Bill Burr chce řvát na cizí děti

- Se ženou Niou máte ročního syna?
- Roční dceru. V pohodě. Máš si snad pamatovat,
co má kdo za děti? Ne. Na to si platím
jednoho chlápka. A ten je tamhle. Hele, jak se vykrucuje. Zaplatili ti, abys řekl, že mám syna?
Myslel jsem, že jsme přátelé! Ne že bych se
na tohle až tak spoléhal, ale Bille...

- Máš roční dceru.
- Ano. - Jsem zvědavý. Cože?
- Říkám: Druhý pokus. Nebudeme to vystřihávat. Chci,
aby lidi věděli, jak špatné to tu je. Co je podle tebe nejlepší
na tom, že jsi otec? Rád s dcerou chodím do parku
a houpu ji na houpačce a tak. A když měla první narozeniny, uvědomil
jsem si, jaké mám štěstí, že mám holku. Holky jsou v klidu a přemýšlejí. A malí kluci, co jsem viděl,
byli maniaci.

Házeli věci, všechno trhali. Moje dcerka
akorát na každého mávala. A kluci jí rvali hračky z rukou. Nemohl jsem se na to dívat,
protože je tak strašně bezelstná. Ještě nepotkala žádného kreténa,
takže nechápe, co to chování znamená. Kluci na všecko lezou,
házejí ti po autě kamení. Je to jak ve filmu Statečné srdce.
Musíš jim opakovat, aby to nedělali. Navíc nemůžeš cizím dětem
říkat, aby něco nedělaly. Musíš nahlas oznámit:
"Hele, zase leze na stožár!"

A doufat, že někdo něco udělá. Kdysi jsi na cizí děti mohl řvát. Myslím, že se to musí vrátit
a že to tuhle zemi brzdí. Dělám si legraci. - V pořádku.
- Musí existovat hranice. "Slez z toho. Říkám, abys to nedělal." A pak: "Hele, ty zmetku,
to je moje auto, tak na něj přestaň házet kamení, nebo tě přehodím přes zeď."


Neuděláš to, ale vystrašíš ho. Máš jako táta pocit,
že jsi v rodině více, nebo méně důležitý, než když jste byli bezdětný pár? - Mnohem méně.
- Mám stejnou zkušenost. Když spolu chodíte, jsi jednička. Ale jak se zasnoubíte,
stane se z tebe záložník. A začneš klesat. A jak máte děti...


Mám pocit, že jsem až pátej. První je dcera, pak moje žena, tchyně, řidič UPS... který nám vozí věci od Amazonu. Ale mně to nevadí,
protože jsem dost asociální. Moje poslední Vánoce byly parádní. Nejlepší od doby,
co jsem jako dítě věřil na Santu. Když máte dítě,
nemusíte se bavit s dospělými. Což je super.

Přijdeš,
pozdravíš, lidi si všimnou tvé dcerky, sesypou se na ni
a ty můžeš jít na bar. Máš klid, nikdo tě neotravuje, paráda. Doma chodíš na bar? Jasně. Nejsem přece postava
z knihy Andělin popel. Nemůžu všechno utratit.
Prostě si dám pár kousků. - Jasně.
- Přesně. A pak sednu za volant. Na něco se tě zeptám... Zase si musím odsednout.

Dneska je strašně
jednoduché někoho urazit. Překlad: Xardass
www.videacesky.cz