Bryan Cranston o sexu ve vlaku a slaňování v reklamě

Často vyprávíš o intimních věcech.
Třeba o vašich líbánkách. Líčíš intimní detaily
ohledně vašich líbánek. - No...
- Četl jsem to několikrát. - O samotě na záchodě?
- Přesně tak. Jo. S mou překrásnou ženou Robin
jsme nedávno oslavili 28. výročí. Lacině získaný potlesk. - Tys to hned věděl, viď?


- Jo, rozhodně. Ne, bylo to úžasný... Na líbánky jsme vyrazili do Evropy. A součástí naší dovolené byla
také cesta ze Švýcarska do Itálie. Místo jízdy Alpami nám doporučili
svézt se v autě vlakem. Představte si plochý nákladní vagón, na kterém parkují
tři na sebe natěsnaná auta. - Takže něco jako trajekt?
- Jo, stačí najet. A vlak tě pak vezme,
kam si jen přeješ.

Jo, stáli jsme uprostřed.
Před námi dodávka plná dětí a za námi dva italské páry v jednom autě. A chlap od cestovky nám řekl: "Jen abyste věděli,
třetí tunel trvá projet 50 minut." "Manželé na líbánkách
obvykle tohoto času náležitě využijí." Tak jsem řekl: "Chápu." A pak jsem řekl: "Jdeme do toho!"


Má žena byla nadšením bez sebe. Musel jsi ji přemlouvat, jo? Zeptal jsem se jí:
"Jsi připravena spálit 7 kalorií?" "Akorát nevím, co budem
dělat těch zbylých 47 minut." Ale jste na líbánkách,
máte tam tmu, to je vzrušující. Asi to bude trošku házet. Jo, házelo to slušně.
A v tom tunelu byla tma jako v pytli. Nebyla tam ani špetka světla.
Neviděl jsem vlastní ruku. A hrozně tam foukalo.

Bylo to vážně vzrušující. Projeli jsme prvním tunelem
a já říkám: "Jeden za námi." "Musíme počkat na třetí." Když se blížil třetí,
má žena se modlila, ať už je to za námi. Takže... Vjeli jsme do tunelu,
všude tma, 50 minut k dobru. Ona si položila sedačku. - To auto bylo malinkatý.


- Jo, tím jsou Italové známý. A byl to manuál,
takže jsem si sundal kalhoty, - stáhnul jsem trenky...
- Páni! ...a chystal jsem se přesunout
k ní na sedadlo spolujezdce. Malé upozornění pro všechny muže,
co budou tohle někdy zkoušet: Až se začnete přesouvat
z jednoho sedadla na druhé a překonávat oblast řadící páky, - nechte si nasazené kalhoty.
- Jen na tuhle část? Přesně tak.

- Pak už je můžete sundat.
- Po překonání řadící páky, jo. Bylo to... Ale zvládnul jsem to. Tak jsme na to vlítli,
musel jsem jet poslepu, - vychutnávali jsme si naše milování.
- Panebože! - Jestli to tak můžu říct. - Ano, můžeš!
- Já bych to tak řekl. Shakespeare by řekl,
že jste dělali zvíře se dvěma hřbety. - Přesně tak!


- Pozvedněme naši mluvu. - Hrdě a počestně!
- Přesně tak. Takže jsme byli uprostřed akce.
Já se snažil být co nejpřesnější a ona: "Mohl bys už... Prosím tě..." A najednou jsem,
po pár okamžicích, začal vidět obrysy jejího obličeje. Říkal jsem si, že se mé oči
té tmě asi už přizpůsobily... Jo, asi už chápete... Do pár sekund...

bum!
A byli jsme na světle. - Málem to se mnou seklo.
- Vždyť říkal 50 minut! Jo! Moje slova! A teď si představ,
že sedíš v tom autě za náma. Dělal jsem tohle
jen pár metrů od tebe. - Dívali se na nás.
- Přidělám si knírek. Přesně. - Zíral jsem na ně.
- To musela být hrůza. A ti Italové hned spustili...

Jejich partnerky je začaly brzdit. - A co ty děti?
- Ty děti byly v autě před náma. Odvracely zrak a jejich babička
křičela: "Ne, ne, ne!" A vyčítavě se na mě dívala:
"Ty... ty..." "Ne... ne!" "Říkali nám, že máme 50 minut!" - Ten chlap si z vás udělal dobrý den.
- Jo! A manželka mi řekla tři slova,
která vždy zaručeně spraví náladu: "Slez...

ze... mě!" To mluví samo za sebe. Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz

Máš za sebou úspěšnou kariéru,
ale začátky jsou vždycky těžké. - Musels zatnout zuby.
- Jo. Prý jsi taky začínal v reklamách. Jo, zkoušel jsem všechno možný. Můj agent mi jeden den volal:
"Už jsi někdy slaňoval ze skály?" "Jasně, jasně." "Kdo ne?" - Protože jsi musel kývnout.


- Musel. "Zrovna z jedný slaňuju!" Pak mi vysvětlil, že shánějí někoho
do reklamy na tyčinku Mars, ale že musím umět slaňovat.
"Jo, to mám dávno v malíku." Přitom to ani nebylo nic,
co by mě lákalo, - natož abych to dělal.
- Proč bys taky měl? "Vždyť je to nádherná skála!
Proč utíkáš pryč?" Říkali, že pokud se mi ozvou, musel bych slanit
z třípatrové budovy, jestli to prý zvládnu.

"Jasně. Brnkačka.
Skvělý, skvělý!" Cítil jsem příležitost, tak jsem zavolal
do společnosti s lezeckými potřebami A16. Nevím, jestli ještě existuje. Zvedl mi to chlápek jménem Chad. Kaliforňan každým coulem. "Chade?"
"Jo, jooo." "Potřebuju se naučit slaňovat." "Tak to jsem váš chlap."

"Není vás tam víc?" "Ne, jen já."
Tak jsem do toho šel. Chad byl ochotný mě
během 5 hodin naučit základy včetně nějakého toho
horolezeckého žargonu. Šli jsme lézt a já byl strachy bez sebe. Při prvním slaňování
jsem to lano doslova objímal. - Přitom musíte být ve vertikální poloze.
- Jo, nohama směrem ke skále. Já se takhle ploužil.

- Všechno ve mně se...
- Pořádně sis to s tím lanem užil. Po pěti hodinách jsem zvládal
kyvadlo i otočky o 360°. Začalo mě to bavit. Ozvali se mi a měl jsem
jít na řadu jako třetí z pěti. První dva šli přede mnou
a nahoře je přivazoval kaskadér. Slaňovali takřka chodeckou rychlostí. To nemůže stačit. Tak jsem se šel
producenta a režiséra zeptat: "Neva, když to sjedu
na jednoduchém laně přes karabku?"

"Je to jako balit si vlastní padák." "Jo, jasně." Tak jsem
do toho šel s jednoduchým lanem. Dvojité lano neprojíždí
karabinou tak hladce. Jednoduché skoro nedře. "Jste si jistý?"
"Jo, jo." Díval jsem se na ty
dole a křičel: "Můžu?" "Dobře, jdu na to."

"Určitě?"
"Jo, dobrý." A pak jsem skočil uprostřed té budovy jsem se
od ní jednou odrazil, udělal jsem otočku,
slanil, udělal něco pro diváky... Ze strany na stranu a pak bum. Úplně jsem cítil, jak se jim ulevilo. A bylo to v kapse.
Dostal jsem tu roli. Levou zadní.

Ta reklama se natáčela v Chatsworthu,
kde mě Chad všechno tohle učil. Nedalo mi to a jakmile jsme dotočili,
řekl jsem producentovi s režisérem: "To mi nebudete věřit.
Taková náhoda. Na tomhle místě jsem se
totiž kdysi poprvé učil slaňovat." "Neskutečný, neskutečný.
Kruh se uzavřel." Před čtyřmi hodinami na tom samém místě. Překlad: BugHer0
www.videacesky.cz