Conan v Itálii #1: PlánováníCONAN

O Itálii jsi toho už řekl spoustu. Mluvíš o ní tak moc, že tě lidé mají za Itala. - Nějakou dobu jsi jezdil na Vespě. - Ano. - Dokud tě někdo... - Nesrazil, nezničil tvoji Vespu a nezlomil ti ruku. - Přesně tak. Já mu zaplatil, aby tě zabil. To se mi vyplatilo. Vždycky jsem chtěl Itálii porozumět tak, jak jí rozumíš ty. Rád bych Itálii viděl skrze tvé chladné bezduché oči.

Takže jsem se rozhodl, že tě vezmu... do Itálie. To zní skvěle. Tak se připrav, dnes večer odjíždíme. Jezdím nalehko. Vážně, v pohodě? Dnes večer odjedeme do Itálie. - Během pár hodin můžu být připraven. - To ani nic neřekneš ženě? - Zařízeno. - To ani nezavoláš vlastní ženě?

- To nebude dlouhý hovor. Myslím, že určitě musíme navštívit Řím. Souhlasíš? - Mám v Itálii i jiná oblíbená místa... - Dobře, ukaž mi, kde to máš rád. Ve zkratce jsem byl všude tady: v Benátkách, Piemontu, v Emilia-Romagna, v Toskánsku, tady máme Lazio, tady dole Kampánii, Sicílii, Kalábrii, Apulii... - Zaprvé... - Marche... - Zaprvé se jen předvádíš. - Jo. - Předvádíš se. - Já můžu. - Zadruhé nevím, jestli nekecáš. - To zvládnu taky.

- Jistě. - Zeptej se mě, jestli jsem byl v Itálii. - Byl jsi v Itálii? - Jistě. Byl jsem v... Taky jsem byl v... a byl jsem i v... Dále jsem byl v... Byl jsem i v... Nedokážeš mi říct místo v Itálii, kde bych nebyl. Často ale letím do Florencie, ve Florencii sám strávím pár dní a navazuji... Počkej.

Sám? Často cestuji sám. Romantické večery trávím pod hvězdami... Vždyť jsi sám! O čem to mluvíš? Nemůžeš mít romantický večer o samotě. - Jistěže můžeš. - Vozíš si nafukovací panu? Vydržte! Vydržte chvilku, pane! Romantika je široký pojem. Nejde jen o sdílený... Poté jedu do svého oblíbeného města v jižním Toskánsku.

- A to je? - To si radši nechám pro sebe, je pro mě výjimečné. Ty mi neřekneš, jaké je tvé oblíbené město? Je tam má oblíbená restaurace. A jak jsem řekl, mám k tamním lidem zvláštní vztah. V restauraci mají pověšenou moji fotku. Protože jsi platil nekrytými šeky? Zlatým hřebem je pro mě ale divoké a nespoutané město Neapol. Musíme si tam dát kávu.

Espresso a cappuccino. Nebudeme marnit čas s americkou kávou jako latté. Co máš proti americké kávě? Co si objednáš v americkém bistru? Espresso, ale nečekal bych ho dobré. To bys Ethel, která tam dělá už 16 let, řekl: "Dám si ho, ale nebude dobré."? To bys jí řekl? Neříkám nahlas všechny své myšlenky. Na co myslíš teď? Při holení jsi v koutku úst vynechal jeden vous.

Pro mě vpravo, pro tebe vlevo. - Víš, na co myslím já? - Na co? Mohl bych ti tohle protlačit skrz tvé pravé oko až do té části mozku, která ovládá řeč, a tam bych tím zaškrábal. Oněměl bys a zhruba po týdnu bys umřel. Na to jsem myslel. Tam se ale řeč neovládá.

Kolikrát jsi byl v Itálii? Odhadem. Sice to nepočítám, ale řekl bych, že přibližně 25krát. Kde na to bereš peníze, Jordane? Z výplaty od tebe. To ti platím tolik, že jsi byl 25–30krát v Itálii a dopřával si nejlepší jídla a nejhezčí hotely? - Tolik ti platím? - Ano. - Dobře. A co za to ty děláš pro mě?

Plním úkoly, které mi jsou zadány. To je neuvěřitelné! Jsi přisátý na mém cecíku... Už 23 let. Úplně ho vysáváš. A co s tím sladkým mateřským mlékem děláš? Přeměníš ho na tělesný tuk, abys mohl jet sem a poflakovat se v Itálii? Žít si jako král? Zatímco já tu otročím, aby vznikal můj pořad?

Tisíce, tisíce a tisíce hodin zábavy, kterou sledují stovky a stovky lidí. Raději své peníze utrácím za zážitky než za materiální statky. - Neznám lepší způsob... - Máš pěkné hodinky. Díky. Tady je všechno, co na svůdnosti a moci Říma miluji. Jeho majestátnost a úspěch. Jsi osamělý.

Tohle je neapolská pizza. Margherita a Marinara. Pro skutečnou neapolskou pizzu existují velice přísná pravidla... Jo, musí ji dovézt do půl hodiny, jinak je zadarmo. Bože můj. Tuhle fotku si pamatuji. Vzpomínáš, když byla na obálce týdeníku Blbec? - Čemu se směješ? - Čemu se směješ ty? - Já se nesměju. - Jasně, že směješ! - Ty ses začal šíleně smát!

- O čem to mluvíš? - Ty ani nevíš... - Ty jsi šílenej! Ty ani nevíš, jak projevit emoce. Nevěděl jsi, co dělat, tak jsi nahodil Jokerův škleb... - To je prostě můj obličej! - Ne, to není obličej! - To mám od přírody! - Ne, ne. Nevíš... - Rozebíráš... Podívej se na sebe! - Jseš šílenej! Můj obličej zbožňují lidé po celém světě. To ty jsi monstrum. Myslíš, že lidé tvůj obličej zbožňují pro jeho vzhled, nebo třeba pro to, co reprezentuje?

- Co tím chceš říct? Co mám s obličejem? - Buď realista, nemůžeš nic dokázat. - Myslíš, že lidé nemají rádi můj obličej? - Mají, ale ne nutně pro jeho vzhled. - Proč myslíš? Mám krásné lícní kosti. - Někdo určitě ano. - Jsem pohlednej chlapík! - Jistě, zaměřme se na pozitiva. A jaká jsou negativa? Povídej! Úzké rty? - Oči jako brouk? - To mě ani nenapadlo. Boule na špičce nosu?

Ta otravná malá oční žilka? No tak! Pihy? Máš zkreslenou představu. Nikdo si toho, co považuješ za negativní, ani nevšimne. Jak jsme mohli takhle odbočit? Mám obličej jako Joker? To je prostě můj obličej. Co se ti nelíbí na mém obličeji? Povídej! Tak se zaměřme na pozitiva. Je symetrický. Co se ti nelíbí na mém obličeji?

Povídej, nebo žádná Itálie nebude! Dobře. Podle veřejnosti... Co se veřejnosti nemusí na tvém obličeji líbit? Na to se ptáš? Odpověz! - Máš suchou pokožku... - Proboha živýho! Slib mi, že Itálie s tebou bude zábavná. Za to ti ručím. A já ti slibuju, že se budu hydratovat, ty zku*vysyne.

S Jordanem... S Jordanem jsme ještě tu noc odletěli do Itálie. Bylo to výživné. Náš výlet můžete sledovat tady na VideaČesky.cz. Překlad: heindlik www.videacesky.cz