Bryan Cranston o sexu ve vlaku a slaňování v reklaměCONAN

Často vyprávíš o intimních věcech. Třeba o vašich líbánkách. Líčíš intimní detaily ohledně vašich líbánek. - No... - Četl jsem to několikrát. - O samotě na záchodě? - Přesně tak. Jo. S mou překrásnou ženou Robin jsme nedávno oslavili 28. výročí. Lacině získaný potlesk. - Tys to hned věděl, viď?

- Jo, rozhodně. Ne, bylo to úžasný... Na líbánky jsme vyrazili do Evropy. A součástí naší dovolené byla také cesta ze Švýcarska do Itálie. Místo jízdy Alpami nám doporučili svézt se v autě vlakem. Představte si plochý nákladní vagón, na kterém parkují tři na sebe natěsnaná auta. - Takže něco jako trajekt? - Jo, stačí najet. A vlak tě pak vezme, kam si jen přeješ.

Jo, stáli jsme uprostřed. Před námi dodávka plná dětí a za námi dva italské páry v jednom autě. A chlap od cestovky nám řekl: "Jen abyste věděli, třetí tunel trvá projet 50 minut." "Manželé na líbánkách obvykle tohoto času náležitě využijí." Tak jsem řekl: "Chápu." A pak jsem řekl: "Jdeme do toho!"

Má žena byla nadšením bez sebe. Musel jsi ji přemlouvat, jo? Zeptal jsem se jí: "Jsi připravena spálit 7 kalorií?" "Akorát nevím, co budem dělat těch zbylých 47 minut." Ale jste na líbánkách, máte tam tmu, to je vzrušující. Asi to bude trošku házet. Jo, házelo to slušně. A v tom tunelu byla tma jako v pytli. Nebyla tam ani špetka světla. Neviděl jsem vlastní ruku. A hrozně tam foukalo.

Bylo to vážně vzrušující. Projeli jsme prvním tunelem a já říkám: "Jeden za námi." "Musíme počkat na třetí." Když se blížil třetí, má žena se modlila, ať už je to za námi. Takže... Vjeli jsme do tunelu, všude tma, 50 minut k dobru. Ona si položila sedačku. - To auto bylo malinkatý.

- Jo, tím jsou Italové známý. A byl to manuál, takže jsem si sundal kalhoty, - stáhnul jsem trenky... - Páni! ...a chystal jsem se přesunout k ní na sedadlo spolujezdce. Malé upozornění pro všechny muže, co budou tohle někdy zkoušet: Až se začnete přesouvat z jednoho sedadla na druhé a překonávat oblast řadící páky, - nechte si nasazené kalhoty. - Jen na tuhle část? Přesně tak.

- Pak už je můžete sundat. - Po překonání řadící páky, jo. Bylo to... Ale zvládnul jsem to. Tak jsme na to vlítli, musel jsem jet poslepu, - vychutnávali jsme si naše milování. - Panebože! - Jestli to tak můžu říct. - Ano, můžeš! - Já bych to tak řekl. Shakespeare by řekl, že jste dělali zvíře se dvěma hřbety. - Přesně tak!

- Pozvedněme naši mluvu. - Hrdě a počestně! - Přesně tak. Takže jsme byli uprostřed akce. Já se snažil být co nejpřesnější a ona: "Mohl bys už... Prosím tě..." A najednou jsem, po pár okamžicích, začal vidět obrysy jejího obličeje. Říkal jsem si, že se mé oči té tmě asi už přizpůsobily... Jo, asi už chápete... Do pár sekund...

bum! A byli jsme na světle. - Málem to se mnou seklo. - Vždyť říkal 50 minut! Jo! Moje slova! A teď si představ, že sedíš v tom autě za náma. Dělal jsem tohle jen pár metrů od tebe. - Dívali se na nás. - Přidělám si knírek. Přesně. - Zíral jsem na ně. - To musela být hrůza. A ti Italové hned spustili...

Jejich partnerky je začaly brzdit. - A co ty děti? - Ty děti byly v autě před náma. Odvracely zrak a jejich babička křičela: "Ne, ne, ne!" A vyčítavě se na mě dívala: "Ty... ty..." "Ne... ne!" "Říkali nám, že máme 50 minut!" - Ten chlap si z vás udělal dobrý den. - Jo! A manželka mi řekla tři slova, která vždy zaručeně spraví náladu: "Slez...

ze... mě!" To mluví samo za sebe. Překlad: BugHer0 www.videacesky.cz