáb dorazí 7. března. Sověti však odmítnou příměří, než bude podepsána finální dohoda. Když 8. března "jednání" započnou, Finové zjistí, že o jednání vůbec nejde. Mají jen dvě možnosti: Podepsat, nebo pokračovat v boji. Nic víc. Josef Stalin se ani neobtěžuje přijít. A podmínky? O těch si řekneme příští týden. Tento týden ještě pokračují boje v poli.



"Viipurský záliv v předválečném plánování finské armády nefiguroval. Ostrovy chránící Viipuri z moře byly opevněné, ale ne proti ofenzívě vedené přes led z finského pobřeží. Za normálních zimních podmínek by byl led v zálivu příliš nestabilní a na mnoha místech tenký, než aby po něm přejelo mnoho vozidel. Avšak tento rok byl pevně zamrzlý. Generál zima se ukázal být zrádcem." No... ano i ne. Sověti mohou zaútočit na pobřeží, ale jen pokud postoupí za ostrovy, ale na desítkách ostrovů je finská osádka, která Sověty zpožďuje a zpožďuje.



A každá hodina dává obráncům Viipuri čas připravit obranná postavení." Ale proč Finové vůbec brání Viipuri a týlovou linii? Vždyť na západě jsou jezera, která útočníka ženou do dobře udržitelných pozic, tak proč se nestáhnout tam? Viipuri je totiž jediným trumfem, který Finové při jednáních mají, a co když se Finové zvládnou udržet do jara a možná i během začátku jara?



Záliv a jezera roztají a země před Viipuri se promění v bažinu, kterou neprojedou tanky ani děla, a ruský postup se zastaví. Rovněž přišlo mnoho dobrovolníků a určitě přijdou další. Osm tisíc Švédů a sedm set Norů převzalo sektor Salla, takže zkušení Finové mohli být přesunuti na pobřeží. Rusové tohle všechno vědí, a proto tento týden pokračují v odhodlaném útoku na týlovou linii. Boje o záliv během týdne sílí a dosahují jatek ze Summy z poloviny února.



Do 5. března útočí 30 sovětských divizí a přes tisíc tanků a letadel na pobřežní a týlovou linii. Brzy Sověti vybojovali malé předmostí, a pokud jej zvládnou rozšířit, tak mezi nimi a Helsinkami prakticky nic nestojí. Do 6. března dosáhly boje předměstí Viipuri a II. sbor má dohromady jen 600 dělostřeleckých granátů všech kalibrů. Do 8. března Rusové předmostí vskutku rozšířili a odstřelují dálnici z Viipuri do Helsinek, pokud tu cestu dobudou, odříznou II.



sbor a obklíčí Viipuri. Zvládli rovněž zničit finskou rádiovou komunikaci, takže finské jednotky s koncem týdne vedou své vlastní bitvy. Možná nedobrovolně decentralizují, ale někdo jiný naopak centralizuje. Na konci února byl vybrán dr. Fritz Todt, aby centralizoval veškerou novou německou pracovní sílu pro vojenskou výrobu. Okupovaní dobytých území jako Češi, Poláci a další budou posláni do různých muničních výroben po celé říši.



Organizace Todt bude největším zaměstnavatelem v Německu a pošle muže a ženy kamkoliv, kde bude nedostatek dělníků nebo nadbytek práce. Todt se rovněž pokoušel efektivně využít nerostné suroviny, kterých byl nedostatek. A to je velice důležité, protože Německo nemá palivo ani nerostné suroviny na dlouhou kampaň. Důsledkem toho se mnoho důstojníků vážně obává, že plánovaná ofenzíva do západní Evropy povede k patu, ve kterém Německo nezvítězí. Hitler v podstatě řekl: "Kašlat na torpéda, plnou parou vpřed."



Neřekl to zrovna takto, ale rozhodl se použít všechny zdroje a nerostné suroviny bez zvážení budoucnosti v přesvědčení, že budou obnoveny z průmyslových oblastí Francie, Belgie a Nizozemska. Avšak kvůli důvodům, které jsme opakovaně probírali, Hitler ofenzívu několikrát odložil. Avšak poslední odklad v půlce ledna mu náhodou přinesl štěstí. Když si Spojenci mysleli, že invaze je na spadnutí, jejich jednotky v severní Francii byly poslány na hranice, odkud se vydají bránit Belgii, což odhalilo jejich plány.



Němci se poté rozmysleli a Erich von Manstein přišel s útokem přes Ardeny, o kterém jsem mluvil minulý týden. A Spojenci se ukolébávají do falešného pocitu bezpečí. Mnoho důstojníků a plánovačů si myslí, že Hitler na Francii nezaútočí. Než něco takového udělá, napadne Norsko a Dánsko.



