7 tipů, jak maximalizovat své utrpení

Štěstí. Mnozí lidé vám
poradí, jak ho dosáhnout. Ale možná se nesnažíte být šťastní. Vaše činy směřují k přesnému opaku. Chcete být tím nejsmutnějším poutníkem
na cestě mořem smutku. Je to mnohem jednodušší
a v tomto videu si ukážeme 7 taktik, jak se nechat unést temnými proudy. Minimálně jednu už praktikujete.
Jdeme na to. Zaprvé, nehýbejte se.


Co nejvíc zůstávejte doma. Ideálně ve stejné místnosti. Staňte se lidským ekvivalentem hromady
špinavého prádla. Nehybní, neteční. Nenechejte se krásným dnem
zlákat k procházce, vyhněte se všemu,
co připomíná cvičení. Díky tomu vás nebudou rozptylovat
hormony štěstí a podobně. Nehybnost vás směřuje ke zdravotním
potížím, což tenhle kolotoč udrží v chodu. Nehybnost je to nejefektivnější,
co můžete dělat. Staňte se tedy hromadou špinavého prádla,
v ložnici travte celé dny, žijte, pracujte, hrajte si a spěte,
na co nejmenší ploše to jde.

To nás přivádí k druhé radě:
Rozhoďte si spánkový rytmus. Přízrak insomnie vás bude
na cestě mořem smutku doprovázet. Jen jeho přítomnost je nepříjemná, navíc pomáhá mást
produktivní části vašeho mozku, která vás chce navigovat k ostrovům
štěstí na obzoru. O tom ještě později. Pravidelný spánkový
cyklus je křehká věc a trvá aspoň tři dny ho nastolit.

Minimálně dvakrát týdně drasticky
změňte dobu, ve kterou jdete spát. Ještě lepší bude,
když budete různě i vstávat, vstávejte některé dny pozdě,
ideálně hodně pozdě, ale ne vždy. Řekněte si, že to dospáváte,
abyste si namluvili, že je to zdravé. I když se cítíte příšerně,
ať už vstáváte brzy, nebo pozdě. Nepravidelný spánek je dalším
proudem moře smutku. Čím víc váš spánek kolísá, tím těžší je
spát pravidelně, kvůli čemuž více kolísá. Cílem je nikdy nespat
a neprobouzet se přirozeným způsobem.

Abyste tomu dopomohli,
maximalizujte čas u displeje. Koukání do displeje jde ruku v ruce
s předchozími taktikami. Nuda vás může pudit k akci,
nechte se tedy bavit displejem. Únava vás může pudit ke spánku,
ale displej vás udrží vzhůru. Tak trochu. Co nejdéle to jde. Vždy usínejte s displejem v rukou, a jakmile se vzbudíte,
hned na něj koukněte. Každý moment pryč od displeje
si můžete všimnout horizontu.

Držte hlavu skloněnou
a nechte se unášet. Máte tu neznámé spojence. Za displeji jsou týmy
nejchytřejších lidí a robotů, které se snaží udržet vaši pozornost,
jak dlouho to jen jde. Dovolte jim k vám proniknout,
stáhnout vás zpět, když se otočíte pryč. Navíc displeje pomáhají s číslem 4, pomocí displeje
rozdmýchávejte své negativní emoce. Buďte naštvaní nebo se bojte věcí, které nemůžete nijak ovlivnit.

Buďte dobře informovaní,
ale nic nedělejte. Věci, na kterých vám záleží,
vás mohou navigovat pryč z moře, důvody, proč opustit svůj pokoj
a dělat smysluplné věci s lidmi okolo. Ale místo toho můžete věci, na kterých vám
záleží, využít jako další zdroje utrpení. Soustřeďte se na to zlé
a podporujte svůj vztek a zoufalství. Pokud musíte nějak přispívat,
dělejte to jen bezvýznamnými gesty a pak buďte zklamaní,
že se nic nezměnilo.

Blížíme se konci, a pokud to děláte
správně, utrpení není daleko. Ale část vašeho mozku se vzpouzí. Snaží se loď otočit tím,
že si nastaví nějaký cíl. Když nebudete opatrní,
možná se jí podaří vás zachránit. Ale naštěstí ji zvládneme
víc než jen omezit, můžeme ji oklamat,
aby nás zavedla dál na moře. Dosažitelné cíle musí být konkrétní, měřitelné, praktické, musí to být vaše
zodpovědnost a musí být časově ohraničené.

"Právě teď otočím
kormidlem o jeden stupeň." Místo toho zaměřte produktivní
část mozku na bezduché cíle. Nejasné, beztvaré,
bezvýznamné a nedosažitelné. Ať je nejasný nejen cíl, ale i cesta.
Pokud zaútočí motivace, miřte až směšně vysoko,
abyste zajistili selhání. "Dnes uklidím celý dům"
je mnohem lepší než: "Vyperu tuhle hromadu prádla." Uklidit celý dům není možné.

Vždycky se dá udělat víc,
takže vždy selžete. Vyberte si cíle následující
po tom, čeho chcete dosáhnout. Naučte se prodávat aplikace
dřív než kódování samotné. Hezky to rozptýlí
produktivní část vašeho mozku. A na motivaci čekejte,
nenastavujte si žádné lhůty. Něco uděláte,
až se vám bude chtít. Takže nikdy.
Nebo tak zřídka, že to bude jedno. Bezduché cíle nasměrují
produktivní část vašeho mozku od nebezpečných zdrojů osobního růstu,
které odměňují každý krok, k neutuchajícímu otrávení,
které vám neustále spílá za to, že jste pořád ještě
nedosáhli svého cíle.

Tyto bezduché cíle by měly
zaměstnat produktivní část mozku, ale pokud s vámi stále bojuje, nasměrujte ji
na přeludy v moři smutku, na ostrovy štěstí samotné. Hoňte se přímo za štěstím.

Lidská mysl je taková,
že když se vydá za štěstím, dosáhne přesného opaku. Představujte si štěstí jako místo,
kde jsou šťastní lidé neustále šťastní. To ze štěstí učiní nedosažitelný pocit
neustálé spokojenosti, který nikdo nemá. Skutečné štěstí je jako pták,
který na vaší lodi může přistát, ale nepřistane tam,
pokud se ho pořád snažíte chytit. Místo toho vylepšete svou loď
a vydejte se do teplejších vod, pták přistane,
až se nebudete dívat.

Jo, takže tohle nedělejte. Směřujte k přeludu štěstí místo vylepšování lodi,
na které plujete. Poslední a nejdůležitější rada:
Řiďte se svými instinkty. Navigace hlouběji do moře
smutku je jednoduchá, protože existuje temné magnetické pole,
které směřuje kompas vašich impulzů správným směrem,
jakmile vyplujete. Budete chtít zůstat doma.


Budete chtít necvičit. Budete chtít vyspávat.
Budete chtít dělat to, o čem víte,
že kvůli tomu budete smutnější. Váš kompas ukazuje cestu.
A to oběma směry. Takže jděte za střelkou svých impulzů. A vyhněte se opačnému,
dlouhodobému pólu. Je to jednoduché.
Stačí začít těmito taktikami a nechat se unášet mořem. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz