Buster Keaton a umění gagu

Ahoj, jmenuju se Tony
a tohle je Every Frame a Painting. Někteří filmoví tvůrci
jsou tak významní, že ať už se podíváte kamkoli,
uvidíte jejich otisk. Rámování tohoto tvůrce
vidím v dílech Wese Andersona. Jeho akrobacii
a kaskadérské kousky v Jackiem Chanovi. A jeho kamennou tvář
v Billu Murraym. Jedná se samozřejmě o Bustera Keatona,
jednoho ze tří velkých komiků němého filmu. Začínáme si uvědomovat, že to byl ten nejlepší klaun
v dějinách filmu.

I po sto letech nás toho má
o vizuální komedii stále co učit. Dnes se podíváme na to,
jak mistr staví gag. Můžeme? Jde se na to. O vizuální komedii je zaprvé třeba vědět, že příběh musí vyprávět činy.
Keaton byl vizuální vypravěč. Nelíbilo se mu, když u ostatních
režisérů vyprávěly mezititulky.

V průměrném filmu
se použilo zhruba 240 mezititulků. - 240 byl průměr.
- Já jsem jich nejvíc použil 56. Mezititulkům se vyhýbal tak,
že se soustředil na gesta a pantomimu. V tomto záběru nikdy nezjistíte.
o čem mluví. Vše, co je potřeba,
vám poví stůl a řeč těla. Všechno, co jste chtěl říct, jste mohl publiku
sdělit jediným způsobem. - Akcí.

- Přesně tak.
Mezititulkům jsme se vyhýbali, jak jen to šlo,
když jsme to mohli vyjádřit činy. Keaton věřil,
že každé gesto by mělo být unikátní. Nikdy nedělejte to samé dvakrát. Každý pád... je příležitost... pro kreativitu. Když už víte, co dělat,
narazíte na druhý problém. Kam postavit kameru?

Vizuální gagy obvykle fungují nejlépe
z jednoho konkrétního úhlu. Když úhel změníte, změníte gag samotný
a ten už nemusí fungovat tak dobře. Ten správný úhel najdete
metodou pokusu a omylu. Podíváme se na dvě možná
umístění kamery u jednoho vtipu. Tady je první. A tady druhý. U prvního úhlu
většinu záběru zabere auto.

Bustera pořádně nevidíme,
dokud se neotočí. U druhého úhlu je ale auto v pozadí
a my mu celou dobu vidíme do tváře. Ten zlomek vteřiny,
kdy netuší, co se děje, ale my ano,
je mnohem lepší odsud. Rámování u prvního úhlu
navíc tříští pozornost. Chceme vidět jeho tvář
a zároveň i ceduli. Při druhém rámování
ale pohledem přirozeně sklouzneme na něj, pak na ceduli
a zase na něj.

Mnohem lepší. Jsme u třetí otázky. Jakými pravidly se tento svět řídí? Busterův svět je plochý
a platí v něm jediný zákon. Když to nevidí kamera,
nevidí to ani postavy. Postavy v Busterově světě
omezují hrany záběru a to, co vidí publikum. Může díky tomu dělat vtipy,
které dávají smysl vizuálně, ale ne logicky.

Hodně gagů
je o pohybu lidí v tomto plochém světě. Můžete jít doprava a doleva, nahorů a dolů, od objektivu a k objektivu. - Nepřipomíná vám to něco?
- Někdo ji zavraždil a vy si myslíte,
že jsem to byl já? Buston Keaton našel stejně
jako Wes Anderson humor v geometrii. Často kameru umístil víc dozadu,
abyste viděli tvar vtipu.

Kruhy, trojúhelníky, rovnoběžné linie a samozřejmě
tvar rámu samotného, obdélník. Taková inscenace je skvělá, protože nabádá diváky k tomu,
aby v záběru humor sami hledali. Zamyslete se nad tím,
kam se v tomto záběru díváte. Kam se poděl? Některé gagy mají kořeny ve vaudeville
a mají být jako kouzelnické triky. Stejně jako u všech skvělých triků část
zábavy spočívá v tom trik rozluštit.

Keaton takovým vtipům
říkal nemožné gagy. Jsou to jedny z jeho nejvynalézavějších
a nejsurreálnějších vtipů. Pro vypravěče jsou ale záludné,
protože porušují pravidla světa. S nemožnými gagy
jsme museli přestat. Přišli jsme o ně,
když jsme začali točit celovečerní filmy. Musely být uvěřitelné.
Příběh by jinak neobstál. Místo toho se soustředil
na přirozené gagy, jak jim říkal. Vtipy, které přirozeně vyplynou
z postavy a situace.

Sledujte, co udělá s dveřmi. Keaton byl názoru, že u vizuální komedie
musíte být otevření improvizaci. Kolik toho bylo předem naplánované
a kolik toho vzniklo na místě? - Jak moc jste improvizovali?
- Asi 50 % si rozmyslíte, ještě než začnete natáčet.
Zbytek rozvinete při natáčení. Někdy našel vtip, který se mu tak líbil,
že se k němu později vrátil. Jindy vtipy, které si předem
naplánoval, na místě nefungovaly, takže se jich zbavil.

Protože neobstojí
a moc dobře nefungují. A některé vtipy vzniknou omylem. Správně měl doskočit,
ale protože se netrefil, rozhodl se chybu ponechat
a stavět na ní. Taková scéna se málokdy povedla napodruhé.
Většinou to vyšlo napoprvé. Možná proto
se na tom lidi včera tak nasmáli. Všichni ti mladí i já jsme měli pocit,
že to, co sledujeme, se děje právě teď. Že se to stalo jen jednou,
ne pořád a pořád dokola.

A to nás přivádí k poslední věci o Busteru
Keatonovi, jeho slavnému pravidlu. Nikdy nefalšujte gag.
Podle Keatona existoval jen jeden způsob, jak publikum přesvědčit,
že sleduje něco opravdového. Museli jste to vážně udělat. A bez střihu. Byl v tom tak nekompromisní,
že jednou řekl: "Buď to uděláme na jeden zátah... nebo ten gag vyhodíme."
To proto je stěžejní i po téměř sto letech. Nejen kvůli svým dovednostem,
ale i kvůli své integritě.

To je vážně on. Žádný technologický pokrok
to nedokáže napodobit. I dnes nás ohromí,
když filmoví tvůrci něco dělají doopravdy. On to podle mě
uměl lépe před 95 lety. Ať už jste viděli bezpočet filmů,
ve kterých mu vzdali hold... originálu se nic nevyrovná. Překlad: qetu
www.videacesky.cz