Alan Alda o seriálu M*A*S*H

A potom jsme dosáhli
dostatečné popularity, aby nás stanice
zařadila do hlavního času. To s tím má co dělat. Do prominentního vysílacího čas. Ale předtím se seriál
stanici tak líbil... Lidem z vedení stanice se líbil, takže ho vysílali dál,
i když neměl oslnivou sledovanost. Dneska jsou schopní zrušit
seriál během první reklamy.

Je jim to celkem jedno. Nás podrželi celou první sérii. I když jsme byli až vespod žebříčku. Dělali jsme si legraci, že ostatní
seriály jsou v TOP 10 a my v TOP 70. Byli jsme úplně vespod. Tak to bylo, dokud nezačaly reprízy. Diváci už ostatní seriály viděli,
tak zkusili nás. Líbilo se jim to,
a tak jsme získali víc diváků.

Bylo dobře, že jsme se mohli vrátit.

Myslím, že seriál byl oblíbený
hlavně z toho důvodu... Ale nikdo s určitostí neví,
proč byl tak oblíbený. Jedním z nejdůležitějších
důvodů bylo asi to, že jsme se vypořádávali
s ojedinělou situací. Se situací, která se do té doby
v televizi ještě neobjevila. Šlo o příběhy lidí
z takového otřesného místa. Myslím tím válku.
Nemyslím Koreu, ale válku. Byli v Koreji a daleko od domova.

Museli si utvořit svou vlastní
rodinu přímo na místě. Byli to lidé uvržení do téhle situace. Lidé, kteří si v těchto podmínkách
lezli navzájem na nervy. A také byli... Pořád dokola slýchám, že se snažili zachovat zdravý
rozum tím, že se chovali jako šílenci. Ale oni byli v situaci,
ve které by mohli zešílet. Nejdůležitější věcí bylo...

Myslím, že diváci se s námi
dokázali ztotožnit proto, že jsme věděli,
že vyprávíme příběhy lidí. Producenti Larry a Gene byli v Koreji. Chtěli, abych jel taky,
ale nemohl jsem. Nemohl... Už nevím proč, ale nemohl jsem jet.
Kéž bych se tam dostal. Odjeli do Koreje, viděli,
jaké tam panují podmínky. Vyzpovídali opravdové
lékaře a sestřičky.

Všichni jsme věděli,
že hrajeme skutečné lidi, kteří si tím opravdu prošli. Nebyli jsme komické postavy, které vás jen měly pobavit. Teda proto jsme tam byli taky, ale... zůstávali jsme věrni skutečnosti. Ano, tak to je. Myslím, že to diváci
pochopili a ocenili to.

Tohle je na tom zábavné. Cenzurovali nás mnohem víc ze začátku, když jsme nebyli úspěšní, než když jsme úspěšnými stali. Když jsme se stali úspěšnými,
mohli jsme si říkat, co se nám zachtělo. Mám tu směšný příklad
ze zpočátku seriálu. Radar tam v jednom
díle řekne, že je panic. Tohle slovo cenzor vystřihl.

Nesmíte říkat "panic". Myslel jsem, že panic
je něco, co rádi uslyší. Víte, když postava řekne... Dnes když postava
v televizi řekne, že je panic, máte po seriálu, stanice to stáhne. "Nechceme žádné panice ve vysílání.
Co to děláte? Chcete nás zničit?" Takže slovo "panic" nesmíte říkat. Larryho Gelbarta tohle tak namíchlo, že se rozhodl jim to
o týden později oplatit.

Nějaká postava tam řekne:
"Odkud jsi vojáku?" A on odpoví:
"Z Panenských ostrovů, pane." A to nemohli vystřihnout.
Bylo to takové provokování.

Poslední scéna, kterou jsme natáčeli... To zakopávání časové schránky se natáčelo na zvukovém jevišti
ve studiu 10, kde jsme seriál natáčeli. A byla to opravdu
vyčerpávající zkušenost, protože tam bylo kolem 300 novinářů. Šokovalo nás to, protože jsme netušili,
že o nás bude takový zájem. Chci říct, že jsem věděl,
že jsme populární, ale netušil jsem, že poslední natáčení
bude sledovat tolik lidí.

Ozvali se ze 60 Minutes
a chtěli po mně potom rozhovor. A já si řekl, že by to bylo super. 60 Minutes je dobrý pořad
a byla by to čest. Nakonec si to rozmysleli, ale řekli mi,
že tam bude 300 lidí. Televizní štáby,
lidi z novin a z rádia... A všichni tam stáli
a dívali se, jak hrajeme. A my se snažili
natočit poslední scénu, což pro nás bylo velmi emotivní.

Ale bylo to... Mít vedle sebe tenhle zástup lidí,
když hrajete na kameru, bylo jako tam mít celé publikum. Jako byste seriál hráli
pro jednoho kritika. Bylo to matoucí, nevěděli jste,
kde vlastně jste. A potom jsme dokončili poslední záběr a lidé se na nás hned sesypali. Byla to zvláštní zkušenost.

Objímali jsme se, loučili se,
byly tam i slzy... Ale oni hned: "Jak se cítíte? Jak je?
Co budete dělat dál? Povězte mi o tom." A pak byly tiskové konference... Samozřejmě to byla čest, ale neměli jsme tu soukromou chvilku,
kterou jsme všichni chtěli. Bylo to obrazem něčeho,
díky čemuž byl seriál dobrý. Pro nás to byla osobní zkušenost. Ale neměli jsme možnost být...

Možná to bude znít jako sebechvála, ale neměli jsme možnost
se navzájem pochválit.