Conan v Japonsku #1: Lekce etikety

Pro návštěvu Japonska existuje mnoho
dobrých důvodů. Já jich měl tři biliony. Když v Japonském Googlu
vyhledáte "Conan", na prvním místě vám vyjede
anime postava Detektiv Conan. Jde o muže
uvězněného v těle dítěte. Haló? Conan? A tohle mi vážně vyrazilo dech.
Mají město s názvem Conanovo Město. Někdo tu očividně už 24 let vydělává
kupu peněz na asijské verzi mé osoby. Nedávno jsem tak zcela pochopitelně
požádal Japonsko o 3 biliony jenů.

Příští týden vyrážím do Japonska
a v Conanově Městě si vyzvednu své peníze! Budu tam! Přistál jsem v Tokiu a takřka
okamžitě jsem se cítil nepatřičně. Naštěstí jsem našel někoho,
kdo mi měl pomoct zapadnout. Nacházím se ve společnosti
jménem Japonský Oběd. Vyučují etiketu,
jazyk, kulturu... - Tohle je paní...
- Hirajama. - Budete mě učit...


- Ano. - Jak být zdvořilý a slušný při mém
pobytu v Japonsku, dobře? - Dobře. - Dobrý den. - Dobrý den.
- Dobrý den, právě jsme se poznali. - Co se děje? Co jsem udělal?
- Vy, vy... Tlačíte mě... Já na vás netlačil.
Byl jsem příliš blízko? Ano.
V Japonsku se lidé jen ukloní... Ukloní se.
Žádné podání ruky? Ne. A tahle vzdálenost
je velmi komfortní. Jsem objímač.


Je objímání špatné? - Ano. - Jsem objímač.
- Nejsem vaše přítelkyně. - Nejste má přítelkyně? - Ne.
- Dobře. - Ne. Ne?
Objímám. Tedy... - Můžeme si o tom promluvit později.
- Ne. Nejste můj typ. Promiňte. Jak to, že nejsem váš typ?
Co je špatně? Obličej. Obličej?
Co je na něm špatně? Mám radši...

- Kohokoliv jiného?
- Vousy. Raději byste si tu
vybrala kohokoliv jiného? Udržujme vzdálenost. Takže nesmím být příliš blízko,
musím se klanět v pase, mít úplně jiný obličej... Zjevně jsem
ošklivý a bez šance. - Máte vizitku?
- Ukážete mi svoji? Já jsem Hirajama.

Těší mě. To neříkejte. Co jsem udělal?
Myslel jsem to jako: "Aha, dobře." - Co je na tom špatného?
- Je to hrubé, zní to nezdvořile. Dobře, chápu. Já jsem Hirajama. Těší mě. - Máte svoji vizitku?
- Mám, chcete ji vidět? - Ano. Tady je. Ta člověka zaujme. Je na ní něco špatného?

- Vaše oči.
- Líbí se vám? Nelíbí se mi vaše oči. - Nelíbí se vám moje oči.
- Ne. V Americe lidem neříkáme:
"Jseš hnusnej a nelíbí se mi tvý oči." - To jsem neřekla.
- Řekla jste, že nejsem váš typ. Ale pořád to opakujete.
Už jste to řekla mockrát. Prostě...
Moc blízko! Moc blízko.


Respektujte můj prostor. Když přijdu k někomu domů,
mám mu donést nějaký dar? - Mám mu něco donést? - Ano.
- Je neslušné darovat peníze? - Laciné. - Laciné. Takže peníze ne.
- Peníze ne. - Ne, díky.
- Chcete můj pásek? Ne? Ne. - Můžu vám dát své hodinky?
- Ano! - Jsou to ale dost hezké hodinky.
- Ano, ano. Prosím. Ano.

Jo...
Dobře. Děkuji. - Neuvěřitelné.
- Děkuji. - Teď už se objímat můžeme, že?
- Děkuji. - Dobře. Až skončíme s natáčením,
tak si je beru zpátky. Co japonského nyní znáte? Nyní? No, vím, že existují
různé druhy suši... Moment, prosím.

Weida je má asistentka. - Kde byla? Schovávala jste se v rohu?
- Ano. - Slyšela jste, co všechno
řekla o mém obličeji? - Ano. Je mi to líto. - Souhlasíte s ní v tom?
- Ne... Velmi pohledný podle mě. No to se podívejme! Když v Japonsku muž uvidí
atraktivní ženu, může udělat tohle?

Líbí se vám to? To je poprvé, co vidím
člověka dělat takovýhle... Nikdy jste neviděla nikoho,
kdo by dělal takovéhle zvuky? Jako ovce. Takže... Chcete umět
objednávat jídlo? Nebo pozdravy? Promiňte. Kam šla Weida? Kde je Weida? Kam šla? Weido?

Co to děláte?
Proč chodíte pryč? Jste jako člověk v kukačkách. Prosím, můžete se vrátit. Ano. - Zpátky do rohu, prosím. - Až mě budete
potřebovat... - Zázračně se tu objevíte. Je tamhle, ale nevidíme ji.
Ale je za rohem. - Kdyby byla potřeba, zavolejte ji.
- Jo. Asi tu bude docela rychle,
protože stojí tamhle. Vidím ji.

Vidím vaše ruce! Jo. - Žvýkačku?
- Ne, velice neslušné. Co je neslušného na žvýkačce?
Kde je problém? Ne! Weido? Žvýkání žvýkačky... je velice nezdvořilé. V čem je problém?

Nezdvořilé.
Víte, jste... nezdvořilý
a nerespektujete ostatní. - Přestaňte, prosím. Kolik žvýkaček?
- Ano. Potřebuji hodně žvýkaček. Prosím. Mám ji spolknout?
To by mě zabilo! Kam ji můžu... Nevadí, když ji dám tady pod stůl?


Ne? To tady neděláte? Myslíte, že mě tady
v Japonsku přijmou? Proč prostě nemůžete...
Proč jste taková? Nemyslí si, že mě lidé
v Japonsku přijmou. - Myslíte si ale, že budu mít úspěch
u japonských žen? - Ano, ano! Považují mě japonské
ženy za přitažlivého? Proč se té otázce smějete?
Proč kroutíte hlavou? To je hrůza,
nechte ji odpovědět. Když dodržíte vzdálenost...

a když nebudete křičet... Já jsem ale velice výrazný člověk.
Hýbu se, skáču. Takový jsem a vy po mně chcete, abych
popřel svoji povahu a nebyl sám sebou. Takovéhle věci dělám.
Hýbu se a jsem někdo, kdo... - Dlouhé nohy.
- Prosím? - Dlouhé.
- To se vám líbí? - Jo. Líbí se vám,
že mám dlouhé nohy? Hezky.

- Líbí se mi vysoký člověk. - Tahle část
se vám líbí, ale zbytek pryč? - Ano. Tohle je...
Jsem tu sotva pár hodin. Jste první, koho jsem
v Japonsku poznal. Objetí. Dobře. Máte zájem...
Chcete taky trochu tohohle? Jo. Potřebujete cvičit. Co jste mi to řekla?


Zopakujte, co jste řekla. Potřebujete cvičit. Já cvičím pořád!
Jak to myslíte? Co? Jakitori. Tempura. Co myslíte? Dost nadýchané. Myslím si ale,
že dívkám se vaše...

medvídkovské břicho líbí. Američané mě považují
za velmi štíhlého. V Americe jsem štíhlý. Posaďte se tady, prosím. Ano. A víte, kam půjdu já? - Já se půjdu...
- Schovat! Cvalda zůstane tady vzadu. Překlad: heindlik
www.videacesky.cz