Minulý týden vydal rozkaz k přípravě a 7. března podepíše dekret. Útok bude vyžadovat všechny německé lodě. Německá armáda a letectvo jsou skeptické. Myslím tím, že mají plné ruce s přípravou proti Francii. Ale Hitler se doslechl o hromadění Britů ve Scapa Flow a myslí si, že jde o přípravu na vylodění v Norsku. Jeho plány se dávají do pohybu.



Musíte si uvědomit, že malé evropské země toho nechtějí být součástí. Většina z nich nechce být spojována s Německem, protože tím by se vlastně spojovaly s německou hegemonií, ale většinou nechtějí být spojovány ani se Spojenci. Max Hastings píše, že pouhý pohled do historie ukáže hrůzy války pro malý zisk. A Finsko a Polsko stejně ukázaly, že Spojenci nemohou nebo nechtějí obětem pomoci.



Nikdo nechce být Hitlerovou nebo Stalinovou další obětí, takže lidé vynakládají velkou námahu, aby ani jednoho nevyprovokovali. Norové se obecně více bojí britských záměrů než těch německých. 4. března však Britové upustí od Force Stratford, jejich invazního plánu. Takže německé plány postupují a nyní pro případnou válku neexistují žádné britské ani francouzské plány. Martin Gilbert píše, že Británie není schopna chopit se iniciativy.



Tajná zpráva z 8. března od náčelníků štábu odlahuje, že z 352 protileteckých zbraní, které mají být v expediční síle ve Francii, jich dorazilo jen 152. Ze 48 lehkých protileteckých děl potřebných pro předsunutou leteckou sílu nedorazilo ani jedno. A z 1 860 protileteckých zbraní považovaných za minimální pro obranu Británie jich je na místě jen přes sto.



Ty jsou koncentrovány u námořních základen nebo radarových stanic, takže muniční továrny a těžký průmysl jsou bez ochrany. A kromě shazování letáků nad Německem nic jiného nedělají. 9. března píše rozzuřený Angličan do Time and Tide: "Finsko mele z posledního, Evropou vane dech umírajícího Polska. V obou případech byl klíčovým prvkem nedostatek letectva. Určitě existuje mnoho dobrých vysvětlení pro naši neschopnost pomoci, avšak je nezbytné k nemohoucnosti přidávat posměch?



Pokud palivo ani piloti nemohou být riskováni ani pro důležité objekty, jaká je omluva pro posílání strojů 2 250 km přes nepřátelské území shazovat letáky?" Byla to snaha ovlivnit válku bez boje v poli. A totéž se dělo v Číně. Wang Jingwei stále v Nanjingu formuje čínskou "nacionalistickou" vládu, i když to bude v mnoha směrech jen loutková vláda a postoupí Japoncům mnoho ústupků, včetně rozmístění japonských vojáků a "poradců" napříč celou Čínou Navíc není sdružena s nacionalistickou armádou a jejím vůdcem Čankajšekem.



A přestože ji Japonsko "uzná," nepošle žádného vyslance, který by uznání učinil formálním. To proto, že především chtějí najít společnou řeč s Čankajšekem. Co Japonci nazývají operací Kiri a Číňané operací Tong, je jakousi strategií pro vypořádání se s oběma otázkami. Tento týden 7.



března se Japonci přes prostředníky setkají s Čankajšekem v Hong Kongu. Čankajšek má zdánlivě zájem o mír a jeho armáda je v prekérním stavu, avšak tento zájem může být hoax s cílem delegitimizovat Wanga. Každopádně rozhovory skončí a Čína zůstane izolovaná a Čankajšek vzdorující jako doteď. A týden končí Finy bránícími týlovou linii a Sověty odmítajícími zastavit útok, dokud nebude podepsána úmluva. Němci upevňují pozici před válkou a Britové opouštějí vlastní plány.



Daladier nebyl jen pitomec svými prázdnými sliby Finům. Spojil svoji vládu s nepopulární válkou, ale pokud by to zvládl uhrát na výpravu proti Bolševikům, mohl si naklonit francouzskou pravici. Každopádně tady je situace: Sověti napadli Finy. Švédi odmítli poslat vojenskou pomoc. Slib Spojenců poslat vojenskou pomoc se ukázal být pokryteckou lží s cílem je využít. Jedinou velkou zemí v severní Evropě, která s Finy nejednala otřesně, je nacistické Německo.



Jestli chcete více porozumět hrozbě, jakou Rusko představovalo pro země východní a severní Evropy, podívejte se na tuto epizodu Mezi dvěma válkami o ruské občanské válce. Členem TimeGhost armády týdne je Colin Kelly. Jeho peněžní podpora zajistila, že můžeme v natáčení pořadu dál pokračovat. Připojte se k němu a nám v TimeGhost armádě na Patreonu nebo timeghost.tv.



Uvidíme se za týden. Překlad Viktor Horký aka InkCZ www.videacesky.cz