Z Florencie se Conan s Jordanem vydávají na roadtrip směrem na jih a cesta skrz Toskánsko se neobejde bez problémů.
Vždy, když je Jordan v Itálii, vyrazí půjčeným červeným Fiatem z Florencie na jih. Jezdil vždycky sám. Až doteď. Tohle je Fiat Cinquecento z roku 1962. Už jsem v životě pár malými auty jel, ale tohle je nejmenší. Tohle auto by se mému autu v Americe vešlo do palubní přihrádky. Není podle mě moc bezpečné. Nepochybně nemá airbagy. Je tu jen tenhle žvanil.
Ty jsi do toho už šel s představou o tom, jak má auto a cestování vypadat. Je to roadtrip, o tohle tu jde. Tohle je vrchol našeho výletu. Nejde tu o cíl, ale o cestu samotnou. Myslíš si, že tu pronášíš moudra, ale většina toho, co říkáš, jsou věci, které si patnáctiletá holka napíše do ročenky. Půlku konverzace ti podle mě píše Yoda. Dovolená začíná v mysli tvé.
Tohle auto možná nemá moderní vymoženosti, na které jsi zvyklý, ale jak jsem říkal, my lidé toho moc nepotřebujeme. Proč o nás mluvíš jako o lidech? To by řekl jen mimozemšťan. Je dobré dát si odstup od sebe sama a dokázat se objektivně posoudit... Odstup od sebe sama musíš si dát. Dobře. Moc rád tudy jezdím a poslouchám velmi specifickou hudbu.
Například druhý verš L'ultimo re z desky Cieli di Toscana od Andrea Bocelliho. Ověřil jsem si to, a kdybychom tu hudbu pustili, bylo by to dost drahé. Tak jsem řekl naší kapele, aby nahrála něco, co nás nebude nic stát. Tohle zní dost stereotypně, řekl bych až skoro urážlivě. Stavil jsem se i v oddělení zvukových efektů. Pár jich tu mám, chceš je slyšet? Taky bychom mohli zkusit ticho, kdybys chtěl...
Omlouvám se, signore Jordane, ale nemáme ten druh vína, který jste chtěl. Nevadí vám to? Tenhle se ti bude líbit. Snažím se tu propojit s okolním prostředím. Auto se zastavilo. Počkej. Tak jo, zkusím znovu nastartovat. Povzbuzují tě. Nastartoval jsi auto. To je zvuk rozjezdu auta.
Člověk by řekl, že samotné rozjetí by bylo lepší... Já se... Omlouvám se, Jordane. Panebože. - Snaž se. - Je zatažená ručka. Podle mě to ani není ruční brzda, ale chlebová tyčinka. Tohle auto je hračka. Pečivo. V podstatě tu jezdíme ve starém vlašském ořechu. Zasekli jsme se v kopci a kdykoliv nastartuješ, začneme couvat.
Zkus to nastartovat a dej dobrý pozor na drahocenný náklad v podobě Conana. - Můžeš na chvíli vypnout motor? - Vypnout? - Jo. - Ještě tu něco mám. - Jo? Ku*va! Jseš blbec. Fakt blbec. Děláš ze sebe sofistikovaného akademika, intelektuálního člověka a přitom jsi blbec! Tohle je prostě... humor malého dítěte. Veškeré tvé vzdělávání vedlo k tomuhle?
Máme to, jo! Podívej se na ty psy, nejsou skvělí? Líbí se mi, jak jsou v klidu. Snažím se je napodobit, užít si prostý život. Snažím se vyhřívat na slunci a užívat si pocitu... Podívej, tys toho psa unudil. Zívl si, jak jsi začal mluvit. Viděli jste to? Ukažte opakovačku. - Začneš mluvit... - Chápu to, dobrý. - Vylezu ven a roztlačím tě.
- Asi se vybila baterie. Co naděláte? Co naděláte? Rychle, rychle! Pospěš si! - Ano, ano! - Dokázal jsi to. Ano! Jeď, jeď, jeď! To bylo dobré, vedl sis dobře. Vidíš, co se stane, když odložíš zvukové efekty a jsi konstruktivní? Máme další vzpomínku, zážitek.
Jestli mě budeš poučovat, tak ty prdy zas vytáhnu. Překlad: heindlik www.videacesky.cz
